• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

26
Zář
2014

Jen cesta válečného komunismu zachrání Donbas

Štítky: Politika, Ukrajina
Autor: Nikola Čech
komentář : vypnuto

Odessa_20140413_02Po rozhovoru s radikálně levicovým bojovníkem luganské milice přinášíme překlad části analýzy Donbass at crossroads autora/ky Ayre z webu Voice of the Sevastopol. Tento web patří k nejvýznamnějším internetovým „pro-separatistickým“ médiím v angličtině zveřejňujícím analýzy a denní přehledy o situaci na frontě i v zázemí. Analýza se věnuje otázce zajištění plné vojensko-technické mobilizace povstaleckých zdrojů a politických předpokladů jejich úspěchu. Autor vyvozuje, že vítězství Novoruska nelze dosáhnout bez politického boje proti vlivu nejen ukrajinských ale i ruských oligarchů a bez uplatnění modelu tzv. válečného komunismu zahrnujícího všeobecné znárodnění velkých podniků a korporací. Článek podporuje tezi, že boj na Ukrajině není jen nacionalistickým konfliktem ala války v bývalé Jugoslávii ale třídní, občanskou válkou proti kapitalistickému útisku a zlodějně.

Podivné „příměří“ odsouhlasené z pohledu Novoruska v tu nejnepříznivější chvíli neklade pouze otázky dalšího vývoje národní revoluce v Donbasu, ale dává také prostor pro určité zamyšlení. A že je o čem přemýšlet. Události na Ukrajině se
vyvíjí podle toho nejhoršího scénáře. Oprostěme se od emocí – heroismu, obětí, vytrvalosti, smrti, slz a utrpení. Ty existují a budou existovat vždycky, ale za tím vším se odehrávají hlubší procesy: ekonomické, sociální, politické a historické. Tyto procesy ve skutečnosti určují jednání těch nejvlivnějších politiků, multimiliardářů, států a jejich koalic, kteří ne vždy chtějí vykonat tuto činnost, ale poslušnost těmto procesům je silnější než jejich subjektivní vůle.

(…)

V dubnu 2014 se donbaští revolucionáři pokusili s různým úsilím a v různém tempu vytvořit ruské Novorusko a vyhnout se přitom otázkám ideologie a třídního boje. Lze říci, že do určité míry se dá tento politický proces v Novorusku přirovnat k pokusu o vytvoření válečného kapitalismu. Adolf Hitler byl jediný, kdo se o něco takového předtím pokusil, a všichni víme, jak jeho pokus dopadl. Pouze válečný komunismus uspěl s cílem vytvořit po vítězství ve válce socialistickou společnost. Sovětský svaz byl nucen přijmout válečný komunismus dvakrát během své historie v letech 1918-1922 a 1941-1945. Naše dějiny ukazují, že takové opatření nebylo samo sobě účelem, ale vytvořilo možnost mírového socialistického budování. Dnes už není nutné přesvědčovat pracující, že socialismus je lepší i než kapitalismus finského či švédského typu, nemluvě o vládě oligarchie. Občané Novoruska se o tom na vlastní kůži tvrdě přesvědčili.

Ale… Novorusko se stále nedostalo do bodu, kdy se lidský život cení více než právo oligarchů vlastnit továrnu ukradenou na zfalšované dokumenty. Oligarchie stejně jako každý jiný více či méně vyvinutý politický systém totiž válčí s Novoruskem nejen na vnější ale také na vnitřní frontě způsoby, jako jsou úplatky, vydírání a infiltrace svých agentů do vládních struktur. Takové jsou její zbraně a podobných nástrojů má povícero. Jak Ukrajina, tak Rusko jsou oligarchické režimy. Mohou se spolu přít a dokonce spolu bojovat, ale oba slouží stejné třídě. Bohatství proudí z jedné země do druhé, přeskupuje se mezi oběma, existuje zde pavučina provázaných finančních zájmů. Pokud spolu dva režimy se stejnou třídní základnou, s propletenými vlastnickými vztahy a zájmy nesouhlasí, stále mohou alespoň interagovat. A neměli bychom zapomínat ani na to, že jak ukrajinští tak ruští oligarchové tvoří součást globální světové oligarchie.

Jsou jí podřízení a jednají v jejím zájmu v provázanosti se svými vlastní zájmy. Tyto zájmy nemusí vždy souznít se zájmy a potřebami státu, který trpí tím neštěstím, že je obklopen oligarchy. Nejenom to, tyto zájmy mohou být se zájmy státu v rozporu.

Pamatujme na to, že oligarchové uplatňují v zemích, které rozkradli od podlahy po střechu, svůj skrytý vliv na všechny oblasti života společnosti. Boj ruského vedení s tímto vlivem je zvláštní téma, které budeme analyzovat v jiném materiálu, nicméně teď se držme problému vzniku novoruské vlády.

Útoky fašisticko-oligarchické junty proti novoruskému vedení vedené zevnitř jsou dnes mnohem úspěšnější než její vojenské operace. Již v raných stádiích revoluce se ukrajinské tajné službě podařilo nahradit vůdce lidových povstání svými infiltrátory. Pušilin a jeho skupina tak vedli Doněckou lidovou republiku a Bolotov a jeho družina zase Luhanskou lidovou republiku. Když se území ovládané těmito republikami zmenšilo třikrát a začala být ohrožena celá jejich existence, musel velitel Strelkov opustit Slavjansk, Kramatorsk a Konstantinovku a přesunout se do Doněcku obnovit pořádek.

Podařilo se mu vyřešit několik problémů, ale po jednom a půl měsíci byl z Donbasu vyštván manipulacemi agentů placených Achmetovem. Na jeho odstranění se aktivně podíleli také vlivní hráči z ruského zákulisí.

Dnes, v době „podivné války“, se situace Novoruska vyvíjí velmi nejednoznačně. Na jedné straně se podařilo vytvořit vojenskou sílu, která v posledních dnech prokázala nejen schopnosti vytrvale bránit, ale také podniknout vážnou ofenzívu. Vytvořil se centralizovaný distribuční systém, kterým pak proudila humanitární pomoc. Novoruské vedení se ale nachází na rozcestí. Budování státu v době války vyžaduje naprostou nezbytnost plné nacionalizace existujících výrobních prostředků. Mobilizace je nezbytná nejen v armádě, ale také na pracovní frontě.

Novorusko potřebuje více vojáků, než má nyní k dispozici, neboť jsou nutní pro vytvoření pevné frontové linie. V opačném případě nebudeme schopní ochránit ji před sabotážními a teroristickými skupinami, které obcházejí kontrolní stanoviště nespojené do jednotného systému. Pro dobytí Mariupole, Krasnoarmějsku, Slavjansku, Rubižne, Severodonětsku, možná i Izyumu, Berďansku a Starobelsku budou potřeba rezervy. Pak teprve bude nejurbanizovanější a nejprůmyslovější jádro Donbasu z dosahu dělostřelectva a taktických střel fašistické junty.

V rukou Novoruska budou oblasti průmyslové výroby, které potřebujeme k překonání zimy a udržení se do sklizně v roce 2015. Poptávka po jejich výrobcích na světových trzích nezmizí a měnové rezervy nám umožní koupit potřebné množství potravin, léků, ropy a plynu, aniž bychom museli žebrat Rusko o pomoc. Nezapomeňme, že pro Rusko by bylo velmi složité nasytit navíc nějakých šest a půl milionů lidí.

To samé platí v otázce zásobování naší armády zbraněmi. Donbas nedokáže rychle zajistit výrobu tanků, letadel a pušek. Není ale problém opravovat všechny typy obrněných vozidel a vyrábět náboje a střelivo. Tankové střely lze vyrábět v Doněcku a nábojnice v Luhansku. Každý závod v Sovětském svazu měl navíc mobilizační plán pro vojenskou výrobu a k dispozici je i technická dokumentace a nástroje pro výrobu jiných zbraní a munice odpovídající výrobnímu programu továrny. Jednoduše tak můžeme rozjet výrobu minometů do průměru 16 mm, protitankových bezzákluzových pušek, min všech typů, granátometů RPG-7, reaktivních granátů, jednorázových raketometů RPG-18 i modernějších a efektivnějších typů.

Pivovary mohou v potřebné kvantitě vyrábět Molotovovy koktejly, oděvní a obuvnické továrny dodávat uniformy a obuv a v kooperaci s metalurgickými a strojírenskými závody neprůstřelné vesty. Obtížnější bude prosadit výrobu malých zbraní. Ačkoliv technologická úroveň strojírenských závodů umožňuje produkci pušek a kulometů, s technologií tvrzení hlavní bude problém. Dokázat se to dá, ale cesta bude obtížná. Stačilo by vyrvat nacistům Soledar [město v okrese Artěmov, poblíž něhož se nachází obrovské podzemní skladiště palných zbraní v solném dole]… Všechno je možné, nebo skoro všechno…

Jakmile skončí ostřelování Donbasu, objeví se problém velké nezaměstnanosti. Nezaměstnanost byla problém už před válkou, ale teď se situace ještě zhoršila. Tisk vlastních peněz je komplexní technická záležitost, nemluvě o boji proti padělkům, které se samozřejmě ihned objeví. Po dobu války a rok po jejím konci bude zapotřebí zavést přídělový systém.

Všeho toho lze ale dosáhnout pouze ve státních závodech. Pro mobilizaci všech zdrojů je potřeba provést znárodnění. Musíme si vyjasnit, že většina donbaských závodů nepatří panu Achmetovovi. Ze všech ukrajinských oligrachů byl tenhle nejmazanější. Ukázalo se, že uhelné doly a ocelárny patří ukrajinské vládě. Jde sice o korporátní podniky, ale Achmetovovi v nich patří méně než 20 % akcií. Jinými slovy, podařilo se mu řídit majetek patřící někomu jinému. Kolomojského třikrát předražená nafta a letecký petrolej dodávaný ukrajinské armádě proti tomuto schématu úplně bledne.

Aniž by vlastnil továrny nebo celá odvětví vyvinul Achmetov schéma jejich „pozření zvnějšku“. Za pomocí svých peněz zkorumpoval úředníky v řídících strukturách a do klíčových pozic dosadil své lidi. Jak se ukázalo, cpal je kamkoliv to šlo. Schéma je to poněkud neobvyklé, ale Achmetovovi umožnilo kontrolovat majetek, který „nevlastní“ dokonce i z Kyjeva a zbavit se všech svých odpůrců, které nahradil svými lidmi.

Strašná zpráva, která vyšla najevo právě předevčírem [7. září], pouze dokládá, jak potřebné je přistoupit k znárodnění. Ukázalo se, že trestné prapory Pravého sektoru jsou zásobovány potravinami a uniformami z… Doněcku, přímo ze skladišť Donbas-Arény. Zásobujeme nepřítele produkty z oblasti, kterou se snaží dobýt a zničit… Takhle vypadá oligarchická válka. Imperialismus je nejvyšší stádium kapitalismu. Čelit mu může pouze jeho skutečný protivník. Proti oligarchii a imperialismu zvítězíme jen cestou válečného komunismu.

(Tento článek je zkrácený překlad analýzy Donbas na rozcestí autora/autorky Ayre zveřejněné na webových stránkách http://en.voicesevas.ru )

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

20 let od americké války v Iráku – ohlédnutí

22 března, 2023

Na konferenci Budoucnost demokratické Ukrajiny v Kodani zazněl hlas ukrajinské levice

21 března, 2023

Zrada na Julianu Assangeovi

21 března, 2023

Návštěva Si Ťin-pchinga v Rusku a 12bodový čínský plán na mírovou dohodu s Ukrajinou

20 března, 2023

Mexiko, Kolumbie a Kuba vytvoří regionální agenturu pro zdravotnické vybavení

19 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.