• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

30
KVě
2016

José Reinaldo: Puč otvírá novou fázi politického boje Brazílii

Štítky: Latinská Amerika, Politika
Autor: překlad Vladimír Sedláček
komentář : vypnuto

federal-government-brazil5. května 2016

V Brazílii probíhá legislativně-soudně zprostředkovaný puč. 1. dubna Sněmovna representantů, pod autoritářským fraškovitým řízením, schválila přípustnost obžalovacích procesů proti prezidentce republiky. V následujících Senát přijal prostou většinou rozhodnutí, opravňující k okamžitému zahájení procesu do 180 dnů vyhnat prezidentku Dilmu Rousseffovou z funkce, do níž byla demokraticky zvolena 54 miliony hlasů.

José Reinaldo Carvalho (*)

Senát během několika měsíců přijme předvídatelné konečné rozhodnutí, převedené na soud pod předsednictvím Nejvyššího soudu. Zkopírovaný a provedený zápis v obou komorách kongresu dosud ukázal, že se hraje s poznačenými kartami a s uplatněním neúprosné moci většiny, sestavené z reakcionářských stran. Hodnotová logika, racionalita nebo pravdivost faktů neexistuje. Je to zavrženíhodný zfalšovaný proces, vedený odpornými politiky. Rituál, využitý k tomu, aby dal ústavnost něčemu, co už bylo rozhodnuto. Rozsudek, vytvořený coby vyjádření puče, jenž nebere v potaz neměnná právní kritéria.

V posledních dnech byla další věc vržena do neuvěřitelného převratového spiknutí, mířená do střednědobé budoucnosti: žádost generálního prokurátora, aby Nejvyšší soud vyšetřoval prezidentku Dilmu Rousseffovou a bývalého prezidenta Luize Inacia Lulu da Silva kvůli „obstrukcím v operaci Lava Jato [1]“. Vybaven inkvizitorskými pravomocemi, generální prokurátor uvedl Lulu coby „šéfa zločinecké organizace“ v takzvané operaci „petrolão“ [2] (velká ropa).

Probíhající puč není nahodilý, není výsledkem nějaké náhodné skutečnosti nebo projevu slabosti a možných taktických chyb vládních a pokrokových stran. Myslet si to by bylo totéž jako věřit, že první volební porážka Luly, tenkrát v roce 1989, jde na vrub smutně proslulé televizní debaty s později vítězným kandidátem Fernandem Collorem. Navíc vezměte v úvahu, že inaugurace neoliberálně-konzervativního cyklu od zvolení Fernanda Henriqua Cardosa v roce 1994 byla výsledkem promyšlené a umné reklamní operace „vítězného spuštění“ Reálného plánu. Bylo by také naivní se domnívat, že obžalovací proces je osobní reakcí předsedy Sněmovny reprezentantů na hlasování poslanců Dělnické strany v Etickém výboru ve prospěch jeho obžaloby.

Náhodné události mají svou váhu, ale dají se pochopit ve všeobecném kontextu a cíli, vývoji a výsledku politických a společenských rozporů.

Brazilské vládnoucí třídy jsou nepřátelské vůči demokracii, společenskému pokroku, podílu na majetku nebo příjmu, spravedlnosti, společenskému vzestupu dělníků a lidových mas. Nepřijímají reformy nebo politické a společenské změny, jež by dostaly pod kontrolu jejich privilegia.

Totéž můžeme říci o geopolitickém postavení brazilské buržoazie. Ta nahrazuje neo-koloniální podřízenost imperialistickým mocnostem s velkým mocenským komplexem, spjatým s týmiž zahraničními potentáty, odmítajícími pokrokové uspořádání o mezinárodní shodě a vykonávání úlohy, jež by byla aktivně za mír, demokratizaci mezinárodních vztahů a nezávislou integraci Latinské Ameriky. Jasný a pevný jev, že brazilská vládnoucí třída je také nevlasteneckou, strategickou rezervou plánů imperialistických mocností k nadvládě nad světem. Její vlastní zájmy nejsou národní a je povolná vůči imperiální strategii.

Bylo tomu tak už od její ústavy coby třídy v 18. a 19. století, v době koloniálního otroctví, směřování, dědičně přenášeného na kapitalistické vlastníky půdy a současnou monopolistickou a finanční buržoazii. Navíc tomu tak bude, dokud v zemi nedojde k politické a společenské revoluci, k vybudování nové moci pod vedením dělnické třídy a jejích politických představitelů.

Ačkoli předpokládaly, že Lulovo zvolení v roce 2002 bylo jen malou mezerou v politickém vývoji země, a ukázaly cynické uspokojení v uhlazování závazků a umírněnosti v popularitě coby politický fenomén, ve kterém mohly krátkou dobu žít, tyto třídy zůstaly v pozici pozorovatelů nebo v izolované skryté připravenosti.

Přesně řečeno, trvalo to dva roky, protože skandál „mensalão [3]“ (2005) a jeho právní a politické dopady byly mezníkem puče, který teď polykají.

Právě probíhající puč odhaluje velké sblížení neoliberálních a konzervativních sil. Široké spektrum politických stran, vyjma levicových, v tajné dohodě s Ministerstvem pro veřejnost, Nejvyšším soudem a federální policií, v dokonávání převratu způsobuje porážku pokrokovým a levicovým silám, které zemi vládly po třináct let pod vedením Dělnické strany (PT).

Neoliberálové a konzervativci během posledních 13 let zformovali jakýsi druh opozičního kondominia, jež dosáhlo své nejdokonalejší formy ve druhém kole posledních prezidentských voleb a v současném puči, jehož vznik vyšel z voleb a dřívějších střetů.

Nic neobjasňuje víc povahu aliančního puče a politické a ideologické podstaty sil, které jsou součástí onoho plně programového sblížení. „Most do budoucnosti“ Michela Temera a platforma „zásad a hodnot“, již mu 3. května předložil senátor Aécio Neves, (PSDB) [4], jsou dvě strany téže mince.

Ve svých základních aspektech tu je i sblížení s původními formulacemi téhož druhu bývalého starosty São Paula, Gilberta Kassaba, zatvrzelého reakcionáře, jenž nikdy nevybočil z konzervativních zásad své mateřské strany, staré PFL [5], současné DEM [6].

Mezi silami, jež byly vždy středo-levé, byly a jsou i ty, které připravují napodobeniny demokratických programů, s výrazným odmítáním levice a vlády prezidentky Dilmy. Přední mezi nimi je PSB, teď pod kontrolou skupiny, která teď nemá nic společného, až na čestné jednotlivé vyjímky, se stranou Jamila Haddada a Miguela Arraese (Brazilská socialistická strana, PSB; pozn. překl.).

Když jsou do těchto stran spojeny neoliberální platformy PPS [7] a Strany solidarity, můžeme vypozorovat, že programově jsou všechny převratové síly spojeny antidemokratickou, protilidovou a protidělnickou povahou. Jsou to národ zrazující síly možné popřevratové vlády.

Rozpory, jichž není málo, se týkají výlučně nižších fyziologických zájmů, zaměřených na získání okamžité výhody a na volební střet v roce 2018.

Existuje společný jmenovatel: převratové síly mají protireformní politický program, jímž budou prosazovat antidemokratický úpadek brazilského státu. Bude konec sociálních vymožeností; nastane úplná otevřenost vůči mezinárodnímu finančnímu kapitálu; návrat privatizace; podřízení diktátu monopolního kapitálu, pro nějž se zavázaly prosadit zrušení zákonů, které teď zajišťují společenská a dělnická práva. Bude to i civilizační prohra, s předpokládaným diktátem kánonů zpátečnických baptistických církví, s útoky na vymoženosti na poli společenského soužití a občanských a lidských práv.

Je naprosto smysluplné se domnívat, že puč, jenž podporuje svržení vlády prezidentky Dilmy Rousseffové, získává souhlas celé monopolně-finančnické buržoazie, velkoprůmyslu a velkých obchodníků, velkostatkářů, sdělovacích prostředků, vyšší střední třídy a všeho, co má nádech, absurdní a slabomyslnou povahu brazilské buržoazie. Je pozoruhodné, že všechny zaměstnavatelské organizace, mezi nimiž vyčnívá nechvalně známá Fiesp [8] a ostrý karikaturista, pravičák Paulo Skaff [9], vydaly oficiální a obřadná prohlášení na podporu puče.

Probíhající puč demonstruje celé selhání brazilského politického systému, konečný rozchod s ústavním demokratickým pořádkem, daným ústavou z let 1987-1988.

Bez ohledu na výsledek obžalovacího rituálu v Senátu vstupuje politický boj do nové etapy a dosahuje vyšší úrovně. Bez předpojatosti vůči volebnímu boji a instituční činnosti v parlamentech a místních i státních vládách dospěl politický boj mas, lidových organizací, posilování občanských a odborářských organizací do zárodečného bodu.

Navíc se coby prioritní otázka dostává na pořad dne budování jednoty levicových a pokrokových sil; Lidová brazilská fronta je zárodkem, se širokou perspektivou na sjednocení všech vnímavých sil na obranu demokracie, společenského pokroku a národní svrchovanosti. S programem odporu a boje, ukazujícím neodkladné středně- a dlouhodobé úkoly, jehož rámcem je udržení demokratických strukturálních reforem a pokroku.

Závazek levicových sil splnit tento úkol je tím větší, čím hlubší je pochopení, proč se zhroutila podpůrná základna vlády. Bude třeba vznést novou politickou dohodu, pokrokovou frontu, a soustředit síly k zajištění nadvlády lidově demokratického a protiimperialistického tábora. Z úhlu analýzy a zájmů těchto sil je nezbytné formulovat strategii a taktiku, abychom se vyhnuli jakémukoli přijetí neoliberálního a konzervativního uspořádání.

Mutace vypozorované v chování PMDB [10] i dalších hlavních sil a jejich zběhnutí od demokratického a vlasteneckého projektu nebyly náhlé. Došlo k nim skrze politický proces, v němž tyto síly přestaly být pokrokovými. V případě PMDB je něco, co je dané selháním vlády Josého Sarneye a prezidentskou kandidaturou Ulyssese Guimarãese v roce 1989. Poslední události nakonec ukazují, že tato strana, pod řízením Michela Temera, neměla mandát k tomu, aby hrála úlohu hlavního garanta vládní koalice v parlamentu, natož k obsazení strategické pozice vice-prezidenta republiky.

S jasnými cíli, vírou v program, strategickým myšlením a smyslem pro historický okamžik vidí levice současnou krizi a nové, nepříznivé podmínky coby krok v boji. Zřetelnost, s jakou ukazuje rozdělení mezi antagonistickými tábory politického boje, neanuluje, ale naopak posiluje potřebu zkombinovat rozhodnost a bojovnost s prostorností a přizpůsobivou taktikou, bez iluzí nebo zmatenosti vůči charakteru a strategickým cílům různých politických subjektů.

Kriminalizace levice, sveřepost, s jakou se snaží postavit PT mimo zákon a vyřadit další sektory institucionálního života, učinit bývalého prezidenta Lulu nezpůsobilým a podrobit ho, stejně jako prezidentku Dilmu, právním trestům, včetně odnětí svobody, ukazují úroveň útoku na pokrokové síly. Také to ukazuje rozměry nových výzev.

Boj proti puči zvedl nesmírné demokratické uvědomění a schopnost bojovat u milionů Brazilců, kteří touží po demokracii, spravedlnosti a národní svrchovanosti, lidských právech, dobré správě, kulturním životě a vysoké úrovni civilizace. Totéž bylo v rozhodujících střetech druhého kola prezidentských voleb v roce 2014.

Je tu soustředěná energie, s vlastní dynamikou rozvoje k tomu, aby se stala hnací silou k uskutečnění naléhavých přeměn, s revolučním smyslem, jež brazilská společnost vyžaduje.

(*) Novinář, redaktor Resistance [www.resistencia.cc], člen národního sekretariátu, politbyra a ÚV Podob (Komunistické strany Brazílie)

1. Operace Lava Jet je největší korupční vyšetřování, jaké dosud bylo v Brazílii vedeno. Začalo vyšetřováním v síti směnárníků, kteří působili v několika (brazilských) státech a nalezli existenci rozsáhlého korupčního plánu v Petrobrasu (Brazilská ropná společnost), zahrnujícího politiky z různých stran a největší dopravce v zemi. (N.T.)↩
2. Slangový výraz pro Lava Jato; znamená „velká ropa“.↩
3. Mensalão je název politického korupčního skandálu, v němž byla vláda obviněná z kupování hlasů v parlamentu a k němuž došlo v létech 2005 a 2006. (N.T.)↩
4. PSDB – Sociálně demokratická strana Brazílie (N.T.)↩
5. PFL – Strala liberální fronty (N.T.)↩
6. DEM – Demokraté (N.T.)↩
7. PPS – Socialistická lidová strana (N.T.)↩
8. Fiesp – Federace průmyslu státu São Paulo (N.T)↩
9. ↩
10. PMDB – strana Brazilské demokratické hnutí (N.T.) ↩

www.solidnet.org 11. května 2016 (překlad Vladimír Sedláček)

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Co je „dělnická aristokracie“ – existovala v minulosti a existuje dnes?

23 ledna, 2023

Pokračující protesty požadují rezignaci peruánské prezidentky

22 ledna, 2023

Solidaritu s protiválečnými aktivisty z Ruska!

19 ledna, 2023

Rozbroje v královské rodině a pohled na monarchii

18 ledna, 2023

Proč i v bohaté společnosti zůstává chudoba

17 ledna, 2023

Archivy

  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.