• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

28
ČVN
2020

Josef Brodský: skromné kouzlo rasismu

Štítky: Antirasizmus, Historie, Kultura, Rusko
Autor: Artem Kirpičenok
komentář : vypnuto

Jubileum Josefa Brodského (význačný disident epochy SSSR) se krásně kryje se začátkem protestů proti policejnímu násilí v USA. Vždyť, jestli by oficiální básník „nového Ruska“ byl dosud naživu, on by věděl, co říct na adresu Američanů bojující za svoje právo nebýt zardoušený na ulici.

Americký slavista a vydavatel Karl Proffer, který byl hostem u Brodského začátkem 70 let, byl šokovaný rasismem a ultrapravicovými náladami svého významného společníka a sovětských disidentů v jeho okolí. Napůl v legraci Josef řekl, že jestli by teď do pokoje vešel černoch, on by ho nezabil. Nicméně dříve citoval oznámení amerických pravičáků o tom, že proměnit Vietnam na parkoviště pro auta by bylo nejlepším řešením pro tuto zemi – vyprávěl Proffer o názorech budoucího laureáta Nobelovy ceny za literaturu.

Ve své knize Proffer píše, jak musel zápasit s tím samým Brodským a překladatelem Andrejem Sergejevem: Později večer dostává nepříjemný obrat. Andrej i Josef na nás útočí kvůli našemu vztahu k válce ve Vietnamu. Jako většina lidí našeho věku jsem proti válce. A oni nás považují za hlupáky, jestliže se nesnažíme zničit komunismus všude, kde můžeme. Co se týká protestujících studentů v Americe – dobře, že je mlátí policie, ať se zajímají o studium a nehrají si na politiku. Tento spor přirozeně přechází na téma občanských práv. Andrej a Josef jednohlasně říkají, že protestující si neuvědomují, jak jsou šťastni – jakýkoli ruský člověk by s radostí žil tak jako obyčejný černý Američan.

Stojí podotknout, že Proffer nebyl levičákem, komunistou nebo sympatizantem SSSR – byl obyčejným antisovětsky naladěným Američanem. Ale vyjádření sovětských „bojovníků za svobodu“ ho šokovala svým bojovným antidemokratismem a otevřeným obdivem před válečnými zločinci, fašisty a bandity, kterým by nikdo mezi západními liberály nepodal ruku.

Současník Brodského, ještě jeden laureát Nobelovy ceny Andrej Sacharov, navenek odsuzoval Pinocheta, ale v osobním rozhovoru se jednoznačně vyznal ze sympatií k Pinochetovské diktatuře. „V tomto dopise jsem ji nehájil“. Bráním ji za tímto stolem. Junta – to je kornilovské povstání, pouze úspěšné. Jestli by Kornilov zvítězil, zastřelil by 500 bolševiků…Nebo 10 tisíc, a zachránil by 40 milionů, které zabili bolševici. Kornilovské povstání se bohužel nepovedlo – stěžoval si tento prominentní humanista v upřímné besedě s Viktorem Někrasovem, jasně demonstrujíc pokrytectví přítomné v jeho názorovém okolí.

Není divu, že Sacharov taktéž podporoval válku ve Vietnamu, počítajíc, že by „rozhodné válečné úsilí“ USA mohlo napravit situaci a nedopustit vítězství komunistů – o čemž je možné se také dočíst v knize Aleksandra Šubina „Disidenti neformálně a svoboda v SSSR“.

Pozice dalších kultovních osobností disidentského hnutí se nesly v tom samém reakčním duchu. Vladimir Bukovskij, „disident číslo jedna“ sedmdesátých let, naposled usvědčený Brity v přechovávání dětského porna, s pohrdáním psal „o nějaké Wilmingtonské destíce“ o pronásledovaných levicových aktivistech v NSR (tehdejší západní Německo) a surovém mučení v Ulsteru. A Valérie Novodvorská se obdivovala následkům atomového bombardování a oplakávala právě zaniklý režim apartheidu v Jižní Africe, a zanechala po sobě celý sborník kanibalistických citátů.

„Mne vůbec nevzrušuje, kolik raket vypustí demokratická Amerika po nedemokratickém Iráku. Podle mě, čím více tím lépe. Stejně tak mne vůbec neděsí nepříjemnost, co se přihodila s Hirošimou a Nagasaki. Zato se podívejte, jaký se stal z Japonska „bonbónek“. Prostě „Snickers“. Apartheid, to je normální věc. Jižní Afrika ještě uvidí, jaká vláda bude nastolena původním obyvatelstvem, bavící se žhářstvím, vraždami a násilím. Já osobně jsem se práv člověka najedla dosyta. Jednou jsme my (disidenti), i CIA, i USA využili tuto ideu (práv člověka) jako beranidlo pro zničení komunistického režimu a rozpadu SSSR. Tato idea (lidských práv) splnila svůj účel a je načase přestat lhát pro práva člověka a ochraně lidských práv. A to tak, abychom si neuřízli pařez, na kterém sedíme“.

Julie Latynina, důstojná následovnice Novodvorské, také generuje texty, v duchu radikální ultrapravicové ideologie – například v době katastrofálního zemětřesení na Haiti, kdy se svět pokoušel zachránit místní obyvatele od smrti hladem, tak ruská liberálka navrhovala vlastní metody humanitární podpory ostrovanů jako americkou okupaci a kulky pro „méněcenné barbary“. „Právě teď svět posílá Haiti humanitární pomoc, která nemůže přistát. Jestli přistane, my chápeme, co se přihodí. Bude krvavé zúčtování. Vlastně nemá smysl tuto pomoc posílat, bohužel. Protože až nakonec dorazí na Haiti, stane se jedna ze dvou věcí. Jestli garant zůstane u moci, dostane se ke garantovi. Jestli kvůli zemětřesení proběhnou nepokoje a kanibalové svrhnou a sežerou – sežerou v pravém smyslu tohoto slova, tak se humanitární pomoc dostane k vuduistúm a kanibalům. Je jediná síla, která může reálně v něčem pomoci Haiti, a která má pro to logistické i fyzické možnosti. Tato síla se nazývá armáda USA. Přirozeně, ona tam nepoleze, protože v ten moment, kdy nacházející se tam seržant USA zastřelí prvního náhodného vuduistu, který si usmyslí stavět barikády z mrtvol, nebo prvního kanibala, který ty barikády začne jíst, tak celý civilizovaný svět, a především různé zlodějské humanitární organizace specializující se na rozdělování humanitární pomoci společně s organizacemi typu Hamás, začnou křičet, že je to narušení práv člověka“.

Později Julia Leonidovna rozvíjela svojí pozici v programovém textu „proč nejsem demokrat. Manifest rozčarovaného intelektuála“, kde také vyjádřila obdiv jihoafrickému systému apartheidu, což samozřejmě nevzbudilo u ruských liberálů sebemenší pohoršení.

Historie nezná jediného známého účastníka sovětského disidentského hnutí, který by se stal po emigraci obhájcem občanských svobod a lidských práv na západě – kromě specifického Eduarda Limonova a Alexandra Zinověva. Naopak většina z nich doplnila řady ultrapravicových i konzervativních organizací, což je možné lehko vysledovat na biografii těch samých osob, emigrujících ze Sovětského Svazu do Izraele. Tak Josif Mendělevič, účastník teroristické „letecké kauzy“, který se podle legendy sám vykastroval tupým nožem ve vězení v Rize, se usadil na okupovaných teritoriích (území okupované Izraelem) a stal se jedním z ideologů nacionalistických osadníků objasňující nutnost potlačení občanských svobod. V těchto nepohodlných faktech není nejmenší protiřečení. Disidenti odcházeli z SSSR ne kvůli hledání svobody, ale proto, aby měli možnost popírat svobodu druhých. Jim nevadili „naše tanky na cizí zemi“ – když to byli tanky „demokratických“ interventů. Není divu že emigrantské komunity domorodců z SSSR – v Kanadě, Německu, Izraeli, Latinské Americe, USA – se až do současnosti proslavují svým rasismem, xenofobií a ultrapravicovými náladami. Sovětští i postsovětští emigranti se neustále ocitají v centru skandálů vyprovokovaných ultrapravicovými silami. Například jedna s takových emigrantek podala žalobu požadující rodný list prezidenta USA Baracka Obamy – vždyť podle názorů rasistů nemohl být plnohodnotným občanem země. S přesídlenkyní s bývalého SSSR je ženatý i terorista Igal Amir, který zabil Izraelského premiéra Jischaka Rabina.

V průběhu posledních třiceti let nám vnucovali, že disidentské hnutí bojovalo za „svobodu a práva člověka“. Ale dobře známé dokumenty a osobní pozice účastníků antisovětského podzemí nezanechávají na tomto mýtu kámen na kameni. S výjimkou marginálních skupin levicových komunistů a maoistů disidenti bojovali za kapitalismus, rasismus, a nerovnost. SSSR byl pro Palestince – disidenti byli proti. SSSR byl proti rasismu – disidenti se modlili k bílé americké policii. SSSR byl proti apartheidu – disidenti s ním soucítili celým svým srdcem. Odbory a nižšími organizacemi opovrhovali jako nebezpečnými projevy „sovku“ (hanlivé označení pro SSSR) – s výjimkou těch případů, kdy bylo možno pracující využít pro své cíle. Kapitalismus byl pro ně jedinou správnou organizací společnosti – přitom čas od času převyšovali ve svém fanatismu západní politiky reaganovského typu.

Ano, je možné uznat, že sovětská politika ne vždy odpovídala svým vlastním požadavkům, je možné mluvit o „pokrytectví sovětské ideologie“ nebo porušování práva člověka v SSSR. Ale element pokrytectví je v jakékoli ideologické doktríně. Starosta Mineapolisu vzlykající nad rakví zabitého Geroge Floyda – kterého by za jeho života nepustili na práh vily vládce města – také nevypadá v tomto smyslu jako vzor lidské upřímnosti. Ale i pokrytecké kázání míru a boje za osvobození pracujících je mnohem lepší než otevřená apologetika rasismu, pinochetovštiny, a imperialistické agrese v zemích třetího světa, kterou se zabývali hlavní „sovětští demokraté“.                                                             

Samozřejmě disidenti nezbořili SSSR – oni museli přenechat tuto pochybnou čest byrokratům, kteří je pronásledovali. Ale právě oni (disidenti) vytvořili ideologii současného režimu – přičemž jak jeho liberálního, tak konzervativního křídla. Víra v trh, neopětovaná láska k USA a aspirace k přátelství s USA, nenávist vůči těm, co se bouří proti současnému světovému řádu, sjednocuje dnes ruské liberály, ruské i ukrajinské patrioty. A Latinina publikovala v „Novoy Gazete“ ještě jeden programový článek, srovnávajíc Američany s černou barvou kůže se „sovkovou černotou“ Donbassu, a proti tomu postavila mýtus o „pokojném“ ukrajinském majdanu – i když za tento mýtus se dnes už stydí i jeho účastníci. Není to náhoda, že smrt „babičky ruského disentu“ Ludmily Aleksejevové se v Rusku stala událostí celonárodního významu – a smrt laureáta Nobelovy ceny komunisty Žoresa Alferova proběhla v provládní liberální sféře prakticky nepozorovaně.

Střet ideologií a reálií našeho světa vede ke skutečnému šílenství zahrnující široké vrstvy postsovětské inteligence. Zastánci Velikého Ruska vždy potřebující odolávat „zlým pindosům“ (hanlivý výraz pro Američany), nyní hystericky chrání svatou nedotknutelnost amerických výloh a pláčou nad osudem bílých Američanů drcených patou černého panovníka. Co se týká liberálů, jejich opusy vůbec nelze číst bez rizika ztráty rozumu. „Bílí lidé, na úkor vlastních sil a prostředků, často riskujíc život vyvezli mnoho Černochů z Afriky do nejlepší země na světě“ (myšleno USA) – zcela vážně píše revizionistický historik Mark Solonin, okamžitě zapomenuvši obvyklou rétoriku o Stalinových deportacích.

Naštěstí osudy našeho světa budou rozhodovat zcela jiní lidé. Současné Rusko a další strany východní Evropy – jsou periférií kapitalistického světosystému. A jestli „dokonala bouře“ zesílí politickou krizi v zemích kapitalistického centra, periferní země se tím více zatřesou ve všech švech. Za hlavou křesťana Teodora se obvykle zhroutí i hlava Teodora křesťana, a ubohé kanibalistické myšlenky nahromaděné v této hlavě již nebudou mít žádný význam.

Přeložil Jan Miklas

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.