Tento měsíc si připomínáme deset let od války proti Libyi v režii USA a NATO. Válka zahájená pod záminkami „demokracie“ a „lidských práv“ vedla ke zničení a rozbití země s nejvyšším příjmem na hlavu a nejrozvinutější sociální infrastrukturou na africkém kontinentě.

Osm měsíců neustálého bombardování změnilo celé pásy země v trosky, přičemž USA a evropské mocnosti využili milic spojených s Al-Qajdou jako svých pobočných sborů ve válce za změnu režimu. Ta proběhla cestou mučení a zavraždění libyjského předáka Muammara Kaddafiho.

Dnes tyto zničující účinky této války bijí do očí. Libye se změnila z nejvíc prosperujíc země regionu na peklo na Zemi pro své obyvatelstvo. Desetitisíce lidí padly ve válce a další tisíce zemřeli v následující dekádě během níž se země zmítala v nepřetržitých bojích a násilí páchaných konkurenčními milicemi podporovanými zahraničními mocnostmi.

V zemi nejsou splněny základní podmínky pro normální život. Doslova nic z toho, co bylo zničeno ve válce započaté v březnu 2011, nebylo dodnes obnoveno.

Hlavní město Tripolis stejně jako další města se pravidelně ocitají v blackoutu elektřiny a trpí vážným nedostatkem paliva. To se děje v zemi s největšími zásobami ropy v Africe. Podle oficiálních údajů žije více než třetina obyvatele země v chudobě pod hranicí denního živobytí dva dolary. Libyjská měna, dinár, zkolabovala a šílená inflace zanechala mnoho lidí bez prostředků i na zajištění dostatku jídla. Přístup k čisté vodě je také omezený. V minulém roce již beztak zdevastovaná ekonomika poklesla podle Mezinárodního měnového fondu o dalších 66,7 %.

Zatímco kdysi se Libye pyšnila nejlepším systémem zdravotnictví v celém regionu, dnes leží libyjské nemocnice a kliniky stále v ruinách a pandemie Covid-19 se šíří zemí. Do dnešního dne nebyla v Libyii podána jediná očkovací dávka.

Země se stala také nejnásilnějším centrem pašování lidí na celé planetě. Zoufalí uprchlíci tu jsou vězněni, vražděni, mučeni, znásilňováni a doslova prodáváni a kupováni na trzích znepřátelenými polovojenskými frakcemi, které se snaží o získání výkupného od jejich blízkých. Mnoho z těch, kterým se podařilo z Libye uniknout se pak utopí ve Středozemním moři.

A za této situace vydá New York Times článek nadepsaný „Šance Libye na nápravu“, v němž redakční rada těchto novin tvrdí, že se objevil „paprsek naděje“.

Úvodník začíná slovy: „Jen málo zemí představuje tragédii Arabského jara tak jasně jako Libye. Pád diktatury plukovníka Muammara el-Qaddafiho trvající 42 let vedl k deseti letům anarchie, v níž konkurující vlády, milice a zahraniční mocnosti bojují o získání kontroly nad zemí s velkým ropným bohatstvím. Spojené státy a spojenci z NATO, kteří podporovali protikaddafiovské povstání cestou leteckého bombardování se pak z velké části po jeho pádu otočili k dění v zemi zády a minulé snahy OSN upevnit v zemi vládu skončili chaosem.“

Kolik jen překroucení, vyhýbavosti a otevřených lží se může vejít do jednoho úvodníku? Libye nepředstavuje „tragédii Arabského jara“, ale strašné důsledky třiceti let nepřetržitých amerických imperialistických válek a intervencí, které zdevastovaly celé společnosti a způsobily smrt milionem lidem.

Libye leží mezi Tuniskem a Egyptem, dvěma státy, jejichž diktátoři dlouhodobě podporovaní americkým a evropským imperialismem byli svrženi lidovými revolucemi v roce 2011. Americká válka proti Libyi byla zaměřena na potlačení „Arabského jara“ a dosazení spolehlivějšího proimperialistického loutkového režimu v regionu.

Podle výkladu NYT spočívá jediná vina Washingtonu a NATO za současnou katastrofu v Libyi v tom, že se k zemi „otočily zády“ po Kaddafigho „pádu“ – eufemisticky zmíněnému krvavému lynči, který byl nechutně oslavován tehdejší americkou ministryní zahraničí Hillary Clintonovou slovy „Přišli jsme, viděli jsme a zemřel.“

Úvodník dále tvrdí, že zatímco samotný Washington se „přímo nezapojil“ do rozdmýchání pokračující občanské války v Libyi, „nese odpovědnost za zmatek tím, že se od konfliktu distancoval“ po Kaddafiho zavraždění. Jinými slovy, tragédie Libye nespočívá ve zničení země americkými bombami a islamistickými milicemi řízenými CIA, ale v selhání Washingtonu navázat na bombardování okupací země v koloniálním stylu podobně jako se stalo v Afghánistánu a Iráku.

NYT tímto skrývá nejen odpovědnost amerického imperialismu za devastaci Libye, ale svoji vlastní úlohu předního propagátora agresivní války vedené USA a NATO. Tzv. „noviny rekordů“ soustavně během přípravy na válku démonizovaly Kaddafího a šířily lži, že jeho vláda byla krůček od rozpoutání „krvavé lázně“ nebo dokonce „genocidy“ ve východním městě Benghazi, středisku islamistické opozice. Tato vyfabrikovaná záminka pro imperialistickou intervenci byla později dementována samotným Pentagonem.

Během příprav na válku hájila redakční rada Timesů uvalení tzv. „bezletové zóny“ v Libyi, která se stala rámcem příprav na následné bombardování. Tvůrce názorové rubriky Timesů pro zahraniční politiku, nepojmenovatelný Thomas Friedman, šel ještě dále, když napsal: „Věřím, že je naivní myslet si, že můžeme působit humanitárně pouze ze vzduchu… Neznám Libyi, ale můj žaludek mi říká, že dosáhnout jakéhokoliv čestného výsledku nepůjde bez toho, že bychom se neangažovali přímo na zemi.“

Válečné štvaní rozpoutané Times na podporu americké vojenské intervence v zájmu „humanitárních opatření“ a „demokracie“ našlo svůj pramen politické podpory uvnitř pseudolevice, jejíž politika odráží zájmy privilegovaných částí horní střední třídy. Počínaje cynickými akademiky jako je Juan Cole na Michiganské univerzitě až po politické skupiny jako Nová antikapitalistická strana ve Francii a od té doby již zaniklá Mezinárodní socialistická organizace v USA šířila tato sociálně-politická vrstva nechutné lži, že „demokracie“ a dokonce i „revoluce“ může přijít prostřednictvím amerických chytrých bomb a balistických raket.

Když válka skončila vraždou Kaddafiho v říjnu 2011 propukly NYT v triumfalismus. Autor zahraniční rubriky Roger Cohen spíchl článek nazvaný „1:0 pro intervencionismus“ a jeho kolega Nicholas Kristof, nejupřímnější advokát „lidskoprávní imperialismu“ v NYT napsal sloupek nazvaný „Díky Ameriko!“ V něm Kristof směšně tvrdil, že vybombardováním Libye v trosky se z Američané stali „hrdiny arabského světa“.

Noviny vyhlašovaly, že válka ztělesňuje novou „Obamovu doktrínu“ pro Blízký východ a naznačovaly, že dalším místem pro uplatnění této doktríny by mohla být Sýrie, kde CIA připravila válka za změnu režimu s využitím některých milicí napojených na Al Qajdu, které už předtím zaměstnala v Libyi. Tato válka si v následujících letech vyžádala půl milionu lidských životů.

Jestliže se dnes NYT snaží zamlžit tuto historii, není to proto, že by trpěly útlocitností z válečných zločinů Washingtonu v Libyi a tím méně z vlastní přímé spoluúčasti na jejich provádění a obhajování. Jde jim spíše o to, aby zabránily vyvození závěrů z celé této intervence, neboť americký imperialismus v současnosti připravuje intervence nové, a ještě krvavější, než byla ta v Libyi.

Američtí představitelé, kteří způsobili války v Libyi i v Sýrii jsou dnes zpět na ministerstvu zahraničí i v Bílém domě, počínaje Joe Bidenem a ministrem zahraničí Antony Blinkenem a konče jejich pomocníčky, a opět mávají špinavým praporem „lidských práv“ a „demokracie“, aby připravili novou válku.

„Paprsek naděje“ v Libyi ohlášený Timesy má spočívat ve jmenování jednoho z nejzkorumpovanějších byznysmenů Abdula Hamida Dbeibaha předsedou „přechodné vlády“ na základě dohody zprostředkované OSN. Tato vláda má údajně sjednotit dvě hlavní konkurenční frakce: vládu v Tripolisu uznanou OSN, kterou podporuje Turecko, Katar a Itálie společně s islamistickými milicemi, v nichž bojují tisíce žoldnéřů ze Sýrie a na druhé straně vzdorovládu na východě země, kterou brání Libyjská národní armáda vedená bývalým agentem CIA Chalífa Haftar a podporují ji Egypt, Spojené arabské emiráty, Rusko a Francie.

Washington se připravuje využít tuto dohodu k vlastnímu agresivnějšímu zapojení do tahanic o kontrolu nad Libyí, kde se zároveň s vlastní intervencí snaží o vytlačení jiných mocností, zejména Ruska a Turecka. NYT se nestydí hovořit o amerických plánech v zemi otevřeně. Jeho redakční článek říká: „Mír v Libyi je důležitý nejen sám o sobě. Země má obrovské zásoby ropy…“

Americký imperialismus je odhodlaný zabránit, aby tyto zdroje a kontrolu nad strategicky klíčovou severoafrickou zemí získali jeho „velmocenští“ soupeři, Rusko a především Čína. Před rokem 2011 totiž Čína hrála stále větší úlohu v rozvoji libyjské infrastruktury.

Když to vezmeme v širším pohledu, v poslední době dochází k oživení „lidskoprávního“ imperialismu jako nástroje přímého střetnutí s Ruskem a Čínou. Neuvěřitelné lži o „masakrech v Benghazi“ a „genocidě“, které byly použity při přípravě války proti Libyi, dnes nacházejí svou ozvěnu v propagandistické kampani NYT a dalších ohledně původu koronaviru ve Wuhanské laboratoři a tvrzeních o čínské „genocidě“ páchané na muslimské menšině Ujgurů.

Jedinou cestou, jak zabránit erupci nové, a ještě více zničující války je mobilizovat pracující třídu v Africe, na Blízkém východě a mezinárodně a spojit tuto mobilizaci s pracujícími v Americe, Evropě a celém světě do socialistického protiválečného hnutí. Bez revolučního zásahu dělnické třídy hrozba třetí světové války jenom poroste.

Převzato z: https://www.wsws.org/