• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

26
ÚNO
2023

K výročím let 1948 a 1968, tentokrát dle Zdeňka Mlynáře (2. část)

Štítky: Historie, Levice, Politika, Socialismus
Autor: Leopold Vejr
komentář : vypnuto

Když přijely tanky

Nechám stranou rozsáhlé hodnocení postojů jednotlivých podporovatelů i odpůrců reforem roku 1968, ale nemohu opomenout poukaz na nekonečná, mnohahodinová vyčerpávající jednání vedení strany (Mlynář byl již tehdy tajemníkem strany a členem jejího sekretariátu) a časté vystupování řečníků zcela mimo téma, někdy skutečně až bizarní. Leckomu to může připomenout současnou českou (a samozřejmě i zahraniční) buržoazně demokratickou parlamentní praxi, ale i poměry v KSČM, odkud mám mnohaleté osobní především negativní zkušenosti.

Mnoho prostoru je v knize věnováno samozřejmě především událostem 20. – 21. srpna 1968, tedy příjezdu okupačních (nebo chcete-li intervenčních) vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR a následujícím jednáním. Ty jsou dnes celkem dobře známé a nebudu se zde o nich rozepisovat. Nechybí zde ale širší souvislosti, například značně kritické hodnocení Chruščovovy politiky pro mezinárodní komunistické a dělnické hnutí, ačkoli by od „reformátora“ snad čtenář očekával spíše opak. Dle Mlynáře „je Chruščovovo období vlastně sérií porážek.“ (s. 178)

V popisu událostí a vyjednávání po vojenském obsazení ČSSR mě nejvíce zaujala tvrdě odsuzující (ale, s přihlédnutím ke svědectví dalších pamětníků, dosti výstižná) charakteristika Gustáva Husáka jako nového hlavního spojence sovětského vedení v Československu, který se chopil příležitosti a z málo významné funkce místopředsedy vlády (před vysočanským XIV. sjezdem strany, jehož legitimitu od začátku sám neuznával, nebyl Husák ani členem ÚV) se po příjezdu vojsk poměrně rychle dostal do čela strany a za několik let i státu.

„Po roce 1969 Husák vlastně zlikvidoval velikou většinu těch lidí, kteří mu dopomohli k návratu do politického života a podporovali i jeho snahu o získání nejvyšší stranické funkce. … Není a nikdy nebude ničím jiným než sovětským místodržícím v Československu, kterého v případě potřeby kremelští ochránci bez milosti odstaví.“ (s. 245-246) Napsáno prorocky v roce 1978.

Podpis pod „moskevským protokolem“

Přeskočím obšírné líčení moskevských jednání v závěru srpna 1968 a připomenu jen skutečnost, že protokol legitimizující intervenci, vnucený československé straně sovětským vedením, nakonec po dlouhých diskusích a několika úpravách podepsali všichni členové československé delegace včetně Zdeňka Mlynáře, s výjimkou Františka Kriegla.

Mlynář tvrdí, že šesti zatčeným členům vedení strany v čele s Dubčekem, odvlečeným 21. srpna 1968 na Zakarpatskou Ukrajinu (mezi kterými sám nebyl), zde bylo vyhrožováno mučením, pokud nebudou jednat dle sovětských pokynů. „Ukázali jim mučidla. Platí to doslova, nikoli obrazně.“ (s. 247) Škoda, že neuvádí, od koho se toto dozvěděl a v jaké podobě přesně. Jednání sovětského vedení připodobňuje k bandě gangsterů.

Své podepsání protokolu odůvodňuje Mlynář úsilím o uklidnění domácí situace a předejití nepokojům při prodlužující se nepřítomnosti vedení strany a státu, které by se mohly změnit v masakry. Kromě toho doufal ve „vytvoření situace, která nebude znamenat úplné zlikvidování reformních tendencí a znovunastolení totalitní diktatury bez vnitřních perspektiv vývoje.“ (s. 249) „Jsme vlastně blbci, ale naše blbost má podobu ideologie reformního komunismu.“ (s. 252)

Vzpomínky na jednání vedoucích představitelů československé i sovětské strany obsahují řadu příběhů, které už vešly do dějin: o Dubčekově pláči, „co mu to udělali“, ostrém kárání od prezidenta Ludvíka Svobody, že vedení strany jen žvanilo a prožvanilo se až k obsazené zemi, ale i o reformním koryfejovi Čestmíru Císařovi, který vida, že nebude moci zůstat ve stranické funkci, lkal nad svým budoucím osudem slovy, že „přece nepůjde pod deset tisíc“ (průměrná mzda v roce 1968 byla 1828 Kčs; Mlynář jako tajemník měl základní plat 20 tisíc a mnoho dalších požitků k tomu).

Z tajemníka strany disidentem a emigrantem

Epilog knihy je věnován politickému vývoji po návratu čs. delegace z moskevských jednání, vzestupu Husáka a Štrougala a postupnému pádu velké části Dubčekova vedení. Neopomíjí obecně známou skutečnost, že nejhorlivěji prosovětští funkcionáři se po obsazení státu do nejvyšších pozic nedostali, protože na to nebyli dostatečně schopní a vlivní, zatímco dostali přednost pragmatici.

16. listopadu 1968 Mlynář rezignoval na funkce ve vedení strany. V září 1969 byl vyloučen z ÚV KSČ, v březnu 1970 z KSČ (odejít ze strany ukončením členství mu nebylo umožněno). „Prožil jsem pak v Československu sedm let už nikoli mezi privilegovanými a vládnoucími, ale v ghettu vyvržených,“ uzavírá svůj příběh.

Od Mlynářovy emigrace do Rakouska, k níž byl dohnán po podpisu Charty 77, neuplynulo ani deset let do zahájení sovětské „přestavby a otevřenosti“, reforem ne nepodobných některým představám z éry „obrodného procesu“. Netřeba zde rozvádět, jak dopadly a k čemu vedly. Jisto je, že doba nástupu politického a hospodářského pluralismu nedala žádnou šanci takzvanému demokratickému socialismu řízenému zdola zaměstnaneckou samosprávou namísto byrokratickým stranickým aparátem podřízeným okupační mocnosti. Obávám se, že ani nemohla dát. Reformní komunisté skončili tam, kde nereformní.

Uplynuly další více než tři dekády, mnohé se změnilo, ale nemalá část osob, říkajících si komunisté, s nadějemi vzhlíží ke Kremlu, kde jejich prapor dávno nevlaje, už ani jako symbol bez obsahu.

Co bude dál? Hodil by se sem optimistický závěr. Zdeněk Mlynář ho ve své knize nemá. A já ho také psát nebudu. Nechme zde trochu bílého místa a utěšujme se představou, že závěrečná výzva k novým revolučním bojům byla zabavena cenzurou.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Veřejný sektor v Německu vstoupil do výstražné stávky

16 března, 2023

Británie si stále myslí, že je impériem, ale císař je nahý

16 března, 2023

Otřes amerického finančního světa po pádu dvou velkých bank

15 března, 2023

Protestní pochod dělníků a studentů v Ekvádoru

15 března, 2023

140 let od úmrtí Karla Marxe

14 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.