Člověk může načrtnout historické paralely jen potud, dokud se nezhroutí. Žádná dvě období nejsou zcela stejná, ale někdy lze mezi nimi vidět nápadné podobnosti. To platí i pro současnou válku na Ukrajině a první světovou válku. Ačkoliv je dnešní situace velmi odlišná od období let 1914-1918, některé podobnosti tu přesto existují.

Učitelé dějepisu obvykle zdůrazňují čtyři hlavní příčiny vzniku první světové války: 1) imperialismus; 2) militarismus; 3) nacionalismus; a 4) tajné aliance. Každý z těchto faktorů hraje roli i v současném konfliktu.

Imperialismus: Dnes probíhá střet imperiálních ambicí mezi Ruskem na jedné a Spojenými státy a jejich hlavními evropskými spojenci v NATO na druhé straně.

Nacionalismus: Ruská i ukrajinská vláda žádají svůj lid o podporu na základě nacionalistických argumentů.

Militarismus: Stačí se jen podívat na miliardy dolarů vydávaných Spojenými státy na zbraně dodávané ukrajinskému režimu. Ale stejně tak Rusko se rozhodně nedrželo v koutě; má jednu z největších armád a jeden z největších vojenských rozpočtů na světě a týdny před invazí shromažďovalo své jednotky u hranic Ukrajiny. Oba státy organizovaly v oblasti předtím, než došlo k současné válce, sérii vojenských cvičení.

Tajné aliance: Ačkoliv nejsou tajné, NATO je hlavním hráčem dnešního dění. To dává Spojeným státům podporu k prosazení jejich programu narušení ruského vlivu ve východní Evropě.

V roce 1914 tyto ingredience explodovaly do, do té doby, nejkrvavější války v lidských dějinách. Výdaje na válku, počet ztracených životů a zkáza daleko překročily jakýkoliv jiný konflikt od počátku historie (překonán byl pouze druhou světovou válkou. Člověk se jen zachvěje při představě, jak by vypadala třetí světová válka.)

V té době působily ve většině průmyslových zemí světa socialistické strany, na venek představující zájmy dělnické třídy. V Británii to byla Strana práce – Labour Party, v Německu Sociálně demokratická strana, v Rusku Sociálně demokratická dělnická strana a ve Francii Socialistická strana, kromě jiných. Ve Spojených státech hrála Socialistická strana malou, ale důležitou roli. Před válkou se všechny tyto strany spojily do Socialistické internacionály, hnutí majícího cíl ukončit kapitalismus a nahradit jej novým ekonomických řádem.

V tomto duchu deklarovaly všechny strany v běhu událostí směřujících k vypuknutí nepřátelských válečných akcí svůj odmítavý postoj k imperialistické válce. Když ale k válce došlo, většina jejich vůdců ucukla a podpořila válečné úsilí svých zemí.

Byli tu ale také ti, co se nepodvolili. Socialistická strana Ameriky zaujala silně protiválečné stanovisko a její nejvznámější vůdce, Eugene V. Debs, šel za odmítání války do vězení. Jiné strany se rozštěpily a přední mezi nimi byla ruská strana. Bolševické křídlo vedené Vladimírem Leninem se ostře postavilo proti válce.

V listopadu 1914 napsal Lenin v článku Válka a sociální demokracie Ruska: „V čele jedné skupiny válčících národů stojí německá buržoazie. Balamutí dělnickou třídu a pracující masy ujišťováním, že vede válku proto, aby bránila vlast, svobodu a kulturu, aby osvobodila národy utlačené carismem […] V čele druhé skupiny válčících národů stojí anglická a francouzská buržoasie, která balamutí dělnickou třídu a pracující masy ujišťováním, že vede válku za vlast, za svobodu, za obranu kultury proti německému militarismu a despotismu.“

Obyčejný voják nebyl na obou stranách ničím jiným než potravou pro děla v kapitalistické válečném úsilí, tvrdil ruský předák.

Leninovo principiální stanovisko proti imperialistické válce představovala pobídku ruské dělnické třídě a rolníkům k povstání, ke svržení cara, k nahrazení zkorumpované Prozatímní vlády a k převzetí moci s cílem ukončit ruskou účast v mlýnku na masu tak, aby mohlo být zahájeno budování socialismu.

Toto historické vítězství, které otřáslo světem, spojilo bojovníky a aktivisty z celého světa k založení Komunistické internacionály. Hlavní síla revolucionářů se stala hlavní oporou v růstu světového komunistického a dělnického hnutí a ve třicátých letech posloužila k položení základů pro následnou porážku fašismu v druhé světové válce.

I dnešní komunisté, ač ve velmi odlišné formě, zůstávají věrni světové solidaritě v Mezinárodním setkání komunistických a dělnických stran.

Dnes je třeba, aby všichni mírumilovní pokrokoví lidé a organizace odsoudili tuto válku [na Ukrajině] a vyzvali ke svolání mezinárodní konference k vyřešení otázky evropské bezpečnosti a bezpečnosti celého světa. Nemůžeme ponechat na vládách hlavních atlantických mocností, aby měly v řešení budoucnosti naší planety jediný hlas.

Musíme organizovat masivní mírové demonstrace stejně jako jsme je organizovali před začátkem války v Iráku. Potřebujeme šířit petice a hlasy miliard lidí celého světa, které touží po míru. Potřebujeme silné a živé mírové hnutí. Žádná jiná alternativa není.

Převzato z: https://peoplesworld.org/