• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

10
Zář
2020

Kdo má prospěch z protestů v Bělorusku?

Štítky: Bělorusko, Historie, Politika
Autor: Volodymyr Chemeris
komentář : vypnuto

My všichni pocházíme z jednoho velkého hnízda – Sovětského svazu. Bělorusko, Ukrajina, Rusko, Gruzie, Kyrgyzstán. Měli jsme všichni stejné počáteční podmínky, samozřejmě s přihlédnutím k místním zvláštnostem. A po zhroucení Sovětského svazu jsme se vydali podobnými procesy společenské, hospodářské a politické transformace.

Zrodily se autoritářské režimy, které byly pro nově zrozenou buržoasní třídu nutnou cestou prvotní akumulace kapitálu – Jelcin, Kučma, Ševarnadze, Akajev, Alijev… Prezidenti této epochy byli skutečně vnímáni jako garanti a rozhodčí – garanti nenapadnutelnosti plundrování bývalého veřejného vlastnictví a arbitři rozmíšek mezi různými skupinami velkého kapitálu.

Zároveň ale narůstala sociální propast mezi miláčky nového systému – velkým byznysem a oligarchy – a odvrženci, sociálními skupinami od nájemných pracujících po malé podnikatele. Tato situace vyvolávala protesty, jejichž hlavním heslem byla lidská (občanská) práva. Tyto protesty získaly ukrajinské jméno „Majdan“, jelikož k prvním z nich došlo na Ukrajině (akce „Ukrajina bez Kučmy“ v roce 2001). Tyto Majdany ale nemohly změnit systém a ani to neměly v úmyslu. Díky koncentraci zdrojů ve svých rukou byl velký kapitál schopný využít těchto Majdanů, které se odehrávaly současně jak na hlučných náměstích, tak v tichosti vládních kanceláří, aby postavil jednu frakci oligarchie nad ostatní. A nebo prostě došlo k prosazení vrcholových kandidátů, kteří se jevili schopnějšími zvládnout soudobé problémy. Tak se objevili na scéně Putin, Saakašvilli, Juščenko či Altynbajev.

Tyto procesy zesílily finanční, a tím i ideologický vliv nadnárodního kapitálu. Po zničení svého primárního nepřítele z dob studené války se západní kapitalisté snažili opanovat dobytá teritoria, získat trhy, přístup k surovinám a levné pracovní síle.

Ale všechny analogie mají svá omezení. Ukrajina a Bělorusko si jsou pravděpodobně ve všech ohledech nejpodobnější země. Jdeme po stejné cestě, ale rychlost je různá.  

Když Lukašenko získal velkou podporu Bělorusů a vytvořil jeden z nejtvrdších autoritářských režimů v post-sovětském prostoru, podařilo se mu také udržet mnoho sociálních výdobytků a zachovat činnost většiny průmyslových podniků. A pomocí dovedného manévrování se mu podařilo, byť s obtížemi, udržet si pozici mezi Východem a Západem. Navíc po konfrontaci mezi Ukrajinou a Ruskem převzalo Bělorusko od Ukrajiny postavení nárazníkového státu.

Toto všechno drželo díky čtvrt století dlouhé vládě „Otce“ země. V současném Bělorusku se ale projevují nové obecné trendy. Tržní „reformy“ zasáhly nárazníkové země, rozložené mezi dva kapitalistické obry – Evropskou unii a Ruskou federaci. Na jednu stranu tyto reformy zasáhly dělníky, na druhou daly život novým sociálním skupinám včetně velkého byznysu a jeho klientele. Dělníci jsou nespokojení s „antisociální“ povahou „reforem“ (zákon o „příživnících“, smlouvy na dobu určitou). Velký byznys požaduje rychlý přechod k trhu. Tyto dvě opoziční tendence se v současných událostech propojily.

Protesty v Bělorusku mají sociální kořeny, tak jako tomu bylo i na Ukrajině a v Gruzii. A stejně jako v mnoha post-sovětských zemích se jejich roznětkou staly prezidentské volby. Hlavní otázkou ale zůstává, kdo na protestech vydělá? Kdo se dostane k moci v důsledku příštího Majdanu a bude schopen prosadit své zájmy? No bude to nepřekvapivě ten, kdo má pro to nezbytné zdroje, média a schopnosti.

V Bělorusku stejně jako na Ukrajině je takovým hráčem kompradorská buržoasie napojená na Západ a na Ruskou federaci. Není tu žádné významné společenské hnutí se sociální agendou, levicový politický subjekt, který by se mohl chopit moci a provést sociální reformy v zájmu dělnické třídy. Na protestních shromážděních dělníků z MAZ nebo BELAZ [běloruské automobilky] nejsou sociální požadavky prakticky slyšet, kromě snad v nějaké nejobecnější, úplně rozbředlé rovině.

Programy Lukašenkových soupeřů napojených na zájmy zahraničních kapitalistů zahrnují privatizaci, prodej půdy, neoliberální reformy a předpokládají dekomunizaci, se kterou už mají zkušenost na Ukrajině. V krátkosti jde o to samé, co se odehrálo či odehrává na Ukrajině. Ať už Lukašenkův režim padne, nebo se protentokrát v důsledku dohod vnějších aktérů ještě udrží, tyto programy se v blízké budoucnosti tak jako tak zrealizují.

Má na tom zájem nadnárodní kapitál, pro který je Bělorusko stejně jako Ukrajina pouhým surovinovým přívěškem, tržištěm a rezervoárem levné pracovní síly. Ani v Bělorusku ani na Ukrajině neproběhnou žádné sociálně orientované reformy. To není v zájmu ani západního ani ruského kapitálu.

Bělorusko stejně jako Ukrajina ale potřebují změnu. Sociální změnu. A k ní dojde, neboť to vyžaduje logika společenských procesů v našich zemích a krize světového kapitalismu. Pokud nebude možné prosadit změny parlamentní cestou, proběhnou skrze Majdany, sociální Majdany.

Dojde k tomu ale jen tehdy, pokud budeme mít my a naši sousedé organizované sociální hnutí schopné nabídnou společnosti sociální program nezávislý na programu pravice. Musí být schopné prosadit sociální nikoliv tržní reformy.

Bez této podmínky vyústí boj za svobodu – v alianci s nadnárodním kapitálem a kompradorskou buržoasií – do významně větší ztráty svobody, do konečného potlačení sociálních a občanských práv.

Na Ukrajině i v Bělorusku.

Ať žije Rudé Bělorusko.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Co je „dělnická aristokracie“ – existovala v minulosti a existuje dnes?

23 ledna, 2023

Pokračující protesty požadují rezignaci peruánské prezidentky

22 ledna, 2023

Solidaritu s protiválečnými aktivisty z Ruska!

19 ledna, 2023

Rozbroje v královské rodině a pohled na monarchii

18 ledna, 2023

Proč i v bohaté společnosti zůstává chudoba

17 ledna, 2023

Archivy

  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.