Osud ukrajinského zemědělského sektoru se ocitl na tenkém ledě. Oakland Institut minulý rok uvedl, že více než 1,6 milionu hektarů (Ha) ukrajinské zemědělské půdy se nyní nachází pod kontrolou zahraničních korporací. Následující průzkum umožnil objevení dalších zahraničních investic. Některé zdroje tak odhadují, že zahraniční společnosti celkově na Ukrajině kontrolují více než 2,2 milionů Ha zemědělské půdy; tento průzkum nicméně zároveň odhalil řadu nejasností ohledně držby půdy v zemi a skutečná kontrola nad ukrajinskou půdou je tak těžko odhadnutelná.

Mezi zahraničními společnostmi a akcionáři ovládajícími ukrajinskou půdu jsou subjekty z mnoha různých částí světa. Například dánská „Trigon Agri“ drží více než 52 tisíc hektarů půdy. Trigon vznikl v roce 2006 za využití počátečního finského kapitálu „několika bohatých jednotlivců“. Společnost je obchodována na burze ve Stockholmu (NASDAQ) a mezi jejími největšími akcionáři se dnes nachází JPM Chase (USA; 9,5 %), Swedbank (Švédsko; 9,4 %), UB Securities (Finsko; 7,9 %), Euroclear Bank (Belgie; 6,6 %) a JP Morgan Clearing Corp (USA; 6,2 %).

The United Farmers Holding Company vlastněná skupinou saúdskoarabských investorů kontroluje prostřednictvím Continental Farmers Group PLC zhruba 33 tisíc ha ukrajinské zemědělské půdy. AgroGeneration se sídlem ve Francii drží asi 120 tisíc hektarů půdy. 62 procent akcií společnosti kontroluje investiční společnost SigmaBleyzer se sídlem v Texasu.

Americký penzijní fond NCH Capital drží 45 tisíc hektarů půdy. Společnost založená v roce 1993 se chlubí tím, že patřila k prvním západním investorům na Ukrajině po rozpadu Sovětského svazu. Během uplynulého desetiletí si systematicky po celé Ukrajině pronajímala malé pozemky zemědělské půdy (v průměru mezi dvěma a šesti hektary), které pak scelila do velkých, průmyslově obhospodařovaných farem. Nájemní smlouvy dávají podle hlavního partnera NCH Capital, George Rohra společnosti právo skoupit pronajatou půdu, jakmile bude uvolněno současné moratorium na prodej ukrajinské půdy.

Jiná množina společností se vykazuje ukrajinským vedením, často se vyznačuje spojením domácích a zahraničních investorů a nezřídka bývá usídlena v daňových rájích, jakými jsou Kypr, Rakousko nebo Lucembursko. Některé z nich jsou rovněž vedeny ukrajinskými oligarchy. Tak například UkrLandFarming kontroluje největší pozemkový balík na Ukrajině o celkové výměře 654 tisíc ha. Devadesáti pěti procentní podíl v této společnosti vlastní multimilionář Oleg Bachmaťjuk, zatímco zbývajících pět procent se nedávno prodalo [americké] společnosti Cargill. Podobně je i Jurij Kosiuk, který je pátým nejbohatším mužem Ukrajiny, výkonným ředitelem jedné z největších zemědělských společností MHP, která drží více než 360 tisíc hektarů zemědělské půdy.

S počátkem politické krize se do problémů dostala i řada těchto ukrajinských společností. Jednou z nich je na Kypru registrovaná firma Mriya Agro Holding, která drží zhruba 300 tisíc hektarů půdy. V roce 2014 se na dnes již nefunkčních webových stránkách společnosti uvádělo, že 80 % akcií firmy vlastní rodina Gutů (Ukrajina), která také drží ve svých rukou přední místa ve vedení společnosti. Zbývajících 20 % akcií bylo nebo možná stále je zapsáno na Frankfurtské akciové burze.

Podle zdrojů z novin firma v létě 2014 nesplnila své závazky za dva velké Eurobondy [dluhopisy denominované v zahraniční měně], což zpochybnilo budoucí výhledy společnosti. Společnost nejprve získala podporu od americké Blackstone Group a ukrajinské Dragon Capital, které ale obě svoji podporu stáhly po pouhém jednom měsíci, a následně se opírala o mezinárodní auditorskou a finančně poradenskou firmu Deloitte. Došlo k vytvoření mezinárodního výboru vlastníků dluhopisů složeného z několika amerických a britských investičních skupin (včetně CarVal Investors – investiční odnože firmy Cargill), které dohromady vlastní více než 50 % dluhu za Eurobondy firmy Mriya splatné v roce 2018 a 15 % dluhu za Eurobondy splatné v roce 2016. Budoucnost firmy zůstává nejistá a některé zdroje se domnívají, že jí hrozí riziko bankrotu.

V potížích se objevily i další ukrajinské společnosti se sídly v daňových rájích. SintalAgriculture Public Ltd (se sídlem na Kypru, obchodovaná ještě v roce 2008 na burze ve Frankfurtu a držící bezmála 150 tisíc hektarů půdy) přestala 29. ledna 2014 obchodovat „až do odvolání“ se svými akciemi poté, co na ni byl podán návrh na konkurz. V roce 2013 se na dnes již také nefunkčních webových stránkách firmy uvádělo, že 36,3 % jejích akcií bylo volně obchodovatelných.

Potenciální bankrot těchto společností a účast západních investorů na jejich krizovém řízení vyvolává otázky, co se stane se zemědělskou půdou, kterou kontrolují. V tuto chvíli není jasné, jak otázku této půdy řešit a jaká role přitom připadne zahraničním společnostem a fondům, které do těchto ukrajinských společností investovaly. Pokud se ale věci budou vyvíjet podobně jako v sousedním Rumunsku, můžeme se dočkat, že půda přejde pod zahraniční kontrolu.

Rumunsko zažilo podobný příběh rozpuštění družstevních farem, převedení půdy do vlastnictví jejich podílníků a vyhlášení moratoria na prodej zemědělské půdy. Díry v národním zákonodárství ale vytvořily pro zahraniční společnosti příležitosti, jak se zmocnit kontroly nad půdou cestou bankrotů. Jak ukázala Judith Bouniolová, bankroty národních zemědělských firem otevřely bránu ovládnutí rumunské zemědělské půdy zahraničními korporacemi.

Není ani zdaleka jasné, že se na Ukrajině odehraje něco podobného. Toto poučení z Rumunska ale nabádá k ostražitosti při uzavírání zmíněných nájemných smluv. Otázky navíc vyvolávají i nejasné poměry ohledně vlastnictví půdy. Tou asi nejdůležitější otázkou pak je, zda rostoucí koncentrace ukrajinské půdy v rukou několika oligarchů a zahraničních společností prospívá zemi, jejím obyvatelům i její ekonomice.

Převzato z: http://www.oaklandinstitute.org/