V posledních dnech, s příchodem mimořádného horka, se v Česku naplno rozhořel spor mezi zastánci kohoutkové a balené vody o jejich kvalitu. Firma Veolia, která zaujímá dominantní postavení v českém vodárenství, přišla s iniciativou propagace podávání kohoutkové vody v restauracích a kavárnách. Na úspěch tohoto projektu reagoval Svaz minerálních vod prohlášením pro tisk, které kvalitu vody z vodovodu zpochybňuje.

Vodovod nebo lahev?

Podle tiskové zprávy Svazu minerálních vod vydané jeho předsedkyní ing. Janou Ježkovou není voda ve vodovodu tak přísně a často kontrolovaná jako balená voda s jasným složením uvedeným na etiketě. Jde údajně často o méně kvalitní vodu pocházející z povrchových zdrojů, zatímco voda v lahvích má prý svůj původ výlučně v kvalitních podzemních zdrojích a nepodléhá chemických úpravám a dezinfekci. Minerálkové korporace tvrdí, že voda z vodovodu nepodléhá tak přísným limitům kvality jako voda balená, může obsahovat pesticidy a zbytky léčiv a má prý také nestálé senzorické vlastnosti.

Firmy, které si udělaly byznys z balení vody do plastových lahví a jejího prodeje, mají ze svého pohledu proč být nervózní a napadat vodovodní vodu. Po jejich úžasném marketingovém úspěchu, kdy v 90. letech přesvědčily veřejnost, že voda z kohoutků není kvalitní (a zejména ne vhodná pro kojence a děti), se od roku 2005 potýkají s nepřetržitým poklesem prodeje balené vody, který se v časech ekonomické krize ještě zrychlil. Voda z vodovodu se naopak může těšit stále rostoucímu zájmu. Její pravidelné pití udává v průzkumech téměř 90 % českých spotřebitelů. Také projekty, jako je ten firmy Veolia, nebo šířeji zaměřená a již déle probíhající iniciativa občanského sdružení Česko pije z vodovodu, slaví úspěch: v ČR dnes můžete dostat vodu z kohoutku již v bezmála dvou tisících restauracích!

Balená voda je shit pro lidi!

Jak se to ovšem skutečně má s kvalitou vodovodní a balené vody? Na tuto otázku odpověděl v roce 2009 spotřebitelský test kvality vody provedený občanským sdružením spotřebitelů TEST (výsledky zveřejněny v časopise dTEST). Výsledky byly jednoznačné: balená voda oproti kohoutkové zcela propadla!

Pramenité a minerální balené vody koupené v kamenných obchodech obsahovaly nadlimitní množství organotrofních bakterií způsobujících průjmy, nadlimitní množství dusitanů, benzpyrenu a polycyklických aromatických uhlovodíků. Některé obsahovaly stopy chloroformu, což by u údajně pramenitých, nedezinfikovaných podzemních vod vůbec nemělo nastat. Balené neperlivé vody měly také často nízké pH. Oproti tomu testovaná voda z vodovodních řadů Prahy, Brna, Ostravy, Plzně a Liberce byla shledána zdravotně nezávadnou – jediný menší nedostatek představovalo zvýšené množství železa ve vodě z Plzně.

Tyto výsledky prokazující nezávadnost a LEPŠÍ kvalitu vodovodní vody potvrdil ve svých nálezech také Státní zdravotní ústav. Hlavní hygienik ČR, Vladimír Valenta, v reakci na vyjádření minerálkových korporací rovněž dosvědčil, že pitná voda v ČR má vysokou kvalitu a je zdravotně nezávadná.  Množství léčiv ve vodě z vodovodu se nachází pod hranicí detekovatelnosti. Odhaduje se například, že aby do sebe člověk dostal dávku ibuprofenu, která se skrývá v jedné tabletě tohoto léku proti bolesti, musel by pít denně 2 litry vody po dobu 26 tisíc let! V pitné vodě, kterou člověk denně vypije, se nachází 150x méně estrogenů, než kolik jich obsahuje půl litru kravského mléka.

Obdobné výsledky přicházejí ze VŠECH vyspělých zahraničních zemí. Vodovodní voda nedávno excelovala nad balenými vodami v testu jedné z nejstarších spotřebitelských organizací v Evropě, německé Stiftung Warentest. Rovněž Profesor Paul Younger z Glagow University spolu s dalšími vědci došli koncem roku 2012 k závěru, že vodovodní voda (v Británii) se mnohem přísněji kontroluje než voda balená a riziko bakteriální infekce po jejím vypití je mnohem nižší.

Navzdory předsudkům řady spotřebitelů a manipulativním kampaním potravinářských korporací překonává vodovodní voda tu balenou nejen v kvalitě a zdravotní nezávadnosti ale i v chuti. Při testování chuti vody na slepo, které v roce 2007 provedl britský magazín znalců vín Decanter a jehož se účastnili nejvyhlášenější sommeliéři, se londýnská voda z vodovodu s cenou 1 pence za litr umístila na třetím místě ze 24 testovaných vzorků. První skončila balená voda Waiwera z Nového Zélandu s cenou 9 liber za litr.  Obdobně při výzkumu chuti vody pořádaném CBS News v USA dopadla ze čtyř vzorků suverénně nejlépe voda z newyorského vodovodu, kterou za nejchutnější označilo 45% degustátorů.

Při cenovém srovnání vychází v Česku prodávaná balená pramenitá voda (za litr) zhruba 40-100x dražší než voda z vodovodu. Pokud by člověk postupoval při koupi jiného zboží obdobně jako při koupi balené vody, sáhnul by si do regálu třeba pro rohlík za 80 až 200 korun! Opravdu kšeft jako prase!

Balená voda je shit pro přírodu!

Balená voda ovšem není jen dražší, méně chutná a méně kvalitní než voda z vodovodu. Její produkce představuje obrovskou zátěž pro přírodu, a to jak kvůli výrobě plastových lahví tak kvůli jejich přepravě. Co do produkce emisí oxidu uhličitého je výroba jednoho litru kohoutkové vody tisíckrát šetrnější než výroba litru vody v PET lahvi. Výroba půl litru balené vody vyžaduje spotřebu 10 litrů běžné vody.

Na světě přibývá každoročně 141 miliard plastových lahví, které nejsou recyklovány. V Evropě je recyklováno jen cca polovina vyrobených PET lahví, zbytek skončí zavezený na skládkách s dobou rozpadu v průměru 450 let, nebo ve spalovnách odpadu. V horším případě nakonec skončí v moři. Podílí se tak významnou měrou na vzniku gigantické oblasti koncentrace rozkládajícího se plastového odpadu v severním Tichém oceánu s rozlohou čtyřikrát větší než je rozloha Německa a na vzniku méně rozsáhlých podobně znečištěných ploch v dalších částech světových oceánů.

Částice plastu z PET lahví byly při výzkumu nizozemského vědce Jana van Franekera nalezeny v žaludku 95% z 560 jedinců buřňáků ledních z osmi zemí. Podle statistik programu OSN pro životní prostředí způsobují plasty každoročně smrt více než jednoho milionu mořských ptáků a asi sto tisíce mořských savců.

Nepodporujte korporace koupí balené vody

Balená tzv. pramenitá a pitná voda v PET lahvi je nepochybně jeden z nejzbytečnějších produktů, jehož prodej pohání převážně masivní reklama (na jejíž financování připadá asi 15% z ceny lahve). Jde o produkt, který nepomáhá lidskému zdraví a vysloveně škodí jak peněženkám tak přírodě. Minerálky pak představují potravinový doplněk, který lze úspěšně uplatnit v určitých dietách, ale rozhodně není vhodný pro pravidelnou konzumaci. Pro ni se naopak skvěle hodí voda, která vytéká z našich kohoutků.

Trh balených minerálních, pramenitých a pitných vod je v ČR ve velké části kontrolován firmou Karlovarské minerální vody (Mattoni, Magnesia, Aquila), za kterou stojí italský kapitál s netransparentní strukturou. Jde o firmu neblaze proslulou svým podílem na dlouhodobé devastaci a ekologickém zatížení lázní Kyselka. Jana Ježková, předsedkyně Svazu minerálních vod, který vydal prohlášení proti vodě z kohoutku, zastává v Karlovarských minerálních vodách funkci členky dozorčí rady. Karlovarské minerální vody mají vliv také ve společnosti Hanácká kyselka. Značky Poděbradka a Dobrá voda patří pod rakouskou firmu MIRA kontrolovanou Raiffeisenbank, Karlovarská korunní (Korunní) je ve vlastnictví domácího kapitálu, Ondráškovka a Šaratice patří do private equity skupiny Arca Capital se sídlem na Slovensku. Svůj podíl na trhu balené vody mají rovněž americké nadnárodní společnosti Coca-Cola (Bonaqua) a PepsiCo (TomaNatura).

Nepodporujte tyto korporace prodávající neekologickou, drahou a nečistou balenou „shit-vodu“ a přidejte se ke stále sílícímu celosvětovému hnutí bojkotující tento produkt a propagující naopak čistou a chutnou vodu z vodovodu jako veřejný statek přístupný všem. Požadujte v restauracích a kavárnách, které navštěvujete, místo balené vody vodu z kohoutku zdarma.

Příběh balené vody – ZDE

Britské Tesco prodávalo vodu z vodovodu 25x dráž jako značkovou – ZDE

Předseda představenstva Nestlé: zprivatizujme všechnu vodu světa! – ZDE