Ale již před samotným setkáním začali politikové snižovat očekávání veřejnosti. Výkonný tajemník Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu Yvo de Boer dokonce přiznal, že je „nerealistické“ očekávat vyjednání smlouvy a do konce roku ji schválit. A tak se i stalo. I přes všechny snahy ropné a uhelné lobby existenci klimatických změn způsobených člověkem popírá již jen několik málo politiků.

Koneckonců globální oteplování již nyní ohrožuje samotnou existenci některých ostrovních zemí a působí vážné problémy v nízko položených přímořských oblastech, kde žijí stamiliony lidí. Vědci se shodují, že i nárůst teploty o 2 stupně by byl zničující. A nejde „jen“ o vzestup hladiny oceánů, teplotní výkyvy způsobují častější výskyt přírodních katastrof, jako jsou povodně či naopak sucha způsobující hladomory.

Není proto divu, že se při této příležitosti konalo mnoho protestů. Ještě před samotným summitem 5. prosince protestovaly v ulicích světových metropolí desetitisíce lidí, stejně jako během něho. A pochopitelně demonstrace a akce se konaly i v samotném dánském hlavním městě v průběhu konání celého summitu.

Na demonstraci v sobotu 12. prosince se podle odhadů aktivistů sešlo na 135 tisíc lidí ze 67 zemí světa, aby přinutili politiky jednat a přijmout závaznou dohodu o snižování emisí. Od dánského státu se jim dostalo vskutku velkolepého uvítání. Byl přijat speciální zákon, tzv. „balíček proti výtržníkům“, který obrovsky zvýšil pravomoci policie a celého represivního aparátu.

Podle něj mohla policie zatknout tisíce aktivistů ještě před demonstracemi, na základě svého „podezření“ a nemusela se z toho jakkoli zodpovídat. Ze skoro dvou tisíc zatčených byli nakonec obviněni 3 lidé!

Policejní brutalita byla neslýchaná a veřejně se mluvilo o mučení. Jak jinak nazvat tisíce aktivistů, přinucených sedět několik hodin v mrazu na silnici, s rukama spoutanýma za zády, bez možnosti dojít na záchod či se alespoň napít?

Používání slzného plynu a obušků se stalo spíš tradicí než výjimkou. A na vlastní kůži to pocítili i ti delegáti summitu, kteří se ve středu rozhodli připojit k demonstraci před konferenčním centrem.

Ani tlak protestujících, ani opozice ze strany rozvojových zemí však nepřinutily bohaté země k jakémukoli závazku. Smlouva, která by nahrazovala Kjótské protokoly podepsány nebyla a jako mnohokrát v minulosti při krachu podobných summitů se mluví o tom, že by se tak mohlo stát za rok.

Nakonec byla oslavována alespoň dohoda mezi USA a nejbohatšími rozvojovými zeměmi, jako jsou Čína, Brazílie, Jihoafrická republika a Indie, které mají snížit emise a USA zřídit fond, ze kterého by za to byly odměňovány. Dohoda však pochopitelně není závazná a je dost nejisté, že v USA projde Senátem.

Obecně celkový přístup bohatých zemí, včetně Evropské unie, která se vyhlašuje za lídra v boji proti klimatickým změnám, je přeměnit celou otázku na obchod.

Bohaté země, které samy patří mezi velké znečišťovatele (USA odpovídá za 20% světových emisí, EU 14%) se tak chtějí vykoupit ze snižování vlastních emisí tím, že budou platit rozvojovým zemím. Jejich příspěvky však nejsou závazné a v minulosti jsme byli mnohokrát svědky toho, jak bohaté země slibují hory doly a nic.

Například G8 před několika lety slavnostně slíbila miliardy dolarů na pomoc nejchudším zemím, ale nakonec nedorazilo nic. A to bylo před hospodářskou krizí, nyní je perspektiva ještě temnější.

Pokud chceme skutečně problém devastace planety vyřešit, musí být z celé rovnice vynechán zisk.

Řešení vidíme ve vyvlastnění znečišťujících korporací pod kontrolu zdola a strmé zdanění bohatých, ze kterého bychom financovali masivní rozšíření využití obnovitelných zdrojů energie. Systém založený na zisku ukázal, že není schopen podobné problémy řešit. Zbavme se jej a nahraďme demokratickým plánem, který bude schopen zaručit život na této planetě i dalším generacím!