• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

25
ŘíJ
2013

Kradou se děti aneb utrpení andílka!

Štítky: Antirasizmus, Evropská unie, Historie, Svět
Autor: Nikola Čech
komentář : vypnuto

diteromkaNalezení pětileté plavovlasé holčičky Marie při policejním zátahu v romské osadě poblíž města Farsala v Řecku rozpoutalo další odpornou orgii rasismu a anticiganismu na celém evropském kontinentu. Poté, co se zjistilo, že romští rodiče dívky nejsou jejími biologickými rodiči, se z pětileté Marie rázem stala světová senzace, Cause célébre pro všechny anticiganisty a dokonalý konstrukt vycházející vstříc i těm nejagresivnějším a nejhloupějším protiromským předsudkům. Případ vzápětí zasáhl do osudu několika dalších romských rodin dokonce až ve vzdáleném Irsku a otevřel volná stavidla mediální rasistické stoce.

…ukradli nám Marii, modrookou holku!

Policie, média a sociální péče se Marie okamžitě zmocnila jako objektu – bulvárně a bezohledně, bez špetky ohledu k dítěti a jeho rodině. Na stránkách novin, internetu a televizních obrazovkách se zjevil nevkusný, sladký „blonďatý andílek“ – ideologicky vykonstruovaný rasový, kulturní a etický protipól špinavých, zlých a ošklivých bytostí, mezi nimiž a jejich snědými mláďaty musela „ta chudinka“ žít. Ještě že antirasismem proslulá řecká policie zachránila andílka z jejich spárů, neboť dívenka má podle ní nepochybně severský či východoevropský původ. Dítěti navíc bude v útulku daleko od rodičů dobře, protože u nich měla jen jednu ložnici a postýlku!

Na scéně se ihned vyrojily nejdivočejší spekulace – Romové andílka unesli za účelem pobírání dávek, Romové andílka unesli, aby ho nutil žebrat a tancovat u tyče, Romové andílka unesli, aby ho jednou nutili k prostituci, Romové, Romové, Romové… Český deník Blesk “objevil“ 24. října jiná šokující fakta – dívka měla být ve dvanácti letech prodána jako dětská nevěsta za účelem získání tučného věna. A v blízkém Jemenu, jak článek objektivně informuje, v září čtyřicetiletý manžel o svatební noci smrtelně zranil osmiletou dívku. Ta souvislost je přece zcela zřejmá!

O dívku umístěnou do útulku mezitím v atmosféře hysterie projevilo telefonicky zájem 8000 potenciálních příbuzných z celé Evropy ba i ze Spojených států. Horká stopa podle výborně informovaného Blesku vede do Švédska, kde se v roce 2009 ztratilo mrtvé dítě z rakve. Romové ho ukradli a oživili svými lektvary, (aby ho nutili žebrat a tancovat u tyče)!

Ale dost sarkasmu; Pár dní po objevení Marie zakročila na anonymní udání policie u dvou romských rodin v Irsku. V obou případech šla po blonďatých dětech, sedmileté dívce a dvouletém chlapci. Bez ohledu na výpovědi rodičů a sourozenců, bez ohledu na doklady, rodinná alba a další důkazy, že děti jsou jejich, si je policie odvezla a podrobila analýze DNA. V obou případech se prokázalo, že děti jsou potomky rodičů, v jejichž domácnosti žili. Osmnáctiletá sestra sedmileté dívky popsala, že dítě si vůbec nedokáže vysvětlit, co se stalo, a cítí se po celém incidentu psychicky špatně.

V prakticky stejnou chvíli, kdy irská policie kradla romským rodičům jejich děti, zaútočili neznámí mladí muži, jistě dobří vlastenci a budoucí prvotřídní policisté, na romský pár Stefana a Jovanku Nikoliće v srbském Novém Sadu a chtěli jim vzít jejich dvouletého syna Čedu. Řvali na ně, jak to, že má dítě tak světlou pleť a kde ho ukradli…

Skutečný příběh Marie

O Marii mezitím několik málo nestranných a humánně uvažujících lidí mezi novináři zjistilo, že se do romské osady dostala pravděpodobně v roce 2009 z rodiny Bulharů nebo bulharských Romů, kteří se o ní ze sociálních důvodů nedokázali postarat a chtěli ji zajistit slušný život v jiné rodině. Noví rodiče, 40-letá Eleftheria Dimopoulouvá a o rok mladší Christos Salis, se o dítě starali v rámci svých možností dobře, bylo miláčkem rodiny, hráli si s ním, dostávalo se mu lékařské péče, mělo vlastní pokoj a podle svědectví místní romské komunity se mělo snad i lépe než vlastní děti adoptivního páru.

Interpol došel k závěru, že Marie nepatří k žádnému z 610 pohřešovaných dětí. Bulharský deník Trud krátce poté našel v městečku Nikolaevo pravděpodobnou biologickou matku dítěte, Romku Sašu Rusefovou. Mezi jejími dětmi se našly další dvě s podobnými fyzickými rysy, jaké má Marie, a blízcí příbuzní potvrdili, že Rusefová v roce 2009 pracovala v Řecku nedaleko Farsalu při sklizni oliv a pomerančů. Dítě měla porodit v nemocnici v Lamia. Podle všeho se tak potvrdí výpověď řeckých Romů o Mariině adopci.

Ano, tento postup osvojení dítěte samozřejmě není legální a nemůže být schvalován, nicméně celý příběh má na míle daleko od médii rozšířených báchorek o únosu a krádeži dítěte rodiči, o jeho týrání, zneužívání a plánovaném zpeněžení! Tyto články a reportáže nediktovala snaha vypátrat skutečná fakta, ale stálo za nimi hluboce rasistické stereotypní vnímání Romů ze strany většiny evropské společnosti. Chudoba a sociální znevýhodnění či vyloučení jsou v dnešní Evropě opět nepokrytě posuzovány jako morální provinění a zločin.

Předsudky a skutečnost

Ukázalo se, že v mnoha zemích stále přežívají předsudky o Romech jako o lidech, kteří kradou a unášejí „bílé“ děti. Takový obraz Romů vychází z hluboce zakořeněné tradice jejich vnímání jako exotického, nezakořeněného a evropské kultuře cizího prvku.

Koncem 18. století došlo v Horních Uhrách k zinscenovanému monstrprocesu s Cikány, při kterém bylo 173 Cikánů obžalováno a 40 popraveno kvůli obvinění z únosu a pojídání (!) dětí. Děti se následně našly živé a zdravé!  Matky v mnoha zemích po generace strašily své zlobivé děti tím, že si pro něj přijdou a odnesou si ho Cikáni a motiv krádeže dětí Romy našel bezpočet uměleckých i propagačních ztvárnění, jak o tom svědčí třeba níže vyobrazený francouzský plakát z roku 1902.

Enfant_enlevee_par_des_nomades

Tyto xenofobní pověry a bludy tolik podobné „svědectvím“ o únosech a vraždách křesťanských dětí Židy za účelem opatření jejich krve pro přípravu rituálních pokrmů nebo pomsty na malých křesťanech (Legenda o zpívajícím chlapci) zřejmě přebývají v myslích mnoha lidí dodnes.

Je přitom smutnou skutečností, že to byli naopak právě Romové, kteří v dávné i nedávné evropské historii zakusili státem organizované systematické krádeže svých dětí a jejich umísťování do rodin tehdejších „přizpůsobivých“.

V letech 1551-1774 vyšlo pouze ve Svaté říši římské na 133 proticikánských zákonů a nařízení. Romové byli pronásledováni jenom kvůli své samotné existenci. V jednu dobu se dospělým romským mužům ukládaly při dopadení doživotní těžké galeje, ženy byly bičovány a deportovány ze země, zatímco úřady odebíraly cikánské děti na vychování do „ctnostných křesťanských rodin“.

Španělská legislativa z roku 1783 nařizovala odebírat děti z rodin Cikánů a kočovníků a násilně je umisťovat do sirotčinců. Odebírání dětí z rodin nesezdaných podle katolické víry praktikovala i císařovna Marie Terezie. Tato praxe se od roku 1773 hojně uplatňovala i proti cikánským dětem starším pěti let, zejména v Uhrách a Sedmihradsku. Císař Josef II snížil od roku 1783 věk dětí, které se odebíraly z romských rodin a umisťovaly každé dva roky v okolních městech, na čtyři roky.

Na některých místech se s Romy ještě v 19. století obchodovalo jako s otroky patřícími státu, šlechtě nebo církvi. Děti mohly být běžně odtrhnuty od svých rodičů a prodány k těžké práci od útlého věku. Otroctví a obchod s romskými otroky a dětmi byly v Moldávii zrušeny až v roce 1855, ve Valašsku v roce 1856 a v Besarábii (pod ruskou nadvládou) až v roce 1861.

Ve „vzorově demokratickém“ Švýcarsku se mezi lety 1926 až 1972 ukradlo z romských rodin více než 600 dětí, které byly umístěny k pěstounům, do sirotčinců, věznic pro mladistvé nebo psychiatrických léčeben. Romské děti zejména z chudých rodin žijících v ghettech a táborech byly pod různými záminkami neuplatňovanými vůči jiným rodinám odebírány v Itálii ještě v 90. letech.

Nyní to vypadá tak, že se Romové spolu s imigranty mohou stát první obětí další doby evropského temna, jejíž obrysy se v mnoha zemích, Řecko nevyjímaje, začínají povážlivě ostře rýsovat. Jasné vymezení proti vzmáhajícímu se anticiganismu se již dnes stalo první barikádou, na níž musíme bojovat za uhájení občanských, demokratických a sociálních práv a svobod, o něž nás všechny hodlá neoliberální rasistický kapitalismus připravit.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Placení svátků připadajících na sobotu

16 dubna, 2021

Nárok na dávky na bydlení

14 dubna, 2021

Odstupné a dočasná pracovní neschopnost

30 března, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika Česká pošta čína Doprava Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Nepodmíněný základní příjem Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Regiony Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Osmý sjezd Komunistické strany Kuby ve znamení reforem, pandemie a generační výměny

18 dubna, 2021

Cybersyn: Allendeho kybernetická revoluce

16 dubna, 2021

Zemřel Ramsey Clark, nepřítel imperialistických válek a rasistického útlaku

13 dubna, 2021

150 let Pařížské komuny – Promarněná šance? Louis Blanqui a Komuna 6. část

12 dubna, 2021

150 let Pařížské komuny – Promarněná šance? Louis Blanqui a Komuna 5. část

11 dubna, 2021

Archivy

  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Doprava Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Nepodmíněný základní příjem Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Regiony Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika Česká pošta čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.