• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

24
PRO
2014

Krátké zamyšlení nad Polanského knihou o Letech

Štítky: Akce, Kultura, Společnost, Z domova
Autor: Nikola Čech
komentář : vypnuto

xenofilia-2V pondělí 15. prosince proběhl v Galerii Národní technické knihovny v Praze – Dejvicích křest nové knihy Paula Polanského, Američana s českými předky, o táboře v Letech u Písku. Kniha Tábor smrti Lety – Vyšetřování začíná 1992-1995 popisuje Polanského úsilí o odkrývání neznámých a pozapomenutých faktů o koncentračním táboře v Letech u Písku, který sloužil během Protektorátu nejprve jako kárný pracovní tábor a posléze jako internační tábor pro Romy z Čech coby předstupeň jejich vyhlazení v Osvětimi. Začíná vlastně náhodnou zmínkou o Letech pronesenou pracovnicí Státního oblastního archivu v Třeboni, s níž se Polansky dobře zná, neboť jako genealog pátrající na přání amerických klientů po jejich předcích, kteří v 19. století emigrovali za oceán z jižních Čech, v tomto archivu již mnohokrát pracoval.

Na základě této letmé zmínky, jejíž skrytou významnost Polansky bystře postřehl, se začíná odvíjet dobrodružný příběh, v jehož příběhu se Polansky se svým asistentem v urputné snaze zjistit o Letech něco víc dostává k obrovské hromadě archivních materiálů mimořádně dobře dokumentující světu prakticky neznámý koncentrační tábor pro české Romy z dob 2. světové války. Brzy se dostává do kontaktu i s dosud žijícím táborovým lékařem, zjišťuje si informace z obecní kroniky obce Lety a mluví s místními lidmi, kdy kupodivu zjišťuje, že prakticky všichni obyvatelé o existenci bývalého tábora vědí, ale nijak zvlášť je nezajímá ani neznepokojuje. Jak je možné, že se o táboru v Československu veřejně nemluví a ani místní písmák nejeví o jeho existenci zájem, klade si otázky Polansky?

A následně začíná bolestně chápat: o tábor se nikdo nezajímá, protože to byl, zaprvé, tábor řízený Čechy, protektorátními četníky, nikoliv Němci (jak se mu nicméně snaží namluvit někteří pamětníci), a tak by narušoval obrázek Čechů jako obětí nacismu. Zadruhé, byl to (od roku 1942) tábor pro Cikány – a co je Čechům po Cikánech; „Cikáni nejsou nic, nemá smysl o nich vůbec psát“ – na tento postoj vydělující Romy, ač občany Československa, z pojmu češství naráží Polansky takřka univerzálně. Ale co hůř, objevuje v české společnosti nejen nezájem o „dávné“ utrpení Cikánů, ale přítomnou, rostoucí nenávist majority vůči nim sahající od předsudků a otevřené diskriminace – kdy je svědkem toho, jak Romové například nejsou vpuštěni do restaurace – přes názory schvalující jejich novou genocidu či přinejmenším internaci v táborech, s nimiž je Polansky konfrontován při posezení s normálními, názorově jinak nevyčnívajícími přáteli svého asistenta, až po vraždy Romů páchaných téměř beztrestně rasistickými skinheady.

Příběh dále popisuje autorovu snahu zveřejnit své poznatky o Letech, motivovanou jak důkladnějším prozkoumáním tématu českými historiky tak především úsilím o vytvoření důstojného pietního místa na území tábora a připomenutí jeho obětí, mezi nimiž se nachází mnoho dětí. Po třaskavých odhaleních v regionálním americkém tisku přichází zájem české ambasády, lidskoprávních organizací a médií, který ale nevede k hmatatelnému pokroku. Polansky zjišťuje, že zájem je často jen povrchní, předstíraný a že v zákulisí se dějí věci právě opačné – pracovníci třeboňského archivu čelí ze strany autorit problémům a nátlaku a jemu samému se ztěžuje přístup k dalším informacím. Co vadilo na začátku, vadí stále: lidé nechtějí znát pravdu o Letech jako o místu, kde Češi aktivně a do velké míry autonomně pomáhali likvidovat své sousedy.

Ve svém bádání navíc Polanský šlápl na kuří oko nové, disidentsko-pravdoláskařské garnituře. Na vlastní kůži zažívá to, co zažíval například Karel Kryl – kritizovat nové panstvo a zejména jeho veličenstvo, prezidenta Havla, se nenosí a Polanského nekompromisnost v této věci vede k jeho rychlé společenské ostrakizaci. Po mnoha peripetiích zahrnujících pády i nové naděje, když se už už zdá, že autor přece jen dosáhne svého cíle, dojde k tomu, že se původně vůbec nepozvaný Polansky tváří v tvář setká s Havlem při otevření více než „kompromisně“ pojatého pietního místa nedaleko bývalého tábora, na jehož území ovšem stojí páchnoucí vepřín. Havlův projev obsahující zmínku o české účasti na zabíjení Romů v Letech ale bez zmínky o nutnosti odstranit vepřín a bez odsouzení přítomného a rozšířeného protiromského rasismu jej zklame. Umlčený a frustrovaný Polansky pak na dlouhá léta odjíždí z Česka.

Polanského kniha představuje zajímavý příběh spojující v zásadě dva přístupy: Na jedné straně máme co do činění s deníkově zpracovanou personální anabázi, v níž se Polansky v roli detektiva dostane na stopy zločinu, přibližuje se k jeho aktérům a následně se střetává s přesilou „potomků pachatelů“, kteří by zločin nejraději nechali ututlat. Na druhé straně v knize nacházíme sondu do duše transformující se československé společnosti raně 90. let, kterou si dnes mnozí idealizují, která však – jak je z textu patrné – ideální rozhodně nebyla.

Polansky – americký občan, který ve svém vnímání reality není zatížen ani nadšením z „revoluce“ ani předchozím stálým kontaktem s útrpnou tupostí předlistopadové byrokracie – přichází o iluze velmi rychle. Jako upřímný antirasista spatřuje určité paralely mezi postavením českých Romů a amerických černochů včetně prosazování a zároveň bagatelizování jejich diskriminace ze strany státu a dalších mocenských struktur. Polansky vidí a čtenáři přibližuje, jak úzce spolu souvisí 50 let starý cikánský lágr vedený českými četníky a napadání i vraždy Romů přímo před jeho očima prakticky ignorované policií a soudy. Bojuje jeden boj proti vepřínu postaveném na místě koncentráku i proti zákonu o občanství, který má z (etnicky romských) občanů vytvořit neobčany. „Potomci pachatelů“ pak představují nejen početní, ale především mocenskou přesilu, a střetem s nimi akceleruje Polanského organický vývoj od „nezúčastněného hledače pravdy“ k „bojovníkovi proti systému“, který spolu s dalšími aktivisty připravuje burcující letáky (ne náhodou Polansky v textu opakovaně odkazuje na husity a zapojení svých dávných předků do tohoto hnutí). Prezident Havel, jehož zprvu až zbožšťoval, se v jeho očích postupně zreálňuje jako člověk mající politický zájem na pokračování mlčení a mlžení o Letech. Mimoto Polansky odkrývá i další, ryze materiální osobní zainteresovanost lidí ve vládě a kolem Hradu v celé věci (Igor Němec, Josef Havlas, Karel Schwarzenberg).

Ještě k osobě samotného autora: Aniž by bylo třeba tento fakt vůbec explicitně uvádět, z knihy samotné na čtenáře zřetelně působí fakt, že Polansky není profesionálním historikem školeným k práci s archivními prameny a k jejich odborné expertize. Nutno také říct – v některých svých závěrech se Polansky patrně mýlil, když se získaný faktický materiál pokusil samostatně interpretovat. To nic neubírá na zjevné chuti a náruživosti, s kterými po faktech pátrá a s kterými k nim přistupuje, když dává pokyny k inventarizaci dosud nezpracovaného archivního materiálu a posílá svého spolupracovníka vyhledat co možná nejvíc pamětníků tábora – z řad dozorců i vězňů.

Polansky si svůj vědomý hendikep v oblasti expertizy kompenzuje resp. snaží kompenzovat vášnivou až maniakální zapáleností pozorovatele, zapisovatele a posluchače. Jeho pozorovací talent je místy snad až chorobný (v knize se nezdráhá popisovat, jak si jeho asistent vymačkává akné nebo hraje s ušním mazem a se čtenáři se podělí i o další detaily) a neomezuje se jen na povrch. Polansky se aktivně snaží poznat své spolupracovníky i protivníky také zevnitř. Potřebuje to pro svoji práci, své poslání. Ve snaze dobrat se informací „jde přes mrtvoly“. Lidem, s nimiž mluví, se v případě nutnosti nezdráhá blufovat ani lhát (a oni lžou jemu, když ho naoko přátelsky poplácávají po zádech). To z něj ale nedělá cynika. Právě naopak, z knihy je poznat, jak je autor citlivý a jak bolestně jej zasahuje to, na co naráží – dokumenty o zabíjení nevinných lidí i všudypřítomný rasismus „polistopadové demokracie“.

Jako člověk je Polansky povahou stoprocentní světoběžník, bohém a básník. Život tráví na cestách v karavanu, u dobrého a nezdravého jídla, dopřává si alkohol… Ve svých úsudcích je velmi často nekompromisní, veřejně jde hlavou proti zdi, zároveň vnitřně trpí občasnou úzkostí. Sám život mu přihrál do cesty klasický románový protipól – historika profesora Nečase představeného v knize jako kompromisníka, který se „drží při zemi“ a k zdůraznění rozdílů s bonvivánem Polanskym je shodou okolností (?) také hubeným ale vitálním staříkem trávícím volno běháním pro zdraví. Nečas Polanskému podá pomocnou ruku a Polansky doufá, že by mohli spolupracovat, ale tato vize se nenaplní a cesty obou se závěrem knihy rozcházejí.

Kniha Tábor smrti Lety představuje působivé čtení zachycující počátky dodnes vedené nebo spíše se vlekoucí diskuse o Letech lemované milníky prázdných slibů o zrušení vepřína a rigoly absurdního handrkování o „skutečném“ charakteru tábora a „dostatečné legitimitě“ jeho obětí.

Vydavatelé knihy z Antifašistické akce věří, že se stane cihlou, s níž bude možné vybudovat široké antirasistické spojenectví a zároveň rozbít resp. zbořit ostudný „prasečák“ v Letech. S tímto záměrem nelze než souhlasit resp. přesněji řečeno, nelze než se k jeho naplnění přidat. Je povzbuzující, že jedním z autorů předmluvy ke knize je romský aktivista Jozef Miker z Krupky, který se mj. dlouhodobě angažuje v úsilí o zrušení letského vepřína. Je a bude to ale těžký boj. V každém případě, zůstaneme-li u použité metafory, představuje Polanského nová kniha další cihlu do stavby poznání neslavné kapitoly českých dějin, stavby, jejíž základy sám Polansky navzdory všem úskalím začátkem 90. let položil.

Tábor smrti Lety – Vyšetřování začíná 1992-1995

Paul Polansky

(autor 27 knižních publikací včetně knihy Tíživé mlčení z roku 1998 přinášející výpovědi svědků a přeživších tábora v Letech)

Vydala Antifašistická akce, Československá anarchistická federace a Institut kritických studií

Praha, 2014

503 stran

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Veřejný sektor v Německu vstoupil do výstražné stávky

16 března, 2023

Británie si stále myslí, že je impériem, ale císař je nahý

16 března, 2023

Otřes amerického finančního světa po pádu dvou velkých bank

15 března, 2023

Protestní pochod dělníků a studentů v Ekvádoru

15 března, 2023

140 let od úmrtí Karla Marxe

14 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.