Ve čtvrtek 30. ledna se sále Domu odborových svazů v Praze uskutečnil další ze seminářů organizovaných Spojenectvím práce a solidarity (SPaS), představujícím pracovní koordinaci několika levicových organizací a skupin. Po sérií seminářů věnovaných domácí politice a zejména dění po loňských podzimních parlamentních volbách do poslanecké sněmovny se pozornost posledního lednového semináře upnula směrem k zahraničí, konkrétně k dnešní situaci na Kubě. Hostem semináře, nepochybně povolaným hovořit k tomuto tématu, byl kubánský Chargé d’affaires v ČR, Fermín Gabriel Sanchéz.

Níže si dovolujeme otisknout otázky, které na semináři směrem k panu velvyslanci padly a které často byly takzvaně na tělo. K otázkám pak samozřejmě publikujeme i reprodukované odpovědi, tak jak zazněly.

Jaká je situace družstevnictví na Kubě a k jakým změnám dnes dochází?

Družstevnictví se na Kubě rozšířilo po revoluci a první i druhé agrární reformě. Polem pro působení družstev bylo po dlouhá léta především zemědělství. Zkušenost s družstvy byla většinou pozitivní, tak jako v Československu: některá byla soběstačná, jiná méně, každopádně dnes vytvářejí značnou část zemědělských produktů. Jinak v dnešní době se družstvům dostává další podpory a uplatňují se i v sektorech jako jsou služby a stavebnictví. Úzce spolupracují s místní samosprávou. Transformace některých dříve státních podniků na družstva vedla k tomu, že se podnik dostal ze ztrát. Počítá se s dalším rozvojem družstev, kde nás inspirují příklady z Vietnamu, Číny i západní Evropy. Ze 40 % plánovaných nestátních zaměstnanců by většina měla připadnout právě na družstva.

Jaké problémy způsobují na Kubě tajfuny?

Kuba má velmi propracovaný systém civilní ochrany minimálně mezi rozvojovými zeměmi, který slouží jako inspirace pro jiné státy i pro OSN. Skutečností je, že tajfunů resp. hurikánů v poslední době obecně přibývá a roste i jejich síla a destruktivita. Kuba jako ostrov rychleji pociťuje důsledky klimatických změn. Každopádně k hurikánům máme rozporuplný vztah: vedle zkázy přinášejí ostrovu i potřebnou vláhu. Vloni jich bylo málo a panovalo sucho. Je to taková historie lásky i nenávisti.

Jaké jsou výsledky posledně přijatých opatření z VI. sjezdu Komunistické strany Kuby [2011]? Jak na ně obyvatelé reagují, byla některá přijata s nesouhlasem nebo i odporem?

Přijatá rozhodnutí se viditelně projevila například v postupném omezování byrokracie. Uvolnily se administrativní překážky, které bránily v prodeji a nákupu bytů a automobilů. Velmi pozitivní dopad mělo zrušení omezení pro cestování do zahraničí. Dále se uvolnily živnosti přístupné soukromému podnikání, malí soukromníci jsou osvobozeni od některých daní, dostávají výhodné úvěry apod. Navázaly se vztahy mezi státním a soukromým sektorem. Ke schválení těchto opatření sjezdem Komunistické strany došlo na popud občanů, kteří o nich mohli diskutovat a ovlivnit jejich podobu. Některá se dopředu experimentálně zkoušela v malém měřítku.

Česká televize nedávno vysílala zprávu o rozehnání konference opozice na Kubě. Jak se věci mají?

Tzv. opozici na Kubě představují především lidé placení ze zahraničí. Musím přiznat, že o zmíněné konferenci nevím. Možná by k ní něco víc věděl Člověk v tísni nebo Česká televize. Ta se mě nikdy na nic ohledně Kuby nezeptala, neptá se ani Kubánců, kteří v ČR žijí, ale o tzv. opozici má zajisté nejčerstvější novinky z El Munda a jiných zdrojů. Česká televize je odborníkem na dezinterpretace.

Jak to na Kubě vypadá s připojením na internet?

Internet na Kubě patří mezi dosti zpolitizovaná témata. Blokáda Kuby brání naší zemi v možnostech využívání internetu. Ještě před rokem mohla Kuba využívat internet pouze přes satelit, což bylo dosti pomalé. Využívat kabely, které kolem Kuby vedou, kvůli blokádě nemůžeme. Stejně tak nesmíme využívat veškerou technologii firmy Microsoft, běžné antivirové programy, nemáme přístup na mnoho internetových stránek, blokáda znemožňuje využívat internetové služby, například nákup zboží atd. V neposlední řadě se stáváme terčem hackerských útoků. Ti, kdo ovládají internet, sídlí ve Spojených státech. Za těchto okolností zajišťujeme internetové spojení přednostně pro univerzity, nemocnice, školy a letiště. Opozice celou tuto záležitost otáčí proti Kubě: režim prý lidem brání v přístupu k informacím. Opak je ale pravdou!

Jaká je demografická situace Kuby?

Kuba v současnosti stárne ještě rychleji než Evropa. Populace neroste, ale snižuje se, což je dáno i rostoucím věkem dožití. Porodnost máme ovšem nízkou. Manželé mívají často jen jedno dítě, sám k takovým rodičům patřím.

Na Kubě jsem jako turista zaznamenal nepřátelský vztah některých mladých lidí k politickému vedení země a honbu za CUC [konvertibilní peso, kterým na Kubě platí zahraniční turisté]. Co s tím děláte?

Kubánce nikdy nikdo nepřiměje držet pusu. Každý u nás může říkat, co se mu nelíbí, nebo že nemá rád Fidela. Možná by se ale ti mladí lidé měli podívat na život v kapitalismu, chvíli žít třeba v ČR – ne v Praze, ale v Ostravě – a mluvili by jinak. Socialismus není dokonalý systém, ale není ani tak hrozný. Ve Španělsku panuje 27% nezaměstnanost, u nás lidé práci mají. Pokud jde o CUC, je to „peso uzurpátor“, nevyhnutelné zlo. Funguje již asi 20 let, když naše země potřebovala zvýšit přísun deviz. Ostatně i jiné státy ve své historii občas používaly dvě měny. Každopádně nyní jsme oznámili sjednocení měny, k němuž dojde již brzy, snad do dvou let. Právnické osoby od CUC odejdou jako první.

Měl jsem představu, že Kuba je zemí cukru, ale viděl jsem, že řada cukrovarů je opuštěna. Co tedy vyrábíte?

Ano, řadu cukrovarů jsme kvůli vysokým nákladům nedávno zavřeli. Cena cukru na světových trzích oproti minulosti hodně klesla. Dnes se soustředíme na produkty vědy. Klíčovým sektorem se stávají služby. Kuba exportuje učitele a lékaře. Ve světě působí 56 tisíc kubánských lékařů ve více než 100 zemích světa. Produkujeme biotechnologie, kde si stojíme na prvním místě mezi zeměmi Jihu. Na Kubu míří každý rok tři miliony turistů, což je sice méně než v ČR, ale nejvíce v Karibiku (bez amerických turistů, kteří k nám kvůli rozhodnutí americké vlády jezdit nesmí). Dělba práce v býv. socialistickém bloku nám tak úplně neprospěla, vyváželi jsme především cukr a ovoce. Dnes Kuba sází na lidi a jejich vzdělávání.

Jak funguje na Kubě školství?

Již v roce 1961 došlo na Kubě k odstranění negramotnosti a dnes Kuba pomáhá odstraňovat negramotnost v jiných zemích. Vyvinuli jsme alfabetizační metodu Já to dokážu. Již tři státy – Venezuela, Bolívie a Nikaragua – se díky této metodě zbavily negramotnosti. S úspěchem se využívá ve 28 zemích světa včetně třeba Nového Zélandu. Jinak máme všeobecné bezplatné vzdělávání na všech úrovních. Na vysoké škole u nás studenti mohou bezplatně studovat i několik oborů najednou a vysokoškoláci také dostávají prospěchová stipendia. HDP Kuby svého času výrazně poklesl [začátek 90. let], ale procento HDP určené na školství a zdravotnictví nekleslo nikdy. Problémem nicméně zůstává ohodnocení učitelů. Vysokoškolští pedagogové jej nemají špatné, ale platové poměry v základním školství jsou někdy svízelné.

Zajímají se české firmy o export na Kubu? Jaká spolupráce dnes existuje mezi Kubou a ČR?

Ano, zajímají. Kubánský trh přece není pro Čechy španělskou vesnicí. Vždyť mezi námi existovalo 20 až 30 let blízké spolupráce i v obchodě, kterou bohužel ukončilo nešťastných posledních 23 let. Zájem by tu každopádně byl, ale problém představují politická omezení. Každopádně na Kubě stále jezdí vaše Zetory, Jawy, Škodovky i Avie, existuje spolupráce v lesnictví, ve výchově odborníků, na Kubu se hlásí čeští studenti do oboru medicíny, ale také na studium jazyků. Některým studentům se líbí, že na Kubě není medicína předmětem komerčních zájmů. Škoda, že kubánské léky se kvůli necelním bariérám EU prakticky nedostanou na český trh. Za těmi bariérami stojí zájmy nadnárodních finančních společností. Je to škoda, vyvinuli jsme levná cytostatika, léky na tzv. diabetickou nohu a další léčiva. Jinak z Kuby vyvážíme do ČR kávu, sladové nápoje a zejména rum a doutníky. To jsou nejlepší velvyslanci Kuby.