V uplynulých dnech Kuba oslavila 67. výročí útoku na kasárna Moncada a kasárna Carlose Manuela de Céspedese, který vyznačuje začátek kubánské revoluce. Tímto okamžikem se začalo odvíjet kubánské úsilí učinit svět bezpečnějším a zdravějším.

Kuba se vyvinula ve společnost, která dává vše, co má k dispozici, aniž by za to očekávala nějaké výnosy. Existují stovky příkladů dokládajících tento přístup: v roce 1986 po katastrofě v jaderné elektrárně v Černobylu, kdy se Kuba pod americkou blokádou postarala o 20 tisíc mladých obětí rakoviny a jejich příbuzných, kterým v letech 1989-2011 zajišťovala zcela bezplatně lékařskou péči, školy, oblečení, potraviny, ubytování, herní a sportovní vyžití.

Jiným příkladem hodným připomenutí je odpouštění, když byl v roce 2007 Mario Terán, bolívijský seržant, který 9. října 1967 zavraždil Che Guevaru, bezplatně operován kubánskými doktory, kteří mu v nemocnic darované kubánskou vládou Bolívii a slavnostně otevřené prezidentem Evo Moralesem ve městě Santa Cruz de la Sierra vrátili zrak.

A nyní je Kuba na světové scéně uprostřed nebezpečné světové pandemie a je to zase ona, která pokračuje v záchraně životů, zatímco vláda Spojených států a její média místo konstruktivní pomoci v boji s nemocí jenom zesilují svoji kampaň na diskreditaci kubánské pomoci dalším zemím. Šíření dezinformací ale nepřekvapí od země, kde prezidentovy projevy představují chrlení nekonečného proudu lží.

Dokonce i věrní Trumpovi podporovatelé musí začít vidět kontradikci, kdy nejbohatší země světa není schopná zastavit šíření viru, má největší počet nakažených i mrtvých na světě a žádné světlo na konci tunelu, a přitom napadá Kubu, zemi, která nejen byla schopná dostat pandemii pod kontrolu, ale také solidárně pomohla mnoha dalším národům.

Místo aby se zaměřila na společenské a lidské ztráty v USA, se Trumpova vláda prioritně věnuje snahám o diskreditaci kubánských mezinárodních misí, které v řadě zemí zachraňují životy, což je zdrcující a zločinné jednání. Trump, jeho protikubánští přátelé na Floridě a mainstreamová média namíchala směs ignorance a zlovůle a nikdy se ani slovem nezmiňují, že se Kubě podařilo silně zploštit křivku šíření viru a v posledních třech týdnech zaznamenala pouze jediné úmrtí na Covid-19.

Všechna ta prázdná slova šířená o kubánských lékařských brigádách, že jezdí do cizích zemích na základě nucené práce, se nejen neopírají o žádné důkazy, ale neumí ani vysvětlit, proč je mnohem větší zájem o práci v misích, než je volná kapacita. Bílý dům ani ministerstvo zahraničí a jejich média se nikdy nezmíní ani slovem o šedesát let trvající americké blokádě a jejím dopadu na ostrov, který způsobuje zbytečné utrpení kubánskému lidu. V Americe si mnozí zvykli, že Trumpova vláda ráda hází na jiné bláto a čeká, co se chytne.

Před pár dny si svoji polívčičku přihřál Kenneth Roth, výkonný ředitel Human Rights Watch, organizace s dlouhou historií papouškování oficiální politické linie USA. Ve svém tweetu uvedl: „Kubánští doktoři rozmístění v zahraničí poskytují cenné služby ale na úkor své svobody.“ Tak aspoň že pan Roth uznává, že kubánští lékaři poskytují cenné služby, nicméně pro zbytek svého tvrzení opět nepodává žádné důkazy. Podle něj „mohou být lékaři potrestáni, pokud mají přátele s nepřátelským nebo protichůdným pohledem na kubánskou revoluci“ a mohou čelit obvinění, pokud „utečou“ ze svého zaměstnání. Tolik výkonný ředitel mezinárodní tzv. lidskoprávní organizace, který opět není schopen poskytnout jediný důkaz nebo příklad.

Kuba s něco více než 11 miliony obyvatel má 95 tisíc doktorů, devět na každých tisíc obyvatel, a více než 85 tisíc sester, které jsou součástí 492 tisíc pracovníků v kubánském zdravotnictví (údaj ze Statistické ročenky pro rok 2019).

Podle Panamerické zdravotnické organizace (PAHO) byla první kubánskou zdravotnickou brigádou poskytující služby v cizině ta v roce 1963 v Alžírsku. Od té doby již ve 164 zemích Latinské Ameriky, Karibiku, Afriky, Blízkého východu, Asie a v Portugalsku sloužilo na 400 tisíc kubánských zdravotníků.

Tato služba je mezi lidmi známá jako „lékařské mise“ a zahrnuje vysílání profesionálních zdravotníků do zemí, které o to oficiálně požádají kubánskou vládu. Ti, kdo se misí účastní tak jednají na základě dobrovolnosti, protože jsou součástí společnosti, která klade lidský život jako svoji ústřední hodnotu. Opouštějí svoje rodiny na Kubě kvůli dobré věci, ale také ví, že kubánská vláda se o jejich rodinné příslušníky postará.

Kuba je ve světě natolik respektovanou, že bylo nedávno osm kubánských vědců zvoleno Poradci pro Světový boj proti Covid-19 v rámci Inter-akademického panelu (IAP). V roce 200 IAP založil Meziakademickou radu (IAC) a Meziakademický lékařský panel (IAMP) a v současnosti jsou jeho členy 140 národních i regionálních akademií věd zahrnujících všechny obory vědy, techniky a lékařství na celém světě.

Navzdory pomluvám Kuba s hrdostí pokračuje v rozšiřování své pomoci dalším zemím. V současnosti se 43 brigád Henryho Reevese účastní 3000 osob stojících v čele boje s pandemií Covid-19 v 37 zemích světa.

Útoky na Kubu ze strany USA ale nikdy neskončí. 8. května 2020 vyčlenila Americká agentura pro mezinárodní pomoc (USAID) další dva miliony dolarů na poškozování činnosti lékařských brigád a o měsíc později pak hlava však protikubánských řvounů Marco Rubio společně s dalšími republikánskými senátory navrhl zákon „trestající“ země, které podepíšou s Kubou smlouvu o tomto druhu pomoci. Rubiova věrohodnost byla už v minulosti zpochybněna, když byl nachytán při lži: tvrdil, že jeho rodiče přišli do Spojených států po Fidelově převratu na Kubě, zatímco ve skutečnosti emigrovali z Kuby už v roce 1956, tři roky před vítězstvím revoluce během represí batistovského režimu sponzorovaného Spojenými státy.

Člověk by si myslel, že vládní představitelé na Floridě jako je Rubio se budou prioritně věnovat zastavení epidemie Covid-19 ve svém státě, který se stal epicentrem nových infekcí a úmrtí, a oni zatím upínají všechny síly na očerňování Kuby, která v boji s pandemií dosahuje takových úspěchů.

Část lékařského personálu se nyní vrací ze svých misí na Kubu a vlastními slovy předává prostřednictvím videokonferencí své zkušenosti lidem. Tyto profesionály uvítal i kubánský prezident Miguel Diaz Canel.

Dr. Edelsy Delago, specialista z jednotky intenzivní péče z nemocnice Gustavo Aldereguía v Cienguegos si po tři měsíce strávené při poskytování pomoci v Andoře psal deník. Když se vrátil, prohlásil: „Věřte mně, reprezentovali jsme Kubu na té nejvyšší úrovni“.

Ledisbet Lopez centerová, sestra z Camaguey, nesoucí vlajku, nemohla zadržet své slzy, když vystoupila z letadla, které s ní přiletělo do Havany, a na uvítacím videu viděla mluvit svoji matku a svého syna.

Dr. Michael Cabrera Laza, který stál v čele pětičlenné skupiny zkušených konzultantů v Nikaragui, neskrýval své pohnutí, když mluvil o cestování všemi 17 regiony Nikaragui a ve všech oblastech zaznamenal práci kubánských doktorů, učitelů, nebo přítomnost komunitních předáků, kterým se dostalo vzdělání či na Kubě. „V každé aktivitě, kterou jsme prováděli, byl s námi i Fidel.“

Zdravotní sestry a bratři Franciso Gonzales Prada ze Sancti Spiritus, Liliana Martinezová z Holguinu a Aldo Moreirová z Camaguey, kteří se zapojili do brigády v Antigue a Barbudě, vypovídali o vlastních pocitech, když viděli pocity pacientů ve chvíli, když zjistili, že o ně budou pečovat Kubánci. „Neudělal jsem chybu; Jsem právě tam, kde mám být.“

Ano, Kuba je skutečně bez váhání právě tam, kde má být.

Alicia Jrapko je jednou ze spolupředsedů Nobelova cena míru pro kubánské doktory ve Spojených státech a spolupředsedkyní Národní sítě pro Kubu. Pokud chcete vědět o kampani udělení Nobelovy ceny míru kubánským lékařům více, navštivte stránku

https://www.cubanobel.org/nobelcuba

http://nnoc.info/cuba-from-the-moncada-to-the-front-lines-of-the-pandemic/