Figen Yüksekdağ se v roce 2014 stala spolupředsedkyní turecké Lidové demokratické strany (HDP). O rok později získala HDP 13 % hlasů v tureckých parlamentních volbách a stala se první prokurdskou politickou stranou, která překročila desetiprocentní volební práh a získala křesla v tureckém parlamentu. O rok později se ale obnovily boje mezi státem a kurdskými militanty a v roce 2016 byla Yüksekdağ zatčena v rámci širokého potlačení disentu po červencovém pokusu o státní převrat. Byla odsouzena na pět let vězení za obvinění z terorismu a v květnu 2017 rezignovala na pozici spolupředsedkyně strany.

Nyní z věznice s maximální ostrahou odpověděla přes svého právníka na otázky Ahval News.

„V posledních třech letech prošla HDP bezpočtem zkoušek. Zakusili jsme vítězství, stejně jako útoky, nedostatky a rostoucí problémy. Ale jedna věc zůstává jasná; navzdory nedostatkům a omylům je jedinou stranou, která by byla schopná projít si tak náročným obdobím, právě HDP. Vyhnuli jsme se politické rutině a místo toho se soustředili na demokratické strategické politické cíle.

Ústředním bodem programu HDP je a bude obhajoba vize sdíleného domova různých národů, a naší pokračující strategií je prosazování demokratického republikánství, které bude garantovat práva všech národů. Žádná jiná strana takovou strategii pro budoucnost Turecka nemá.

Když se podíváme na jiné opoziční strany v parlamentu, vidíme, že spíše než aby se snažily vytvořit alternativu k systému jedné strany, v němž nyní žijeme, dělají vše pro to, aby zůstaly v parlamentu.

Proběhly kampaně zacílené na nahrazení HDP jinou stranou, byly vytvořeny nové strany, vytvořena nová, přátelská opozice, která měla za úkol udržovat šarádu s existencí opozice v Turecku a obrousit hrany fašistického režimu v této zemi.

Protože základním principem HDP není centralismus, jsme univerzálnější a odolnější stranou. Tváří tvář režimu, který odmítá uznat jakoukoliv pokojnou alternativu, který rozděluje a rozeštvává lid, a tváří tvář krizi opozice je dnes HDP připravena organizovat občany kolem radikálně demokratických hodnot a stát se hlavní opoziční stranou v Turecku.

Samozřejmě, že jedním z cílů HDP je vyřešit kurdskou otázku a zajistit uznání kolektivní identity kurdského národa. Ve skutečnosti se ale zdá, že mnozí odmítají pochopit, že Kurdská otázka se rozhodně neomezuje pouze na problém identity.

Celá kurdská otázka spočívá v zajištění a institucionalizaci demokracie v Turecku. A je pravdou, že HDP bojuje za svobodu nejen lidí hlásících se ke Kurdům, ale také za svobodu pro všechny národy a podoby víry, jejichž kolektivní práva jsou popírána a práva na občanskou rovnost zneuznávána.

HDP brání myšlenku, že se všichni můžeme sjednotit, aniž bychom mezi sebou smazali to, čím se lišíme, aniž bychom se museli asimilovat, nebo být nuceni vypadat stejně.

Žádný autoritářský režim neskončí sám od sebe. Vláda může kolísat a postupně upadat, ale pokud nebude opozice institucionalizovaná a nerozvine svůj politický akční plán; pokud tu nebude žádná síla schopná účinně bojovat se stávající vládou, pak nemůžete tvrdit, že je režim v koncích.

AKP ztratila mnoho ze svého kreditu. V několika posledních letech se díky boji za demokratické svobody, Kurdskému hnutí, ženskému hnutí, hnutí Gezi a jeho výhonkům po celé zemi podařilo v celém Turecku oživit ducha aktivismu.

Tyto faktory přispívají k úpadku AKP. Prezident (Racep Tayyip) Erdogan a jeho strana ukázali, že nejsou schopni vytvořit jakýkoliv hospodářský, společenský nebo politický růst. Ale jako klasický příklad autoritářského režimu držícího moc jsou AKP a Erdogan schopni udržet své pozice cestou války a použití síly. Tato strategie povede s jistotou ke zhroucení společnosti, ale vládnoucí síly se drží zuby nehty.

Pokud je politická levice neschopná sjednotit antifašistické síly pod širší zastřešující platformu, neschopná odpoutat se od svých tradičních politických rétorických témat a jít do rizika, a zejména pokud není schopná navázat vztahy s HDP, pak jí zbývá buď spáchat hřích stát se čumilem dějin, nebo se stane spoluviníkem na zhroucení společnosti.

Úderem na nejefektivnější sílu bojující proti islámskému státu v severní Sýrii, zejména na kurdský lid, přispěje tato operace k další destabilizaci regionu a stejně tak k oslabení tureckých hranic, které se stanou méně bezpečné než dnes.

Každý, kdo má zdravý rozum, chápe nebezpečí vyplývající z nutnosti vyplnit vakuum vzniklé po syrských demokratických silách (SDF), Lidových ochranných sborech (YPG) a především po Lidovém kongresu severní Sýrie. Afrínská operace vytvořila volný prostor pro Islámský stát a prvky Al-Qaidy, aby se upevnily uvnitř našich hranic.

Turecká armáda bombardovala Afrín, aniž by rozlišovala mezi vojáky a civilisty a zabíjela tak děti i staré lidi, Kurdy i Araby, stejně jako příslušníky jiných etnik a jiných náboženství. Po jistou dobu se turecká vláda snažila dokázat, že Afrín byl útočištěm teroristů, ale důkazům, které poskytla, se nedá ani v nejmenším věřit.

Turecko nemůže uspořádat normální volby, pokud nebudeme mobilizovat do boje za ukončení výjimečného stavu, ukončení války a ukončení cenzury a omezení uvalených na politické organizace.

HDP je přístupná postavení společné kandidátky s dalšími opozičními skupinami, pokud jsme schopni dohodnout se na společných cílech a hodnotách. Ideálním kandidátem by byl někdo, kdo by bránil mír a demokracii a nezabýval se dnešním politicky rozdělujícím statusem quo. Nejdůležitější je, aby náš kandidát(ka) bojoval za moc lidu, místo toho aby ji koncentroval(a) ve svých vlastních rukou. Nechceme nahradit Erdoganův režim jiným režimem jednoho muže nebo jedné ženy.