V České republice v současnosti neexistuje skutečně revoluční, antikapitalistická politická strana. KSČM za takovou stranu nepovažujeme s ohledem na její teoretická a ideová východiska, politický program a praktickou činnost. Jde o stranu se stále se snižujícím sepětím k pracujícím, o stranu neschopnou šířeji oslovovat zaměstnance v produktivním věku, nezaměstnané a zejména mladou generaci pracujících a studentů, jejichž zájmy by měla hájit.

Politika KSČM se stále méně odehrává v ulicích při radikálních protestech a akcích zaměřených na palčivé problémy dnešní doby (zdražování, bytová nouze, vykořisťování zaměstnanců mnoha soukromých a státních firem) a stále více se orientuje na samoúčelné získávání mandátů na různých úrovních – vzhledem k výše uvedeným skutečnostem ovšem se stále menším úspěchem. V uplynulých čtyřech letech KSČM tolerovala vládu ANO a ČSSD, která na ni byla nominálně závislá, nicméně kvůli své politické a organizační slabosti a likvidátorské politice vedení KSČM nebyla schopná této pozice využít ani k prosazení většiny svých požadavků, jimiž tuto toleranci vlády podmiňovala (např. převedení vodárenství do rukou státu, masová výstavba obecných bytů, pět týdnů dovolené pro všechny zaměstnance, sloučení zdravotních pojišťoven při snížené režii, ukončení okupantských vojenských „misí“ a odebrání 10 mld korun armádě, sloužících de facto jako dotace americkým a izraelským zbrojařům). KSČM rovněž nebyla kvůli své slabosti schopna ve spolupráci se sociální demokracií zabránit neoliberální daňové reformě v režii vládního ANO a „opoziční“ ODS, která zásadním způsobem poškodila veřejné rozpočty a zvýhodnila nejbohatší.

Na druhé straně ale také vnímáme, že v uplynulých čtyřech letech vláda nepodnikla, kromě zmíněné daňové úpravy, žádný další pokus o širší obrat politického vývoje doprava, neprováděla privatizace veřejného majetku a tržní reformy, usilovala o sociální smír s pracujícími. Vláda byla nucena pravidelně zvyšovat minimální mzdu a důchody a během koronavirové krize odmítla politiku výdajových škrtů, které prosazovala a svého času (2008-2013) prosadila pravice s devastujícími následky na postavení pracujících, veřejný sektor a na ekonomický vývoj ČR. Vnímáme, že KSČM přispěla k udržení této politické konfigurace.

Jakkoliv slabé je dnešní postavení KSČM, a to především vinou jejího likvidátorského vedení, a jakkoliv silně pociťujeme nedostatečnost a zásadní limity v její schopnosti i ochotě prát se za zájmy pracujících, vnímáme, že žádná relevantní kandidující politická strana či hnutí dnes nestojí více na straně pracujících, na straně lidu, než KSČM. V současných volbách jde o to zabránit pravici v návratu k moci, ať již v podobě různě sestavených vládních koalic (Spolu + PirStan, Spolu + ANO) nebo tolerancí a „opozičních smluv“ mezi Spolu, PirStan, ANO, SPD, Přísahou apod. Volba KSČM je relevantním hlasem proti takovému vývoji.

V neposlední řadě nalezneme na kandidátkách KSČM osobnosti, které jsou skutečnými odpůrci kapitalistického systému a rozhodnými zastánci socialismu. Zvláště takovým kandidátům chceme vyjádřit podporu a vyzvat k využití možnosti preference až čtyř kandidátů zakroužkováním čísla před jejich jménem.

Volme Komunistickou stranu Čech a Moravy a preferujme ty kandidáty, kteří nejdůsledněji hájí zájmy pracujících, nezaměstnaných, sociálně slabých penzistů a mladých lidí!