Rozhovor německých novin Junge Welt s členem organizace Borotba, Dmitrijem Kovalevičem

JW: Stále publikuješ v levicových médiích jako je Newcoldwar.org a Tlaxcala, ale od změny režimu v Kyjevě již nemůžeš pracovat jako redaktor. Proč?

DK: Po Majdanu přestala řada levicových médií vycházet. Novináři byli za kritiku nového režimu napadáni a zavíráni. Ukrajinské ministerstvo informací odmítlo zaregistrovat naše nové noviny, protože se nazývaly, inspirovány Majakovským a Eislerem „Levý pochod“. V mojí zemi musí novinář buď přijmout nacionalistický vývoj, nebo skončit se svojí prací.

JW: Ačkoliv Ukrajinská tajná služba a militantní nacionalisté pronásledují, vězní a dokonce i zabíjejí levicové marxisty, projektová koordinátorka Nadace Rosy Luxemburgové (RLS) Neila Vachovská spolu s jejich časopisem ProStory a dalšími skupinami „nové levice“ zahájila v březnu 2014 kampaň proti vaší organizaci…

DK: Mluvíme o aktivitě maximálně 15-20 lidí, kteří tvrdí, že zastupují pět nebo šest organizací. Mnoho z těchto údajných levicových liberálů jsou ve skutečnosti nacionalisté, které velmi podráždilo, že jsme se postavili proti jejich přátelům z militantní pravice.  Nejen v Rusku, ale i na Ukrajině existují takové bizarní jevy, jako jsou „národní bolševici“ a „národní anarchisté“ a také „levičáci“, kteří věří, že Evropská unie představuje skutečný socialismus.

JW: Nicméně v březnu 2014 byla Borotba pozvána jako účastník konference organizované partnerem RLS, Centrem pro sociální a pracovní výzkum. Konference nazvaná „Ukrajinská válka a levicová politika“ se konala v Kyjevě. Proč jste se ji neúčastnili?

DK: Před konferencí probíhala mezi organizátory velmi vzrušená debata. Někteří nacionalističtí liberálové hrozili, že ji zruší, pokud se jí bude Borotba účastnit. Pozvali nás až potom, co fašističtí ozbrojenci zdevastovali naši kancelář a naši členové byli donuceni buď uprchnout z Kyjeva, nebo se alespoň neukazovat na veřejnosti. Byli jsme jedinou organizací z tábora Antimajdanu, kterou pozvali.

JW: Jakou roli hrají v celé věci partneři RLS z tzv. nové levice?

DK: Každý převrat musí být nějak zakamuflován jako vyjádření „vůle lidu“. Majdanu vévodil pravičácký dav řízený zakladatelem „Sociálně nacionalistické strany“ Andrejem Parubým, který musel předstírat, že představuje celé „politické spektrum“. Odhlédněme od faktu, že promajdanovská „levice“ – antikapitalistická levice nebyla tolerována – nedávala dohromady ani deset osob. Lžilevice zajišťuje nové vládě alibi pro vstup Ukrajiny do NATO, prosazení neoliberálních reforem a potlačení opozice.

JW: RLS vyzdvihuje své ukrajinské partnery za jejich „diferencovaný pohled na historii a dění ve světě“.

DK: Žádný z partnerů RLS na Ukrajině nemá „diferencovaný pohled na historii a dění ve světě“. Jediné, co opakují, je protisovětský nacionalismus. Prosovětské pozice, které stále zastává většina Ukrajinců, jsou naprosto potlačeny. Děje se tak ve jménu ostré kritiky nacionalismu, zejména ukrajinského. S těmito „diferencovanými pohledy“ by partneři RLS mohli také podporovat Pegidu. Ve výsledku se zlehčují válečné zločiny ukrajinských fašistů z OUN-UPA a ironií osudu se tak děje s podporou německé instituce.

Susann Witt-Stahl, Junge Welt