Když ondy seděli členové Levé perspektivy v levicově extremistickém doupěti a rozjímali o třídním boji, shledali s politováním, že všichni byli vícekrát v Lidicích, ale nikdo dosud nenavštívil Ležáky. Slabou útěchou byla většině z nás alespoň konzumace ležáků. I usnesli jsme se, že u příležitosti 74. vyhlazení osady Ležáky nacistickými vrahy navštívíme památník na jejím místě. Šlo ovšem o velmi vážnou pietní akci, jak nastíním níže, ač by snad tón úvodních řádků mohl svědčit o opaku.

Odteď už jen smrtelně vážně. A to bez nadsázky. Osada Ležáky na Chrudimsku byla totiž 24. června 1942 vypálena a 33 jejích obyvatel převezeno do Pardubic a zde zastřeleno z důvodu ukrývání vysílačky Libuše parašutistické skupiny Silver A, která se účastnila atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Kromě toho bylo 11 dětí usmrceno v Polsku v plynových komorách, zhotovených z nákladních vozů. Jen dvě malé dívky (ročník 1939 a 1941) byly odeslány na poněmčení, po válce se vrátily do vlasti a žijí zde dodnes.

Tragédie Ležáků je nedílnou součástí ukrutností, páchaných na českém a slovenském lidu německými fašistickými okupanty a jejich domácími přisluhovači. 360 tisíc obětí z řad občanů ČSR, nemluvě o desítkách tisíc obětí zahraničních osvoboditelů s nepopiratelným rozhodujícím podílem Rudé armády (140 tisíc padlých), je dostatečně výmluvným svědectvím, než abychom mohli tolerovat pseudohumanistické povídačky revanšistů o „vině na obou stranách“, licoměrné řeči mající ospravedlňovat zločiny nejhorší podoby kapitalistické hrůzovlády. Ačkoli se nám po čtvrt století snaží přepisovatelé dějin namluvit, že smyslem druhé světové války byl „holokaust“, cílené vyhlazování národů a ras, tento válečný konflikt byl, stejně jako všechny ostatní, především konfliktem třídním a nikoli rasovým. Rozpoutali jej imperialisté ve snaze o nové rozdělení světa, potlačení pokrokového hnutí a především likvidaci SSSR. Nic na tom nezměnilo, že část z nich nakonec byla donucena se proti hitlerovské koalici dočasně spojit se Sovětským svazem. Dobře víme, jak rychle se po válce spojili s revanšistickým západním Německem proti vzniklému socialistickému táboru.

Ani ve druhé světové válce, stejně jako za jiných okolností, nemůžeme stejnou optikou vidět všechny příslušníky určitého národa, rasy nebo náboženského vyznání. Nemůžeme zpochybňovat hrdinství a oběti německých antifašistů ani zločiny fašistů české a slovenské národnosti, nicméně nelze ani přehlížet, jakou podporu měl fašismus mezi Němci a jakou mezi Čechy a Slováky. Vzhledem k ukrutnostem, páchaným hitlerovci na okupovaných územích za podpory velké většiny Němců, nemůžeme poválečný odsun většiny německého obyvatelstva považovat za nic než velmi mírné řešení.

Jestli je něco v pohnutých dějinách druhé světové války sporného, pak rozhodně ne hrdinství domácího odboje, zahraničního odboje v SSSR a osvoboditelské úlohy Rudé armády a vojsk bojujících po jejím boku, nýbrž úloha dnes tak protěžovaného západního odboje a pochybných „osvoboditelů“ z USA, kteří si s poraženými nacisty padli do náruče. Není jistě náhodné, že protifašistický „boj“ západních „demokratů“ přinesl jen velmi slabé výsledky, zato však obrovské následky v podobě kruté odvety, zejména v podobě heydrichiády. Té padly za oběť i Ležáky.

Členové Levé perspektivy položili kytici u pomníku se jmény ležáckých obětí před Lomem mučedníků, ve kterém byli zatčení obyvatelé shromážděni před odvozem na popravu. Před pomníkem už leželo velké množství věnců od státních činitelů a institucí, politických stran a spolků, jakož i od zahraničních velvyslanectví (přičemž některé ze států a institucí, jejichž názvy jsme viděli na stuhách, hledí na hitlerovské Německo zjevně se značnými sympatiemi).

Prohlédli jsme si ostatní místa památníku – „hrobodomy“ na místě jednotlivých bývalých stavení, v jejichž základech stojí velké žulové kvádry s otvorem ve tvaru kříže a uvedením příslušných obětí. Ve stráni jsou umístěny pomníky padlých odbojářů ze zdejší skupiny, kteří v Ležácích nebydleli. Jak na velkém žulovém jehlanu, tak na kamenné desce u silnice jsou uvedena slova o nutnosti obrany míru. Byla tam vytesána v době, kdy se to u nás s obranou míru myslelo vážně. Dnes jsou však výsměchem, když je ČR součástí agresivního paktu NATO a imperialistické Evropské unie, které jsou nejhoršími nepřáteli míru, když je ČR podřízena USA, nejhoršímu agresoru v dějinách lidstva. Jsou výsměchem v době, kdy jsou válečné zločiny zpochybňovány či omlouvány a revanšismus podporován dokonce některými státními činiteli ČR, účastníky sudetoněmeckých provokací, v čele s klerikály Bohuslavem Sobotkou a Danielem Hermanem.

V muzeu v Ležácích jsme zhlédli krátký film o osudu vyhlazené osady a prohlédli si nevelkou expozici, obsahující např. fotografie popravených obyvatel, repliku ilegální vysílačky nebo protokoly o popravách. K dispozici zde byly také publikace, seznamující návštěvníky kromě osudu Ležáků také s dalšími vyhlazenými obcemi a osadami v dnešní ČR. Navštívili jsme i sousední minigalerii, představující výsledky archeologického průzkumu. Bylo týden po výročí vypálení a navzdory pěknému počasí nebyli v areálu památníku téměř žádní návštěvníci.

Z Ležáků jsme se přemístili do Pardubic, kde jsme navštívili Památník Zámeček na místě, kde bylo v červnu a červenci 1942 zastřeleno 194 českých občanů, mezi nimi i 33 obyvatel Ležáků. Popel obětí byl vysypán do Labe. Na místě popraviště byl v r. 1949 postaven působivý pomník, později doplněný nevelkou přízemní budovou s expozicí, kterou si lze prohlédnout skrze prosklenou stěnu. (Budova je uzamčena.)

Návštěva Ležáků a pardubického Zámečku nám umožnila blíže se seznámit s bestialitou fašismu, kterému bohužel ani porážka hitlerovského Německa a jeho spojenců neučinila navždy přítrž. Naopak rozpad socialistického tábora a Sovětského svazu jako hlavního strůjce porážky hitlerovské koalice vytvořil prostor pro novou ofenzivu fašismu, který už povětšinou nenastupuje do boje pod praporem s hákovým křížem, ale s jemu podobnou čtyřcípou hvězdou, případně s mnoha hvězdami a pruhy, žlutými hvězdičkami na modrém hadru, jinou dvoubarevnou modro-žlutou vlajkou nebo dokonce praporem s hvězdou šesticípou.

Lidé, bděte!