Když ukrajinský prezident Petro Porošenko mluvil 18. února o odchodu armádních jednotek z Debalceva, tvrdil, že bezmála všichni vojáci organizovaně i s vojenskou technikou opustili město, jehož obklíčení jednotkami proruských povstalců prý „nikdy neexistovalo“. Ve stejnou chvíli se ale po silnici spojující Debalcevo s Artěmovskem ploužili špinaví, unavení a často ranění vojáci, kteří po příchodu do Artěmovsku vyděsili místní obyvatele jak svým zjevem, tak frustrací. Když se k nim dostala Porošenkova slova, jenom se zle ušklíbli – „jsou to kecy, byli jsme zrazeni“.

Podle výpovědí ustupujících vojáků například pro novináře britského listu The Independent došlo k obklíčení celého kotle již zhruba před deseti dny po obsazení vesnice Lohvinove severně od Debalceva a následné pokusy vyjít z obklíčení nebyly úspěšné. Vojáci mluvili o mnoha mrtvých a raněných, které museli při útěku opustit, a ostře spílali jak vojenskému vedení tak prezidentovi, například i vulgárními vzkazy „Putin je ču…k a Porošenko jeho použitý kondom“ (ZDE). Vybíravějším slovníkem, ovšem neméně ostře se o nekompetentnosti armádního a politického vedení Ukrajiny vyjádřil generálplukovník ukrajinské armády Volodymyr Ruban, široce respektovaný jak mezi vládní tak povstaleckou armádou (ZDE). Jak se tedy vlastně odehrála klíčová část konečné fáze ukrajinské porážky v Debalcevu?

17. února se velitel 128. zakarpatské horské pěší brigády, plukovník Sergej Šaptalo, sešel k vyjednávání s veliteli jednotek Doněcké a Luganské lidové armády, které obklíčily Debalcevo a okolní vesnice. Sergej Šaptalo byl v tuto dobu nejvýše postaveným velitelem ukrajinské armády v tomto obklíčení, protože všichni vyšší velitelé z této podle Porošenka neexistující kapsy již cca o týden dříve odešli.

Ukrajinští vojáci, kteří dorazili do Artěmovsku, vypověděli, že Šaptalo vyjednal průchod vojáků 128. brigády nepřátelským obklíčením s vojenskými automobily a pouze s lehkými zbraněmi. Následně však obdržel rozkaz z Kyjeva, aby z obklíčení vyvezl také obrněná vozidla. To vedlo k tomu, že na odcházející ukrajinské vojáky zahájila vojska separatistů palbu a zatímco velitelé a zhruba polovina mužů ještě volně prošla, druhý a třetí konvoj složený z obrněných vozidel byl v podstatě rozstřílen. Díky odchodu 128. brigády se pak vojska Doněcké a Luganské lidové republiky v podstatě bez větších bojů zmocnila řady míst v bezprostředním okolí Debalceva, kde našla mnoho bojových vozidel, děl i munice zanechaných svému osudu (ZDE).

Podle vyjádření ministra obrany Doněcké lidové republiky Eduarda Basurina z 19. února tak zanechala poražená ukrajinská vojska (včetně praporů národní gardy) v Debalcevském kotli 265 kusů funkční vojenské techniky, konkrétně 28 tanků, 63 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 16 protiletadlových děl ZU-23-2, 13 děl a 145 vojenských automobilů. Mezi nimi bylo i trofejní americké Humvee. Síly povstalců ukořistily také zhruba tisíc palných zbraní malé ráže, 39 muničních skladů a řadu vojenské výstroje.

V Debalcevském kotli ponechala ukrajinská armáda také další zajímavé vojenské zařízení, a sice lehký protiminometný radar (LCMR) z výzbroje americké armády. Podle oficiálních údajů se Spojené státy rozhodly dodat na Ukrajinu 20 těchto snadno přenositelných radarů schopných podle zachycených projektilů a jejich vypočítaných trajektorií okamžitě varovat vlastní síly v místě očekávaného dopadu a zároveň předat souřadnice nepřátelského palebného zařízení vlastním palebným prostředkům.

Spojené státy dodaly kyjevské vládě v listopadu minulého roku zatím tři tyto systémy (ZDE). Zařízení nalezené v Debalcevu vládní juntě v boji nepomohlo – bylo nepoužité a ještě zabalené v transportní bedně. Již dříve zmiňovanou nekompetentnost ukrajinské armády dokresluje fakt, že ze dvou dalších LCMR dodaných ukrajinské armádě byl jeden porouchán nesprávnou manipulací při transportu a druhý poničen nepřátelskou palbou během svého prvního bojového použití (ZDE).

Jak ukazuje následující video, jednotky povstalců našly v Debalcevu také další zajímavé „trofeje“, které více než výmluvně vypovídají, s kým mají obyvatelé Donbasu v případě kyjevské junty tu čest:

Ukrajina, resp. kyjevská vláda v dnešních dnech oficiálně slaví výročí krveprolití na Majdanu, kde za dosud neobjasněných okolností zemřely desítky lidí bojujících ve jménu života prosperující, demokratické Ukrajiny bez všudypřítomné korupce. Realitou je, že dnes vinou Porošenků, Kolomojských, Jaceňuků a dalších „majdanistů“ žijí v zbídačené, politicky rozvrácené zemi drcené tuhou cenzurou, korupcí a omezováním politických svobod ještě více než tomu bylo za zloděje a hochštaplera Janukovyče neblahé paměti.

Ti obyčejní mladí kluci, vojáci v Debalcevském kotli, si nezasloužili zemřít za takovou Ukrajinu!