„Peníze nesmrdí“, prohlásil již kdysi římský císař Vespasián, a v pražském Dopravním podniku se tohoto výroku zjevně drží. Jak jinak si vysvětlit skutečnost, že ve vagonech metra propaguje podnik resp. jím částečně vlastněná společnost Rencar a.s. pomocí reklamních fólií firmu Credit Money Europe s.r.o., jednu z řady společností podnikajících s lidskou bídou v oblasti tzv. krátkodobých nebankovních půjček, s nimiž se v poslední době roztrhl pytel. A i u této společnosti narážíme na praktiky, které se v jiných zemích nazývají a především trestají jako lichva.

Firma Credit Money poskytuje lidem půjčky ve výši 500 až 4000 Kč a spotřebitelské úvěry do 30 tisíc korun na dobu kratší než jeden měsíc. Peníze půjčuje bez ručitele a bez potřeby dokládat příjmy, a to jak zaměstnancům a živnostníkům, tak i studentům, důchodcům, lidem pobírajícím podporu v nezaměstnanosti nebo sociální dávky. Peníze půjčuje i lidem, kteří nemají čím ručit a kterým banky odmítají půjčovat. V nabídce společnosti nechybí ani rychlé vyřízení půjčky přes telefon pomocí SMS s „penězi do 15 minut v případě kladného vyřízení půjčky“.

Již z toho je zřejmé, že firma cílí především na sociálně slabší a na ty, kterým od výplaty k výplatě při neočekávaném vydání pár stovek nebo i tisíc schází. Těmto lidem pak „dobráci“ od Credit Money půjčují peníze tak, že roční (v terminologii firmy „reálná“) úroková míra půjčky ve výši 5000 Kč na dobu 1 měsíce dosahuje 340,67% a roční procentní sazba nákladů – RPSN pak dokonce 1916%! Když si budete chtít půjčit na 20 dní 4000 korun, zaplatíte zpět o 20% více, než jste si půjčili.

V této souvislosti je vhodné poznamenat, že i podle rozhodnutí českého Nejvyššího soudu z roku 2004, které ovšem nemá precedentní charakter, lze „již“ úrokovou míru dosahující 70% ročně „pokládat za hrubý nepoměr mezi vzájemnými plněními pachatele a poškozeného ve smyslu § 253 odst. 1 tr. zák“ čili jinými slovy za lichvu. Pro zajímavost, ve Švýcarsku s pevnou hranicí vymezující lichvu se za lichvářskou půjčku považuje taková, jejíž roční úroková míra přesahuje 15%. Je tedy zřejmé, s kým máme v případě Credit Money čest.

Až dosud se jedná o starý známý příběh odírání chudých (O jiných podobných vydřiduších jsme již psali ZDE a ZDE). V čem však kauza Credit money poněkud vybočuje z vyjetých kolejí legálního lichvářského byznysu kvetoucího v ČR, je snaha společnosti své praktiky obhájit a „racionálně“ vyargumentovat skrze oficiální prohlášení, které se polemicky vymezuje dokonce i proti současné impotentní legislativě přikazující podobným firmám zveřejňovat zájemcům o půjčku údaj o RPSN.

Podle Money Credit „způsob výpočtu výše RPSN aneb celkové ceny úvěru u krátkodobé půjčky se splatností do 30 dní formou, která vyžaduje vyjádření ceny úvěru formou RPSN vztaženou k úvěru na splátky na dobu 12 měsíců mate spotřebitele ( zájemce o tento typ úvěru) a neposkytuje mu tak žádanou ochranu formou přesné a pravdivé informace.“

Firma se tuto tezi snaží doložit modelovým příkladem, kdy „půjčíte kolegovi v restauraci na útratu 500 Kč, s tím že za 14 dní Vám je vrátí z výplaty.. Kolega Vám vrátí za 2 týdny pětistovku a přidá stovku navíc jako poděkování za pomoc, tedy celkem 600 Kč. Vy víte, že Vám vrátil o 100 Kč , neboli o  20% více, než jste mu půjčili . A „stovka“ navíc zato, že jste mu v dané situaci vytrhli trn z paty je pro něj prostě v pořádku. Nikdo jiný nebyl po ruce a nikdo jiný by mu nepůjčil“.

Co k tomu dodat? Myslím, že každý si udělá svůj názor na to, zda by se v restauraci nechal pozvat kolegou, který by za půjčenou pětistovku vyžadoval za 14 dní o stokorunu navíc (samozřejmě něco jiného je, pokud vy sami mu ji dobrovolně dáte). A opravdu na zvážení je nechat si „vytrhnout trn z paty“ někým, kdo po vás při několikadenním zpožděním s vrácením oné pěti… vlastně šestistovky bude navíc žádat pokutu ve výši dva, pět nebo deset tisíc korun! Jistě, to už v modelovém příkladu nestojí, ale zato si to můžete přečíst v rámcové smlouvě o spotřebitelském úvěru firmy Credit Money v bodě 8.5!

Společnost Credit Money prostě a jednoduše půjčuje zákazníkům peníze způsobem, který po všech stránkách naplňuje představu lichvářského jednání. Nehledě na smutnou skutečnost, že provozování lichvy se v dnešní společností stalo více méně normou, zůstává minimálním požadavkem na udržení duševní hygieny to, aby se tomuto a podobnému byznysu neumožnilo propagovat se v prostředích veřejné dopravy, podobně jako je v nich zakázána např. reklama na tabákové výrobky. V tomto směru také budeme kontaktovat firmu Rencar potažmo DP Praha, aby k propagaci „rychlých půjček“ ve vozech metra poskytla vyjádření.