• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

15
ČVN
2017

Lidice v atmosféře přepisování dějin

Štítky: Historie, Politika, Z domova
Autor: Prokop Haken
komentář : vypnuto

75 let uplynulo v sobotu 10. června od vyhlazení obce Lidice fašistickými okupanty v r. 1942. Je to období jen těsně pod průměrnou délkou života v ČR. Pamětníků druhé světové války už je poskromnu a většina občanů mladších generací je zřejmě k této tragické dějinné zkušenosti lhostejná. Nezajímá se o krutost tyranů, o utrpení obětí, o příklady lidského hrdinství ani tragédii kolaborace, nezajímá se skoro o nic než o sebe. A právě v období půlkulatého výročí lidické tragédie můžeme vidět více indicií nasvědčujících tomu, že současnému režimu ztráta historické paměti a nezájem dokonce i o nejnovější dějiny vlastního národa v podstatě vyhovuje.

Levá perspektiva patřila k nemnoha organizacím, které si lidické výročí důstojně připomněly. Navázala na tradici levicových a mírových pochodů do lidického památníku, pořádaných několika organizacemi s výchozím bodem v Praze, v Zákolanech či na Kladně. Účastníci letošního ročníku se setkali převážně v Praze, odkud přijeli vlakem do Zákolan v kladenském okrese. Tato obec byla působištěm průkopníka socialismu Ladislava Zápotockého – Budečského (používal pseudonym podle blízkého památného vrchu Budče, přes který vedla naše další cesta) a rodištěm jeho syna, druhého dělnického prezidenta Antonína Zápotockého.

Zákolany jsou zajímavé tím, že se zde zachovala socha Antonína Zápotockého, zázrakem přeživší (alespoň prozatím?) antikomunistické běsnění 90. let. Není označena, a tak na zákolanskou náves shlíží „neznámý hrdina“. Ale aby bylo jasno, na nedaleké novodobé vysvětlující nástěnce je jeho hrdinství lehce zpochybněno. Nelze přece zapomenout, že Antonín Zápotocký stál v čele Československa v době, kdy bylo tolik „ublíženo“ těm, kteří chtěli navěky vládu bohatých a byli ochotni jít pro ni přes mrtvoly, což nejnázorněji projevili právě ve druhé světové válce.

Položili jsme k pomníku Antonína Zápotockého kytici rudých růží. Na dohled odtud stojí jeho rodný dům, donedávna označený dvěma pamětními deskami. První z nich připomínala zdejší působení Ladislava Zápotockého, druhá narození Antonína Zápotockého. Nyní má stavení novou modrou fasádu, snad dokazující politickou orientaci majitelů, protože před několika lety na nás obyvatel toho domu vulgárně křičel, když jsme se u desek fotili, a nyní už jsou překryté jeho modrou fasádou. Jistě, jde o soukromý majetek, „měl na to právo“. I fašisté popravovali antifašisty obvykle v souladu se svým právním řádem.

Jak souvisí osud otce a syna Zápotockých s Lidicemi? Velmi. Oba po celý svůj život aktivně bojovali proti tomu společenskému řádu, který plodí války a taková zvěrstva, jakým bylo vypálení Lidic. Oba byli za svůj boj vězněni. Ladislav Zápotocký žil v Zákolanech po svém propuštění z vězení a vypovězení z Prahy. Udělat si představu o tehdejších poměrech a boji můžeme např. ze čtveřice na sebe navazujících románů Antonína Zápotockého „Rozbřesk“, „Vstanou noví bojovníci“, „Bouřlivý rok“ a „Rudá záře nad Kladnem“. Je příliš laciné odsoudit je jako jednoduchou agitku bez jejich přečtení. Právě první dva díly románů jsou velmi aktuální tím, že dnes se dělnické a pokrokové hnutí znovu a velmi těžce dává dohromady za podobně obtížných podmínek a podobných předsudků jako v 19. století. Není náhodné, že Zápotockého romány a jejich filmová zpracování jsou dnes širší veřejnosti prakticky neznámé, stejně jako další sociálně orientovaná díla největších umělců minulého století. Zato „frčí“ Franz Kafka, podobně bizarní jako dnešní pakultura. A stejně o něm běžné lidé nic nevědí. Jde jen o ikonu.

Ladislav Zápotocký zemřel před více než sto lety, nedožil se ani vítězství Říjnové revoluce v Rusku. Těžko ho spojovat s vládnoucí KSČ, vzniklou až pět let po jeho smrti. Přesto je i po desítkách let od svého skonu trnem v oku dnešní moci, takže musela zmizet nejen jeho pamětní deska v Zákolanech, ale i ta v Praze, v Haštalské ulici na Starém Městě, která v roce 2011 byla odcizena. V dnešním státě, který formálně tak klade důraz na zákonnost, ji zjevně nikdo nepostrádá.

Antonín Zápotocký stál v čele boje proti fašismu v předmnichovské republice a celá dlouhá léta 1939 – 1945 strávil v koncentračním táboře. Nepatřil k lidem, kteří by dávali na odiv své zásluhy a hrdinství, ale např. ze vzpomínkové knihy Marie Zápotocké „Můj život s Antonínem Zápotockým“ si můžeme udělat přibližnou představu o tom, co protrpěl a jak silně pomohl koncentráčníkům mnoha národností a politických názorů, když přežil bestialitu lágru svou ohromnou fyzickou i duševní silou. Dodával odvahu a zachraňoval životy prostým spoluvězňům a objasňoval jim třídní podstatu jejich utrpení, způsobeného zhoubným soukromým vlastnictvím. Proto mu patří čestné místo v dějinách československého protifašistického odboje, ač se v očích veřejnosti více proslavili zahraniční odbojáři, kteří měli přístup do sdělovacích prostředků a k předním představitelům protifašistické koalice. Jak víme, velmi dočasného uskupení.

Ani zásluhy Antonína Zápotockého jako státníka o spravedlivý mír v poválečných letech by neměly být zapomenuty. Ale v podstatě jsou. Ve světě, ve kterém je třetí světová válka na spadnutí, kde jsou mírové požadavky vystaveny cynickému smíchu. Kromě zákolanské sochy nezbylo po památce Antonína Zápotockého téměř nic. Nelze se divit, v době, kdy už prostý kameník na funkce předsedy vlády a prezidenta republiky dosáhnout nemůže a kdy jsou dělníci terčem posměchu vládnoucích zahálečů a patolízalů zahraničních mocipánů.

Vraťme se však do Zákolan. Účastníci pochodu odtud přes Budeč došli na Okoř a následně přes Makotřasy do Lidic. Na Okoři i v Lidicích se přidali další aktivisté. Národní památník v Lidicích jsme prošli od bývalého hřbitova (i ten fašisté zničili) k hornímu sloupovému pavilonu. Položili jsme květiny ke hrobu lidických mužů a k sousoší lidických dětí. Zpět do Prahy jsme se vypravili autobusem.

O den dříve, v sobotu 10. června, se konal v Lidicích oficiální státní pietní akt. Ačkoli šlo o půlkulaté výročí, z obecně známých státních představitelů se účastnil jen ministr kultury Daniel Herman, nechvalně známý svou patolízalskou účastí na sešlostech „sudetských Němců“, kde se dožaduje usmíření obou válčících stran, aniž by čekal na omluvu za 360 tisíc československých obětí války, zapříčiněné nacistickým Německem. Neúčast ostatních členů vlády a většiny předních státních představitelů včetně prezidenta republiky (prý „vlasteneckého“) je velmi příznačná a varovná.

Ve stejné době slyšíme nebo čteme o návrhu na odstranění busty národního hrdiny Julia Fučíka z Národního muzea. Zřejmě jde již o „hotovou věc“, proti které se vyslovila snad jen KSČM, jejíž naplňování Fučíkova odkazu je ovšem diskutabilní. V období, kdy je neprávem zveličován západní odboj a obsazení menšiny československého území armádou USA, zatímco dlouholeté úsilí a nesmírné oběti socialisticky orientovaného odboje a osvobození Rudou armádou jsou zesměšňovány, je nanejvýš aktuální Fučíkova výzva z „Reportáže psané na oprátce“: „Lidé, bděte!“

Lidice nebyly fašistickým excesem. Naopak, jejich běžnou praxí. Podobným, a ještě krutějším způsobem, vyhladili katané ve službách nejdravějších imperialistů obrovské množství sídel zejména na území tehdejšího Sovětského svazu. Po porážce Hitlerovy Velkoněmecké říše se nejdravějším oddílem paličů války staly USA. Nemluvě o tragickém použití atomových pum proti civilistům v Japonsku, v tradicích nejčernější reakce brutálně masakrovaly pokojné civilisty v Koreji, Vietnamu, na Kubě, v Iráku i Íránu, Laosu, Chile, Kambodži, Grenadě, Nikaragui, Hondurasu, Panamě… Napadených zemí je tolik, že by snad bylo snazší vyjmenovat, kde USA lidové hnutí nepotlačovaly a své zájmy ozbrojeným nátlakem neprosazovaly. Taková území byla a jsou leda tam, kde se jim jejich prodejná věrchuška dala do služeb dobrovolně. Viz ČSFR, ČR a SR po r. 1989.

Žijeme v době, kdy někteří „pokrokáři“ vidí východisko v českém nacionalismu, v panslavismu, v nenávisti k německému národu nebo jiným cizincům, dokonce i k uprchlíkům z bojišť dnešních nespravedlivých, dobyvačných, imperialistických válek. Taková „východiska“ jsou neméně odporná než patolízalství k imperialistům, velmocenským šovinistům. Český nacionalismus a český fašismus nejsou o nic méně odporné než nacionalismus a fašismus zahraniční. Pokrokoví lidé nepoleví ve svém boji za spravedlivý mír a sociální spravedlnost, která je se soukromým vlastnictvím a individualismem neslučitelná.

Smrt fašismu, potomka kapitalismu!

Budoucnost patří socialismu!

P. S.: Odkaz Lidic v písni (dnes takové nevznikají…):

Hana Talpová: Lidice varují, 1975 – https://www.youtube.com/watch?v=CZke0Yw2Fqo

Waldemar Matuška, Eva Pilarová: Tady stál kdysi dům, 1973 – https://www.youtube.com/watch?v=UlDpPYAkJqo

Socha Antonína Zápotockého v Zákolanech

Socha Antonína Zápotockého v Zákolanech

Rodný dům Antonína Zápotockého v Zákolanech již bez pamětních desek

Rodný dům Antonína Zápotockého v Zákolanech již bez pamětních desek

Rodný dům Antonína Zápotockého ještě s pamětními deskami (2012)

Rodný dům Antonína Zápotockého ještě s pamětními deskami (2012)

Lidice 11. 6. 2017





 

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

20 let od americké války v Iráku – ohlédnutí

22 března, 2023

Na konferenci Budoucnost demokratické Ukrajiny v Kodani zazněl hlas ukrajinské levice

21 března, 2023

Zrada na Julianu Assangeovi

21 března, 2023

Návštěva Si Ťin-pchinga v Rusku a 12bodový čínský plán na mírovou dohodu s Ukrajinou

20 března, 2023

Mexiko, Kolumbie a Kuba vytvoří regionální agenturu pro zdravotnické vybavení

19 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.