Lulův dopis brazilskému lidu
Drazí přátelé, neúnavní soudruzi, bratři a sestry v boji.
Přesně před rokem jsem byl zatčen za zločin, že jsem celý svůj život zasvětil vytvoření spravedlivější, rozvinutější a suverénnější Brazílie. Zabránili mi, abych kandidoval na prezidenta, takže jsem nemohl vyjít po rampě k budově Kapitolu postrkáván rukama každého z vás, abychom společně zabránili rozbíjení brazilského státu, kterého se dopouštějí moji pronásledovatelé.
Přesně jeden rok se nacházím izolovaný ve vězeňské cele v Curitbě. Nikdy proti mně nepředložili jediný důkaz. Jsem politický vězeň, uvržený do exilu v mé vlastní zemi a oddělený od brazilského lidu, své rodiny i nejdražších přátel. Bylo mi zakázáno poskytovat rozhovory, mluvit a být slyšen.
Domnívají se, že když mě donutili k tak dlouhému mlčení, tak se jim podaří umlčet mě navždy. Ale to se jim nepodaří a nebudeme mlčet, protože nás jsou miliony hlasů.
Právě jeden rok se těším z každodenního zvolání „Dobré ráno“ a „Dobrou noc, prezidente Lulo“, které zní nejen ze srdcí statečných členů jedné z nejdelších nočních stráží v dějinách, ale také z vyjádření solidarity, která dnes přichází ze všech koutů Brazílie a dokonce i od národů celého světa.
Právě jeden rok hledají moji nepřátelé důvod k radosti a zatím žádný se jim nepodařilo najít. Pravda, od puče proti prezidentce Dilmě jsme zažili řadu porážek, ale naše prohry jen posílily naši vůli bojovat, zatímco jejich vítězství jim neposkytla ani minutu klidu.
Bohatnou a bohatnou, ale jejich bohatství získané z utrpení milionů Brazilců je neudělalo šťastnými. Jsou stále naštvanější a nešťastnější, protože se otrávili nenávistí, kterou sami zaseli.
Během rozloučení se svým vnukem Arthurem byla celá Brazílie překvapena obrovským a zcela zbytečným bezpečnostním aparátem, který stál kolem mě. Přepadová auta, helikoptéry, vojáci vyzbrojení těžkými zbraněmi – vše jen proto, abych nemohl ani zamávat lidem, kteří přišli vyjádřit solidaritu s bolestí dědečka.
A v tu chvíli jsem pochopil, že oni se nebojí Luly. Bojí se milionů Lulů, protože ví, co všechno dokážeme, když se sjednotíme, abychom změnili tuto zemi.
Jsme živí a silní. Společně překonáme všechny porážky, překonáme každý krok zpět na těžké cestě k Brazílii, o níž sníme a o níž jsme ukázali, že jsme schopni je vytvořit. Zvítězíme.
Vřelé objetí! Hasta la Victoria Siempre!
