• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

12
BřE
2015

Malý krůček vpřed od byznysu s chudobou

Štítky: Česká politika, Sociální otázky, Z domova
Autor: Nikola Čech
komentář : vypnuto

penizeBěhem loňského roku prošla z popudu ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové Tominové legislativním procesem v českém parlamentu novela Zákona o pomoci v hmotné nouzi. Vedle úprav týkajících se vyplácení příspěvku na živobytí přináší novela několik významnějších změn ohledně poskytování doplatku na bydlení, které mají zajistit, aby se tato pomoc dostala potřebným a nekončila v podobě bezpracných zisků na účtech provozovatelů a majitelů nájemných bytů i ubytoven, jak se tomu nezřídka v rámci tzv. byznysu s chudobou dělo. Novela začala platit od 1. ledna tohoto roku a bylo by dobré se podívat, co vlastně přináší.

Stát platí za to, co zanedbal

Doplatek na bydlení představuje dávku pomoci v hmotné nouzi zavedenou v roce 2007, která má zajišťovat jednotlivcům i rodinám úhradu odůvodněných nákladů na bydlení (nájemné, energie i konkrétně vyjmenované služby) v situaci, když jim při využití vlastních příjmů včetně případných dalších poskytnutých dávek zbude po zaplacení nákladů na bydlení méně, než činí životní minimum. Doplatek na bydlení má sloužit právě k úhradě tohoto rozdílu do životního minima, přičemž jeho vyplácení stát restriktivně váže na (s)plnění celé řady administrativních a sociálních podmínek ze strany žadatele včetně aktivního hledání příjmu, neodmítání jakékoliv nabízené práce a ekonomicky přínosného využívání resp. prodeje vlastního movitého i nemovitého majetku.

Do začátku projevů ekonomické krize v roce 2010 se průměrný počet dávek doplatků na bydlení pro jednotlivce i rodiny pohyboval v ČR něco nad 20 tisíc měsíčně s ročními náklady pro rozpočet kolem půl miliardy korun. S příchodem krize a jejím prohloubením v důsledku neoliberální politiky Nečasovy resp. Kalouskovy vlády se však začal počet vyplacených dávek i jejich výše dramaticky zvyšovat. V roce 2012 stát vyplatil v průměru 41 tisíc dávek měsíčně s ročními náklady 1,6 miliardy korun a v roce 2013 v průměru 64 tisíc dávek měsíčně s ročními náklady 2,8 miliard Kč. Obdobně rostl i počet a hodnota dalších vyplácených dávek v hmotné nouzi.

Na plno se zde projevilo smutné „dědictví“ předchozích let pravicových i sociálně demokratických vlád v oblasti bytové politiky: masová privatizace bytového fondu, deregulace spojená s výrazným zdražením nájemného i energií, nevytvoření dostatečných kapacit obecních bytů pro potřeby sociálně slabých a znevýhodněných a minimální výstavba nových bytů určených těmto uživatelům.

Zatímco bydlení střední třídy, ale mnohdy i výše situovaných vrstev bylo řadou způsobů masivně dotováno z veřejných rozpočtů (státní příspěvky na stavební spoření s progresí podle výše vkladů, odprodej obecních bytů za zlomek jejich reálné hodnoty), pro vytvoření koncepce sociálního resp. veřejného bydlení se za mnoho let neudělalo zhola nic a podobně zůstala trčet ve vzduchoprázdnu zákonem stanovená povinnost obcí zajišťovat svým sociálně potřebným občanům bydlení a aktivně s nimi pracovat na jeho udržení. Na místo koncepční práce prostě pravice zavedla pro ni typický „žebračenkový socialismus“!

Výnosný byznys s chudobou

Na základě prudkého růstu vyplácených doplatků na bydlení se rozvíjí i byznys s chudobou. Ten je v povědomí veřejnosti poněkud nesprávně spojován především s existencí a expanzí chudinských ubytoven, ačkoliv většina příjemců doplatku na bydlení obývá nájemní byty. V roce 2013 bydlelo z lidí pobírající doplatek na bydlení 53 % v nájemných bytech, 28 % na ubytovnách a minimum pak v azylových domech, chráněném bydlení či domovech pro seniory. Nicméně pravdou je, že zatímco v předkrizových letech byly ubytovny využívány převážně k zajištění potřeb krátkodobého bydlení např. na stavbách apod., v době krize se výrazně zvýšil počet lidí, kteří v ubytovnách žijí dlouhodobě.

Majitelé těchto zařízení ale stejně tak i majitelé a pronajímatelé bytů využili nárůstu počtu lidí v nouzi ke svému bezpracnému obohacování, kdy ubytovaným a nájemníkům nasadily velmi vysoké ubytovací poplatky resp. nájemné. Lidé v nouzi platili za bydlení mnohdy více než středostavovské rodiny v kvalitních a prostorných bytech. Umožňoval to právě onen doplatek na bydlení, který chudým hradí náklady na bydlení až do zajištění životního minima. Peníze se tak ze státní kasy přesouvaly rovnou na účet majitelů bytů a ubytoven.

Podle analýzy provedené občanským sdružením Vzájemné soužití si majitelé ubytoven často přímo ve smlouvě vymiňovali, aby se celá částka doplatku na bydlení poskytovaná Úřadem práce vyplácela přímo na jejich účty. V případě, že se ubytovaný rozhodl tuto skutečnost změnit, bylo to kvalifikováno jako hrubé porušení ubytovací smlouvy s následkem výpovědi.

Za těchto podmínek byznys s ubytovnami pro chudé jenom kvetl. Pouze v samotném Moravskoslezském kraji, kde byla v roce 2013 provedena hlubší kontrola, se zjistila existence více než dvou set ubytoven. Mnohé z nich fungovaly nelegálně v objektech, které podle dokumentace vůbec neměly sloužit k bydlení, a chyběla k nim stavební dokumentace, kolaudační rozhodnutí nebo oprávnění k provozu. Kontroly zjistily zarážející fakta o skutečném rozsahu tohoto byznysu s chudobou: V obvodě Ostrava – Jih se na začátku kontroly očekávala existence 6 ubytoven obývaných cca 2000 lidmi. V terénu však kontrola zjistila 14 ubytoven, v nichž žilo 8000 osob.

Poměry panující na těchto ubytovnách jsou přitom mnohdy otřesné. Na ubytovně ve Znojmě se například tísnilo v jednom pokoji pět lidí, přičemž každý platil provozovateli poplatek pět tisíc korun měsíčně. V Karviné kontrola na jedné ubytovně odhalila, že se v jednom pokoji dělilo sedm lidí o dvě postele. V ubytovně Předvoj vlastněné Bakalovou RPG hygienici objevili provlhlé zdivo, plíseň a skutečnost, že lidé nemohou měsíce navštívit koupelnu ani sprchu a myjí se studenou vodou ve dřezu. V dalších ubytovnách sloužilo jedno WC několika desítkám rodin, v řadě případů se sociální zařízení nacházelo v katastrofálním stavu nebo zcela nefunkční. Na jiné karvinské ubytovně Průkopník zase podle všeho řádily štěnice.

Je alarmující a zároveň příznačné, že Ministerstvo místního rozvoje v době Nečasovy vlády považovalo za možné, aby takto fungující ubytovny sloužily k dlouhodobému bydlení chudých lidí pod hlavičkou sociálního bydlení!

Mírný pokrok v mezích zákona

Po neúspěšné iniciativě Rusnokovy vlády, jejíž návrh řešení šitý horkou jehlou vyvolal svého času výraznou kritiku mj. i z řad úřadu ombudsmana, se současná koalice rozhodla učinit alespoň dílčí kroky k nápravě. Smysl novely platné od 1. ledna 2015 lze v zásadě shrnout do dvou oblastí:

Zaprvé se rozšiřuje vyplácení doplatku na bydlení na lidi, kteří na něj zatím neměli nárok – snáze na něj od nynějška dosáhnou někteří důchodci, lidé žijící v nezkolaudovaných objektech typu rekreačních chatek či zahradních domků splňujících standardy kvality bydlení, lidé, kteří se do nového bydlení právě přistěhovali, zaměstnanci, kterým zaměstnavatel nevyplatí mzdu resp. platy a jiné odměny za práci v době jejich splatnosti apod. Ze zákona rovněž zmizela časová omezenost pobírání doplatku na bydlení limitovaná na dobu 84 měsíců během 10 let.

Druhou důležitou změnou je snaha omezit byznys s chudobou způsobem, že doplatek nebude nyní vyplácen samostatně na každou osobu (neposuzovanou dohromady jako rodina) obývající byt, ubytovnu nebo jejich část např. pokoj, ale vždy dohromady na všechny osoby podle velikosti prostoru za místně obvyklé nájemné. Všechny ubytovny budou muset rovněž dodržovat hygienické standardy bydlení včetně maximálního počtu ubytovaných na místnost.
Novela ministryně Marksové zjevně nepředstavuje systémový počin v řešení problematiky bydlení. I podle samotné Marksové znamená jenom „takový mezikrok mezi současným stavem a tím, než bude platný skutečně nějaký zákon o sociálním bydlení.“ Dodejme jen, že „nějaký zákon o sociálním bydlení“ už měla představit především ona sama a jakékoliv váhání v tomto směru je neomluvitelné: vždyť ČSSD měla na jeho přípravu v opozici sedm let času!

Fakticky ale nelze hovořit ani o mezikroku, neboť nehledě na snahu o zamezení přeplácení motivovanou omezením vysokých výdajů státního rozpočtu zůstává byznys stále byznysem a majitelé bytů i ubytoven mohou stále inkasovat doplatky na bydlení podle „místně obvyklého“ (tj. komerčního) nájemného a na neomezenou dobu. Podle Anny Šabatové z Úřadu veřejného ochránce práv navíc v souvislosti s novelou, která proplácení doplatků na bydlení v ubytovnách podmiňuje souhlasem příslušné obce, hrozí, že povede k akumulaci lidí do menšího počtu ghett případně k nárůstu bezdomovectví.

Je zjevné, že v situaci dlouhodobého ponechání bydlení pod řízením „neviditelné ruky trhu“ a při zanedbání jakékoliv systematické sociální práce s lidmi, která tato ruka vyselektovala k živoření s podobnou mírou lhostejnosti jako Mengele na rampě, není náprava snadná. Současná vláda ale zatím nenašla odvahu ani ke krokům navrhovaným např. zástupcem ombudsmana Stanislavem Křečkem, že by ubytovny převzal stát do vlastní režie a provozoval je na neziskovém principu do doby realizace koncepčnějšího řešení.

Od přecpaných ubytoven plných štěnic a výnosného byznysu s chudobou tak k právu na důstojné bydlení pro všechny zbývá ještě hodně dlouhá cesta.

Článek byl převzat ze Solidarity č. 98-99 a redakčně zkorigován.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.