8. březen, Mezinárodní den žen, má za sebou již více než stoletou historii. Její počátek je neoddělitelně spojen s boji pracujících žen za lepší pracovní podmínky, osmihodinovou pracovní dobu a za rozšíření volebního práva pro (všechny) ženy. Hnutí pracujících pozvedlo požadavky žen na rovnoprávnost, důstojný život a respekt a pere se za ně dodnes. Mnohé požadavky pracujících žen byly uskutečněny v rámci Sovětského Ruska a posléze v dalších zemí světa, kde došlo k porážce kapitalismu; ženy hrály v revolučních procesech i boji proti kapitalismu nezastupitelnou roli. Naopak kapitalistická kontrarevoluce ve Východním bloku a nástup reakce v islámském světě vedly v řadě případů k signifikantnímu zhoršení postavení žen ve společnosti – od Číny, přes Afghánistán a středoasijské státy až po Rusko. I v ČR je dnes například situace s odměňováním mužů a žen horší, než byla před rokem 1990.

Nejen proto zůstává Mezinárodní den žen významným bojovým svátkem pro všechny pracující, jak je zřejmé i z následujícího přehledu letošních akcí po celém světě:

Zdaleka největší akcí na Mezinárodní den žen byla 24-hodinová stávka žen ve Španělsku, které se odhadem zúčastnilo 5,3 milionů žen i mužů, přičemž jich statisíce vyšlo demonstrovat přímo do ulic pod heslem „Pokud se zastavíme my, zastaví se celý svět“. Stávka se týkala nejen zaměstnankyň veřejného a soukromého sektoru, které byly vyzvány k dvouhodinovému přerušení práce v několika obdobích během dne, ale připojily se k ní i ženy v domácnosti tím, že 8. března nevykonávaly domácí práce, pokud to nebylo nezbytně nutné. Večer proběhly pochody žen v Madridu, Barceloně, Valencii, Bilbau a ve 200 dalších městech po celém Španělsku. V katalánské metropoli Barceloně byly protesty nejradikálnější; došlo i k zablokování některých ulic a železniční trati.

Hlavními požadavky „feministické“ stávky bylo odstranění platové propasti mezi muži a ženami, která činí za stejnou práci 13 % ve veřejném a 19 % v soukromém sektoru v neprospěch žen. Ženy rovněž ve zvýšené míře trápí práce za prekérních podmínek (špatná bezpečnost práce a další pracovní podmínky, krátkodobé smlouvy apod.). Ženy se dále vyslovily proti malému úsilí politiků při boji s genderově podmíněným násilím a malé pozornosti věnované jeho obětem. Stávku podpořily levicové starostky Madridu a Barcelony a deset odborových svazů. Podle průzkumu veřejného mínění důvody pro stávku žen schvaluje jako oprávněné 82 % španělské veřejnosti, španělská pravicová vláda k ní ovšem zaujala odtažité stanovisko.

Podobně velkou, dvouhodinovou stávku skoro pěti milionů lidí zažil 8. března také Island. V Polské Varšavě se uskutečnil průvod tisíců žen protestujících proti rozdílu ve mzdách a násilí vůči ženám. Mnohé přišly s černými deštníky, symbolem odkazujícím na úspěšné masové protesty z roku 2016, které zabránily vládě dále utužit už tak velmi striktní protipotratovou legislativu.

V Hong Kongu se sešly k protestu domácí chůvy a služebné. Tuto práci ve finančním centru východní Asie zastávají převážně migrantky z chudších zemí regionu. Při protestu vznesly požadavky na regulaci délky pracovní doby, lepší mzdové ohodnocení a prosazení možnosti žít i mimo domácnost zaměstnavatelů.

Ve filipínské metropoli Manile se sešly stovky žen v růžových a fialových košilích a protestovaly proti politice prezidenta Duterteho, spočívající v zabíjení skutečných nebo jen domnělých distributorů drog, která si už vyžádala 4000 mrtvých.

V Londýně protestovali zaměstnanci BBC kvůli mzdovým rozdílům mezi muži a ženami na stejných pracovních pozicích. Ty činí 9 % (což je pro Českou republiku bohužel zatím jen vysněná meta) a protest byl zvolen tak, že zaměstnanci vyšli ven před budovu v 16:22 – o 9 % si tak ukrojili z typické pracovní doby do pěti hodin. Škola múzických umění Trinity Laban vydala prohlášení, že více než polovina jejího koncertního repertoáru v sezóně 2018/19 bude tvořena žánrově různorodou produkcí žen, která je dosud často neoprávněně opomíjena. Rovněž stanice BBC3 představila hudbu pěti pozapomenutých hudebních skladatelek. V Glasgow byl odhalen pomník Mary Barbourové, která v roce 1915 vedla stávku nájemníků proti nucenému vystěhovávání.

V Irsku se Mezinárodní den žen nesl ve znamení kampaně k legalizaci interrupcí, které jsou dnes povoleny pouze za zvláštních podmínek. V Římě se sešla platforma projektu 100 žen proti stereotypům, která se snaží upozornit na mimořádné osobnosti mnoha vědeckých, uměleckých a sportovních oborů mezi ženami. V řadě italských měst proběhly protestní průvody.

V Moskvě se oslavy Mezinárodního dne žen odehrávaly ve zdejším tradičním duchu, kdy byly ženám soukromě i veřejně předávány květiny. Těch bylo do ruské metropole dodáno na 50 milionů.

V Saúdské Arábii proběhl ženský běh – ženy tak využili nově přiznané svobody provozovat jogging. Podobný běh proběhl i v iráckém Mosulu a ženy prostřednictvím něho vyjádřily požadavky na vrácení všech práv, která jim byla odejmuta teokratickým vražedným režimem Islámského státu. Protest stovek žen proti diskriminaci se odehrál rovněž v afghánském Kábulu. V indické metropoli Nové Dilí se sešly na protestech tisíce žen s početným zastoupením studentek, učitelek, ale také prostitutek, aby se jasně vyjádřily proti domácímu násilí, sexuálním útokům, diskriminační politice ve výchově dětí, praktikám prodeje nevěst a nerovnosti ve mzdách. V Bombaji se uskutečnila módní přehlídka žen, které přežily útoky kyselinou. Oběti kyselinových útoků demonstrovaly i v pákistánském Karáčí. Tisíce žen protestovalo proti hospodářské, sociální a politické nerovnosti rovněž v Nepálu.

V Turecku se ženy musí potýkat se zpátečnickým konzervativním režimem prezidenta Erdogana, který se v posledních letech ještě utužil. Turecko je na 130. ze 144 míst v Žebříčku rovnosti pohlaví, který hodnotí participaci žen v ekonomice a politice a rovný přístup obou pohlaví k zdravotní péči a vzdělávání. Podíl pracujících žen v produktivním věku činí v důsledku tlaku na brzké uzavření manželství a výchovu mnoha dětí pouhých 34 % a ženy jsou nejen v rodinách, ale i veřejně ze strany politiků a režimních novinářů či kleriků vyzývány, aby nestudovaly na vysokých školách a nebudovali kariéru. Erdogan označil bezdětné ženy za defektní, odsoudil kontrolu porodnosti a naopak legalizoval a propaguje nošení hidžábů. Již 4. března napadla turecká policie přípravy oslav MDŽ v ulicích Ankary slzným plynem a zatkla 15 žen. Policie zastavila a ukončila protestní průvod žen na Maledivách, který byl organizovaný hlavní opoziční stranou.

V keňské Nairobi se sešly zdravotně postižené ženy z celé Afriky, aby protestovaly proti násilí vůči ženám a dívkám s postižením. V brazilském Rio de Janeiro vyšlo 8. března do ulic v průvodu několik set tisíc lidí. Velký průvod proti násilí na ženách proběhl rovněž v Mexico City, kde zároveň vznikla platforma na vytvoření stovek chybějících stránek významných žen na mexické verzi Wikipedie. V Chile se tématem MDŽ stala neplacená práce, která se ve velké většině týká žen, zatímco jednoznačně dominujícím požadavkem 8. března v Argentině byla legalizace interrupcí v prvních 14 týdnech těhotenství – účast v Buenos Aires byla v řádu desetitisíců.

Na MDŽ se vyskytly i případy bezděčného liberálního zkarikování a znetvoření skutečného významu tohoto bojového svátku pracujících. Liberální strana ve Spojeném království například navrhla přejmenovat zpuchřelý relikt feudalismu – horní komoru parlamentu ze Sněmovny lordů na generově neutrální Sněmovnu stavů. Francouzský liberální deník Liberation v „boji“ proti platovým rozdílům mužů a žen zdražil vydání svých novin o 25 % – ale pouze pro muže! Jedna pobočka McDonlads v Kalifornii pak otočila logo firmy tak, že připomínalo W jako znak oslavující ženy (women). V tomto posledním případě se však tato korporátní perverze významu 8. března dočkala ostrého odsouzení mnoha jednotlivců i organizací poukazujících na nízké mzdy, nulahodinové pracovní kontrakty a ubohé benefity zaměstnanců a zaměstnankyň této firmy v USA.