Ministr obrany ČR Martin Stropnický v jednom pořadu veřejnoprávní televize, tuším, že na ČT24, uvedl informaci o Krymském referendu. »Jaké to bylo referendum, když za každým voličem byli dva vojáci!«

Stropnický však uvádí veřejnost v omyl, když neuvede k tomuto výroku souvislosti, o kterých by jako ministr obrany měl dobře vědět. Když bych jeho výrok vzal už jen fakticky, bylo by potřeba přibližně necelé čtyři miliony vojáků, což je nesmysl. Už jsem se k této otázce týkající se odtržení Krymu od Ukrajiny jednou vyjadřoval a tak ještě jednou pane ministře. Některé věci se musí opakovat, aby zůstaly i nadále pravdou!

Dne 20. ledna 1991 v Krymské oblasti se uskutečnilo referendum o vyhlášení Krymské Autonomní Socialistické Republiky, jež by zůstala součástí SSSR. Kyjev udělal v rámci možnosti vše pro to, aby poloostrov nadále zůstal součástí Ukrajiny, tady nejvýznamnější letovisko Černého moře a strategický přístup do Středozemního moře. Jako důvod bylo uvedeno porušení jednoho z článku Ústavy SSSR. Pátého května 1992 parlament Autonomní Republiky Krym vyhlásil znovu vlastní nezávislost a přijal deklaraci »Akt o vyhlášení vládní nezávislosti Republiky Krym«. Kyjevskou vládu to tak zaskočilo, že vážně uvažovali přímo o vojenském tažení a vyhlášení války, přiznal to sám tehdejší prezident Ukrajiny Leonid Kravčuk. Nicméně tyto snahy o nezávislost Krymu, byly násilně a podle některých i krvavě potlačeny. Krym byl nucen pod tlakem Kyjeva podepsat, že zůstává součástí Ukrajiny. Čtvrtého února 1994 byl prvním prezidentem Republiky Krym zvolen Jurij Meškov. V březnu 1995 byla rozhodnutím Vrchovné Rady Ukrajiny a prezidenta Ukrajiny opět zrušena Ústava republiky Krym z roku 1992 a také byl zrušen institut prezidenta Krymu. Co se za tím skrývalo, ví – jen účastníci a tajné služby. 21. října 1998 byla na druhém zasedání Vrchovné Rady Krymu přijata nová ústava Krymu. Následovala ze strany kyjevské vlády řada výnosů, či zákonných okleštění, které neumožňovaly vyhlásit Krymu vlastní samostatnost. Mimochodem v té době Sevastopolská námořní základna byla už tehdy na 20 let pronajata Ruské federaci za 93 milionů USD ročně. Kyjev si tuto arendu (pronájem) pochvaloval, ale do Krymu peníze reinvestovat nechtěl. Tolik pár poznatků k minulosti v souvislostech. Krym se chtěl odtrhnout už mnohokrát a vždy to Kyjev násilně zmařil.

Když USA spustily za podpory EU plán, říkejme mu třeba »26. barevná revoluce Majdan« a když začali umírat lidé v počtu desítek, znovu se dostala otázka Krymu do popředí. Tehdy krymskému politickému vedení bylo jasné, co čeká jejich území a že může dokonce jít o holou existenci. Záchranou, příležitostí a zadostiučiněním bylo referendum o nezávislosti Krymu. K tomu, aby Kyjev toto referendum opět nezmařil a násilně nepotlačil, třeba tím, že by povolal, jako v době minulé, Ukrajinskou armádu a vtrhl s ní do Krymského parlamentu, bylo třeba určitých opatření. Podle mých informací došlo ke  koordinované dohodě s prezidentem RF Putinem o klidném zajištění průběhu referenda.

Občané Krymu díky tomu se konečně mohli svobodně de facto rozhodnout, ač byli rozhodnutí už dávno. Nepochybuji o tom, že se rozhodovali i podle síly měny. Mezi prudce padající hřivnou, a sice kolísajícím, ale pořád pevnějším rublem. Rozhodující ovšem bylo to, že ukrajinská majdanská vláda je chtěla zbavit ruského jazyka, ruských škol a násilně předělat na čisté Ukrajince. Výsledek nemohl být jiný, než připojení se k Rusku a to, aniž by »za každým voličem stáli dva ruští vojáci«. Pan ministr by lhát neměl, i když je mi jasné, že šlo o účelovou lež.

Osobně si myslím, že referendum proběhlo bez rozporu s mezinárodním právem a že časem bude Krym většinou států stejně uznán a nic se na tom už nebude měnit.

Haló Noviny   15.11.2016