• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

17
ŘíJ
2018

Mnichov – teror, štvanice, vyhnání, a nejen zrada velmocí

Štítky: Historie, Politika, Z domova
Autor: Nikola Čech
komentář : vypnuto
Mnichov 1938 je českou veřejností navzdory různým pokusům o odvedení pozornosti jiným směrem stále vnímán převážně jako příběh otřesné zrady západních mocností Francie a Velké Británie na svém spojenci a exemplární příklad velmocenské politiky o nás bez nás. A právem! Ani následující historický exkurs nemá v nejmenším zpochybňovat, že Mnichov skutečně zradou Západu byl a že Československo padlo za oběť perfidní politické kalkulaci snažící se nasměrovat nacistickou agresi směrem na východ proti Sovětskému svazu. Ale situace by sotva byla stejná, kdyby v čele Československa neseděli naši domácí zrádci, zástupci velkého byznysu, obchodníci, příslušníci vládnoucí třídy s vazbami do nacistického Německa a k antikomunistickým kruhům v celé Evropě. Tito domácí „Mnichované“ využívající lavírování a oportunismu prezidenta Beneše nenesou o nic menší vinu na naši národní tragédii než Chamberlein s Daladierem.
 
Československá vláda, která mohla v roce 1936 rozklížit rozhádanou Sudetoněmeckou stranu tím, že by při troše obratnosti svých politických vůdců a tajných služeb systematicky přiživovala spory mezi radikálními „starými bojovníky“ opírajícími o dělníky (Rudolf Kasper) a mezi vůdci elitářského Kameradschaftsbundu Konrádem Henleinem a Walterem Brandem, se místo toho věnovala všemožnému šikanování německých antifašistických utečenců. Ministerstvo vnitra jim znemožňovalo pobyt v Praze a v pohraničí a vykázalo je do neznámého venkovského prostředí Českomoravské vysočiny. V listopadu 1937 prezident Beneš pověřil ministra zahraničí Kroftu, aby neoficiálně informoval německého velvyslance Eisenlohra, že československá vláda zasáhne proti nejradikálnějšímu antifašistickému tisku vydávanému německými emigranty (např. novinám Die Deutsche Revolution). 1. ledna 1938 se předseda nejsilnější vládní strany republikánů (agrárníků) Rudolf Beran v ústředním orgánu strany Venkov vyslovil pro vstup Sudetoněmecké strany do vlády.
 
Co Mnichovu předcházelo?
 
Od připojení Rakouska Třetí říší v březnu 1938 raketově stoupala početní síla, vliv, akceschopnost a agresivita Henleinovy Sudetoněmecké strany a jejích organizací. Krátce po anšlusu se německé buržoasní pravicové strany v Československu (německý svaz zemědělců, němečtí živnostníci a němečtí křesťanští sociálové; výjimku představuje jen okrajová Německá demokratická svobodomyslná strana) rozpouštějí, vystupují z vlády a naopak vstupují do řad Sudetoněmecké strany. 28. března se na setkání Hitlera a Henleina stanovila základní strategie dalšího postupu: „Je třeba stále žádat tolik, abychom nemohli být uspokojeni“. V dubnu dosáhl počet členů Sudetoněmecké strany bezmála 800 tisíc a stále stoupají útoky proti českému obyvatelstvu v pohraničí, stejně jako proti Židům a německým komunistům a sociálním demokratům. Násilí ale není hlavním prostředkem „národnostního boje“ – henleinovci využívají cestu ekonomického nátlaku, bojkotu českých (zejména dělnických a družstevních) obchodů a živností, propouštění všech odpůrců nacismu ze zaměstnání, nebo z nájmu. Neschopná vláda proti tomu nijak nezasahuje, naopak přihlíží vzniku rozsáhlé záškodnické, zpravodajské, propagandistické a sabotážní sítě vybavené moderní technikou, médii, pašovanými zbraněmi a disponující skvělou logistikou včetně vazeb do zahraničí. 16. dubna 1938 navíc prezident Beneš amnestoval přes 1000 stíhaných německých fašistů, z toho 271 stíhaných pro úklady proti republice a 334 pro vojenskou zradu.
 
Ačkoliv v dubnu 1938 vláda zakazuje konání všech politických akcí, umožní jednu významnou výjimku: 23.-24. dubna se v Karlových Varech koná sjezd Sudetoněmecké strany. Antifašistický odpor je potlačen státní policií. Na sjezdu henleinovci předkládají osm požadavků představujících de facto rozbití jednotného státu, a mimo to se otevřeně přihlásí k nacionálnímu socialismu. 1. května si Sudetoněmecká strana schvaluje árijský paragraf do svých stanov (již léta platný v německém tělocvičném turnerském hnutí, jemuž fakticky šéfuje Konrád Henlein). 14. května 1938 oznámil stranický tisk Sudetoněmecké strany založení oficiální pořadatelské (ordnerské) organizace Freiwiliger Schutzdienst. Na svém ustavujícím shromáždění v Chebu měla k dispozici již 15 tisíc připravených bojovníků zapálených pro napadání levičáků, Čechů a Židů. Ministr vnitra, agrárník Josef Černý tuto formaci 17. května 1938 legalizoval. Koncem května dosáhl počet organizovaných henleinovců 1 milion 300 tisíc členů. V obecných volbách, jejichž termín byl předtím opakovaně účelově posouván, získává Sudetoněmecká strana hlasy bez mála 90 procent německých voličů.
 
20. května vláda na základě mylných informací československé rozvědky o stahování německé armády k hranicím Československa provádí tzv. částečnou mobilizaci. Počet vojáků v aktivní službě se zvýšil z 200 tisíc na 380 tisíc, dochází k posílení jednotek Stráže obrany státu, zřízených v roce 1936, které ale vláda nedokázala vybavit účinnými zbraněmi. Do té doby stálo v nehotových pohraničních opevněních pouhých 30 tisíc vojáků. Henleinovci jsou poněkud zaskočeni, ale již začátkem června jsou mimořádná opatření odvolávána. Na základě toho se obnovuje situace před mobilizací: ordneři zastrašují a napadají české i německé antifašisty, státní zaměstnance, židovské občany. Hovoří se o tom, že přijde Ten den…
 
Svědectví německého antifašisty Otto Seidla z třetího pokolení rodu kraslických sociálních demokratů; redaktor: Jak si vzpomínáte na napětí mezi sociálními demokraty a Henleinovými přívrženci v roce 1938? Seidl: „V celém svém politickém životě jsem měl jenom jediného skutečně osobního nepřítele. Byl to můj spolužák ze školy, pak jsme spolu pracovali v závodě u jednoho stolu, ale nikdy jsme se nekamarádili. A v září 1938 najednou při práci vytáhl z šuplíku dýku a vrazil ji do toho stolu mezi nás: ´Už to nebude dlouho trvat a budete na řadě.´ Taková byla nenávist mezi některými lidmi…“
 
Svědectví tehdy jednatřicetileté Jiřiny Zimlové z Nového Boru: „Žáci z německé školy z náměstí čekali na žáky z české školy u lesa, napadali je, nadávali jim do českých psů a prali se… Všechna německá mládež, mladí muži, začali chodit v henleinovských krojích, začali se zdravit vztyčenou paží, ovšem jenom sebe, Němce, nás již nezdravili… Šla jsem k zahradníkovi si koupit salát. Zahradník May mi energicky řekl, že Čechům neprodává, a více se mnou nemluvil. Deset let jsem u něho nakupovala, byl ke mně vždy velice slušný, a najednou se tak změnil. A tak to šlo všude…“
 
Hitlerův projev jako signál k akci
 
Situace v československém pohraničí eskalovala poté, co Hitler pronesl 12. září na „velkoněmeckém“ sjezdu NSDAP v Norimberku štvavý projev proti Československu. Vláda v té době neměla nic lepšího na práci, než že dovolovala, aby se Československem potuloval samozvaný „zprostředkovatel“, britský lord Runciman obklopený suitou pronacistických a appeasmentových diplomatů a expertů. V hotelu Alcron, kde se zprvu ubytoval, přijal dvakrát návštěvu K. H. Franka, aby se pak odebral na zámek kolaborantského šlechtice Ulricha Kinského, kde se věnoval lovu, rybaření a schůzkám se sudetoněmeckou feudální honorací. 18. a pak opět 28. srpna se sešel přímo s Henleinem a následně přešel k přímému, diplomatickému i mediálnímu nátlaku na československou vládu, aby Henlenovi ustoupila. Vláda ministerského předsedy, agrárníka Milana Hodži tak učinila a 7. září v tzv. čtvrtém plánu přijala 90 % z karlovarského programu Sudetoněmecké strany.
 
Odpovědí na tyto zbabělé ústupky fašistům je Hitlerův štvavý projev. Napadá v něm Židy a pohrdavě se vysmívá Británii. Pak přejde k tématu Československa a jeho německé populace. Mimo jiné v něm praví, že nepřipustí „druhou Palestinu“ v srdci Německa. „Nebozí Arabové jsou bezbranní a snad i opuštění. Němci v Československu však nejsou ani bezbranní ani opuštění…“. Statisíce sudetských Němců jej v restauracích, hospodách, spolkových místnostech i na radnicích poslouchají z rozhlasu. Okamžitě po jeho skončení přejdou k akcím. Britský novinář Sydney Morell zaznamenal v Karlových Varech následující scénu: „Kráčel jsem liduprázdnými ulicemi k budově státní policie. Velká dřevěná vrata o dvou křídlech byla zavřena a před nimi hlídali dva strážníci… Tu jsem zaslechl nejasný zvuk, zvuk hromadného zpěvu mnoha lidí. Znal jsem tu píseň z Vídně. „Die Strasse frei, die Reihen fest geschlossen…“ Nacistická píseň Horsta Wessela, která byla asi v Československu zakázaná. Zástup pochodoval k policejní budově. Lidé vybíhali z kaváren, v běhu si oblékali svrchníky, připojovali se k průvodu, muži i ženy. Šli vojenským krokem v šestistupech. Viděl jsem bílé punčochy, rozdychtěné, vítězné obličeje… Stál jsem u zdi policejní budovy, asi tři metry nalevo od obou strážníků, kteří se nehnuli. Průvod dorazil ke mně – účastníci se řídili příkazy svých vůdců. Stále zpívali tu zakázanou píseň, otáčeli úmyslně hlavu k oběma policistům a zvedali pravici v nacistickém pozdravu. Strážníci zůstali klidně stát. Ani sval se jim v tváři nepohnul. Měli z Prahy nakázáno, aby nepodnikli naprosto nic, co by mohlo být sudetskými Němci vykládáno jako provokace… Zpozoroval jsem hlouček asi deseti výrostků, kteří se stále vraceli k policejní budově. Byli to nohsledové, kteří se obvykle neřadívají do průvodu, ale rádi ho využijí. Zejména jednoho jsem si všiml. Taková chamraď v dlouhých pumpkách, z nichž vyčuhovalo deset centimetrů bílých punčoch. Objevil se každých deset minut před oběma strážníky. Pak uviděl mne. Spojoval si mě patrně se strážníky. Zvedl pravici a zvolal ´Heil Hitler!´ Podíval jsem se na něho. Zvedl znovu pravici. ´Pročpak nezdravíte, vy?´ zařval na mne. ´Proč nevoláte Heil Hitler?´ Neodpověděl jsem mu. Otočil se ode mne a věnoval pozornost strážníkům. Dráždil je tím, že jim křičel do obličeje ´Heil Hitler!´ Dívali se na něho nehybně. Konečně toho zanechal, plivl před strážníky na zem, vykřikl ´Pryč s Čechy!´ a zmizel. Oba Češi se na sebe podívali, ani se však nehnuli. Tenkrát se mi udělalo na nic.“
 
12.-14. září propukají na 70 místech v pohraničí násilné excesy a jsou první mrtví…
 
(Konec 1. části)
 
Prameny:
 
Benda J., Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939, Nakladatelství Karolinum, Praha 2014
 
Čermáková B. a Weber D. (editoři), Československu věrni zůstali; životopisné rozhovory s německými antifašisty, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Praha 2008
 
Foustka R. N., Konrád Henlein neoficiální historie jeho strany, Nakladatelství Volné myšlenky, Praha 1937
 
Hruška E., Sudetoněmecké kapitoly, BMSS-Start, Praha 2008
 
Kára K. a Koukalová L. (editoři), Mnichov sedmdesát let poté, Orego, Praha 2008
 
Marek V. a Paříková Z. (editoři), Německý imperialismus proti ČSR (1918-1939), NPL, Praha 1962
 
Morell S., Viděl jsem ukřižování, Jota, Brno 1995
 

Motl S., Válka před válkou, Rybka Publishers, Praha 2015

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.