Typické říjnové počasí posledních dní přineslo uplynulou sobotu Praze slunečné ráno, po kterém se náhle zatáhla obloha a ochladilo se. Navzdory tomu se v centru města na Staroměstském náměstí začali pod pódiem s transparentem Nenávist není řešení scházet „černí“ i „bílí“ účastníci dalšího ročníku Pochodu romské hrdosti, akce, která souběžně probíhá v 15 evropských zemích a která upozorňuje nejen na neřešené problémy romské menšiny jako je diskriminace ve vzdělávání, nebo život v ghettech, ale snaží se majoritě přiblížit i zajímavou, temperamentní romskou kulturu.

Všichni účastníci a zejména účinkující Roma Pride se otevřeně postavili pošmourné obloze a rozhodli se její depresivní účinek přebít pestrou směsí nepopsatelně živé, energii vyzařující hudby a tance. Jako první se do tohoto úkolu pustila s vervou populární romsko-česká skupina Terne Čhave a zpěvačka Veronika Kačová. A podařilo se jim to dokonale. Jejich našláplá, radostí ze života kypící hudba někde na pomezí jazzu, punku, romské lidové hudby a čardáše by jistě vzbudila i mrtvého a mnohé živé pak přivedla do varu. Zpěvák kapely přitom neustále oslovoval a zapojoval stále mohutnící zástup účastníků, do něhož si alespoň na chvíli odskočil i nejeden procházející turista.

Pro jistý oddych následoval indický chrámový tanec Bharatanatyam v podání umělkyně Kripa Devia a pak už zase dynamické a chytlavé reggae Michala Šepse. Po této produkci přišel čas na krátká vystoupení několika řečníků, v nichž byli účastníci Pochodu romské hrdosti Roma Pride 2014 pozdraveni aktivisty z Prahy, Brna, Krupky, Bruntálu, ale také z Německa. K lidem promluvili například Ivanka Čonková, Olga Fečová, Jožka Miker a „za Gádže“ Lukáš Matoška.

Po projevech a pozdravech následovalo druhé kolo hudebního životabudiče v podání Terne Čhave. Na Staroměstském náměstí se ovšem nejen zpívalo, ale také tančilo, o což se postaral dívčí taneční soubor Merci z Brna. Zářivě pestré úbory zapůjčilo mladým ženám Muzeum romské kultury, které rovněž sídlí v centu moravské metropole. Snad kombinovaný účinek toho všeho nakonec skutečně zapůsobil na šedivé nebe a alespoň na pár chvil vykoukla nad náměstím modrá obloha. Kdo se nezahřál ani zpěvem a tancem, mohl tak učinit u stánku s rozlévaným čajem a v dalším stanu podepsat petici za odstranění prasečí výkrmny v místě bývalého koncentračního/sběrného cikánského tábora a dnešního pietního území v Letech u Písku, což – opět podle všeho planě – slibovala současná vládní koalice.

To už se u kočáru taženého koňmi pod velkou romskou vlajkou začali účastníci řadit k pochodu přes Staré Město, Křížovnickou a Karlův most na Malou Stranu. Pochod více než 200 lidí se již nesl v političtějším a bojovnějším duchu a vyjadřoval oprávněné požadavky, za nimiž si stojí nejen angažovaná romská menšina, ale jistě s nimi souhlasí i nemalá část neromské majority.

Lidé tak nesli kartony s hesly: „Ne útlaku. Romové buďte hrdí!“, „Společně za společnost bez segregace a nenávisti!“, „Imar sar Adaj“, „Černí, bílí, spojme síly!“, „Ne prasečí farmě v Letech, úctu obětem nacismu“, „Společně proti nezaměstnanosti, rasismu, útlaku a kapitalismu“ a „Chceme školy pro všechny, ne segregaci“. V průvodu se dále objevily romské vlajky a velké transparenty „Romská hrdost“, „Stop pogromům“ a „Opre Roma“. Několik romských mladíků skandovalo do megafonů hesla proti rasismu a za jednotu lidí bez ohledu na barvu pleti a jejich právo na svobodný, důstojný život. Dále byly v pochodu k vidění prapory Pirátské strany, Mladých sociálních demokratů a Antifašistické akce (z Německa) a mezi lidmi se distribuoval i speciální leták Solidarity.

Průvod došel krátce po čtvrté hodině do kostela Panny Marie Vítězné (k Jezulátku), kde proběhla společná modlitba za mír. V podvečerních hodinách pak Roma Pride pokračoval v prostorách klubu Podnik poblíž stanice metra Vltavská, kde proběhla například přednáška a diskuse s badatelem a autorem ožehavé knihy o koncentračním táboře v Letech, Paulem Polanskym, tradiční romská hudba a tanec Gypsy Kubo a Cikne Čhave a angažovaný hip hop kluků z Krupky v podání De La Negra.

Celá akce dopadla organizačně na výbornou a lidé, kteří ono sobotní odpoledne přišli na protirasistické shromáždění v centru Prahy, určitě nelitovali a odcházeli s dobrým pocitem příjemně stráveného času. Ovšem boj proti rasismu, boj proti živoření v ghettech a na ubytovnách, proti nezaměstnanosti, proti spekulantským firmám, lichvářům a exekutorům, boj za lidskou důstojnost, za sociálně spravedlivou socialistickou společnost – ten nás všechny ještě čeká a zbývá mnoho a mnoho věcí, které je třeba udělat.