Brazílie může posílit novou levicovou vlnu v Latinské Americe, která inspiruje svým sociálním uspořádáním v době nastupující recese, nebo dokonce krize v řadě zemí světa.

Poslední brazilské volby ukázaly, že levice v Latinské Americe posiluje také v Brazílii. Poté, co byly v posledních letech zvoleny levicové vlády ve většině latinskoamerických zemí, se brazilský exprezident Luiz Inácio Lula da Silva umístil v 1. kole prezidentských voleb 2. října na prvním místě se 48,4 % podpory. Ale ještě musí obstát ve velmi polarizované kampani proti svému soupeři, krajně pravicovému současnému prezidentovi Jairu Bolsonarovi, který získal 43,3 %. Ani jeden z nich sice nezískal potřebných více než 50 %, Lula však dosáhl náskoku šest milionu hlasů. Druhé kolo voleb je pro nás »jen prodloužením« dosavadní práce, prohlásil Lula s nadějí na vítězství. Vítězství však není jisté a do 2. kola může dojít k řadě manipulací či násilností, které mohou zvrátit současné tendence.

Lula už musel těžké nespravedlnosti čelit. Minulých voleb se nemohl zúčastnit, protože pravicová vláda proti němu nechala vykonstruovat soudní proces, aby ho politicky utlumila. V roce 2018 byl odsouzen ke 12 letům vězení, ale po 19 měsících se dočkal osvobození, neboť byl rozsudek zvrácen. Poté se mu obdivuhodně podařilo naplno se vrátit do první ligy politického života. Ani začátky neměl lehké. Narodil se jako sedmé z osmi dětí do rodiny, kterou otec brzy po jeho porodu opustil. Lula vzešel z chudých poměrů a musel v životě tvrdě pracovat, aby se uživil. Moc školního vzdělání nezískal a už od svých 12 let musel pracovat. Nejprve dělal čističe bot, později pracoval v továrně na výrobu aut apod.

Zároveň vždy usiloval o to, aby pomohl i ostatním. Jak v odborech, tak později v politických pozicích. Právě za tím účelem spoluzakládal Stranu pracujících (Partido dos Trabalhadores, PT). Jako sociálně zaměřený prezident se pak osvědčil ve dvou volebních obdobích v letech 2003 až 2011. Přestože teď ve svých 76 letech už nemá tolik energie jako ve svých mladších letech, může ji nahradit velkou zkušeností. Brazilská nižší třída si pamatuje, že Lula zavedl různé prospěšné sociální programy, především Rodinnou kapsu (Bolsa familia), kterou v době jejího největšího rozšíření čerpalo až 55 milionů Brazilců z celkových více než 200 milionů občanů. Lulovi se podařilo zvýšit životní úroveň a demokratickou participaci mnoha lidí, rozvinout ekonomiku a zároveň zajistit vyšší úroveň ochrany životního prostředí, především amazonského deštného pralesa.

Pak se dostal k moci Bolsonaro, který v minulých volbách vyhrál hlavně proto, že jeho protivník Lula byl tehdy uvězněn a Lulův náhradník Fernando Haddad nedokázal dostatečně rychle získat větší veřejnou podporu. Bolsonarova vláda způsobila propad řady lidí do chudoby. Nyní se s ní vypořádává přibližně 33 milionů Brazilců. Škody, které Bolsonaro za poslední léta napáchal, mají tedy za prvé asociální charakter, neboť uškodily většině nízkopříjmových občanů a také střední třídě. Za druhé, Bolsonaro podpořil ničení životního prostředí, například tím, že umožnil těžařským firmám narůstající devastaci Amazonie. Za třetí, jeho působení má dehumanizační povahu, neboť poškozuje politickou kulturu deklasováním chudých, žen a odlišných etnických skupin. Rasistické výpady, vyhrožování násilím a ponižování žen se staly součásti nejen Bolsonarova přístupu, ale také jeho příznivců z řad politiků, novinářů a občanů.

V aktuálních volbách z 11 prezidentských kandidátů v 1. kole voleb jen další dva kromě Luly a Bolsonara získali více než 1 % podpory. Senátorka Simone Tebet z Brazilského demokratického hnutí (Movimento Democrático Brasileiro, MDB) obdržela 4,16 % a Ciro Gomes, místopředseda Demokratické strany pracujících (Partido Democrático Trabalhista, PDT), přes 3 %. Oba již vyjádřili svou podporu Lulovi do 2. kola. Také skupina politiků, kteří jsou bývalými kandidáty na prezidenta nebo exprezidenty, podpořila Lulu. Například exprezident a sociolog Fernando Henrique Cardoso uvedl, že jde o »druhé kolo hlasování za dějiny boje za demokracii a sociální inkluzi. Volím Luize Inácia Lulu da Silvu«. Lula tak má podporu i od významných osobností a dalších politických stran. Luciana Genro ze Strany socialismu a svobody (Partido Socialismo e Liberdade, PSOL) prohlásila: »Tvrdě pracujeme na tom, aby byl Lula zvolen. Je nezbytné, aby se lidé sami organizovali, aby pokračovali v prosazování svých práv. Ženy, černí, pracující se potřebují sami organizovat, aby se krajní pravice už nikdy nedostala k moci.« Městská zastupitelka Daiana dos Santos, členka Komunistické strany Brazílie (Partido Comunista do Brasil, PCdoB), uvedla při své podpoře Luly: »Toto je významný okamžik pro brazilskou demokracii. Hlavně proto, že vedeme antirasistický boj, proti fašismu a za rozšiřování práv občanů, zvláště těch, kterým jsou vzdáleny politické diskuse z důvodu nerovnosti a dalších druhů útlaku. Jsem k dispozici, abych vedla tyto spory.«

Bolsonaro naopak získal veřejnou podporu důležitých členů své Liberální strany a různých pravicových guvernérů jednotlivých brazilských států. Zároveň ze své pozice současného prezidenta zneužívá různými způsoby státní administrativu pro svoji kampaň. Také usiloval o to, aby řada měst neumožnila bezplatnou veřejnou dopravu v den voleb, neboť chtěl chudé občany od voleb odradit. Bolsonaro rovněž pohrozil pučem, když řekl, že doufá, že jeho příznivci budou ochotni obětovat život. Analytici přitom uvádějí nejen možnou okupaci vládních institucí Bolsonarovými příznivci, ale i potenciální akci části armády, u níž má Bolsonaro podporu. Nicméně není to celá armáda a situace není na takový scénář zatím připravena. Vojenský převrat je tudíž aspoň prozatím nepravděpodobný, ale násilné tendence v posledních letech bohužel probíhaly, ať už verbální, nebo dokonce fyzické napadání politiků a policejní razie ve favelách.

Nicméně přestože je současná kampaň mezi Lulou a Bolsonarem vyhrocená, tito kandidáti mají také některé společné prvky. Třeba v oblasti zahraniční politiky oba chápou, že reprezentují svou zemi a nenechají se přinutit západními zeměmi, aby se vzdali spolupráce s jinými nezápadními zeměmi, a poškozovali tak životní úroveň brazilských občanů a možnosti brazilských firem. Oba chtějí spolupracovat např. v rámci uskupení BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika). V době současného konfliktu na Ukrajině jsou stále otevření spolupráci také s Ruskem.

Podle posledních sociologických průzkumů veřejného mínění agentury IPAC lze předpokládat, jak budou brazilští občané volit ve druhém kole prezidentských voleb, jež se budou konat v neděli 30. října. Devět z deseti občanů uvedlo, že nezmění svou volbu kandidáta. Přibližně 51 % voličů chce volit Lulu a 43 % Bolsonara, 4 % plánují odevzdat neplatné volební lístky a 2 % ještě neví nebo neodpověděla. Datafolha odhaduje Lulovu podporu ve 2. kole dokonce na 54 % a Bolsonarovu na 38 %. Naděje levicových voličů se tedy může proměnit ve vítězství. Brazílie je přitom geograficky velmi rozdělená. Zatímco chudší sever a východ, kde je také nejvíce Afrobrazilců, volí většinou Lulu, bohatší jih a západ volí zpravidla Bolsonara. Pro tuto situaci je charakteristické, že členka Lulovy strany PT Sofia Cavedon se zastává černošských, většinou chudších žen, a usiluje o zastavení privatizace veřejného prostoru. Pokud Lula v neděli 30. října vyhraje i 2. kolo prezidentských voleb, bude to výrazná posila nové, druhé levicové vlny v Latinské Americe, jež se od roku 2018 postupně krystalizuje. Po první vlně z let 1999 až 2016 v čele s Hugem Chávezem ve Venezuele, Evem Moralesem v Bolívii a Lulou v Brazílii se otevírá nová etapa vývoje s novými sociálními scénáři. Latinská Amerika jde příkladem dalším rozvojovým i rozvinutým zemím světa.

Převzato z webu: http://www.nasepravda.cz/