Nutno říci že motivace části poslanců VV, kteří hlasovali proti vládě, nebyla stejná jako u opoziční parlamentní levice, která se jakžtakž alespoň oficiálně snaží o Nečasův pád.

Véčkaři totiž před dvěma lety do vlády s ODS a Top 09 vstupovali s celkem velkým nadšením a ochotou výrazně pomoci zbývajícím dvěma dominantním stranám v realizaci neoliberálních reforem. Není se čemu divit, strana která vznikla jako politický projekt šéfů vlivné securitas firmy ABL těžko mohla mít zájem na upevňování pozic pracujících a neprivilegovaných vrstev a zpočátku, v dřevních dobách za bývalého předsedy Škarky působila trochu extrémně i na dnešní modelové voliče Top 09.

Ještě předtím, než byly čelní postavy VV Škarka a Bárta odsouzeni za loňskou úplatkářskou a odposlechovou aféru, už ovšem postavení této strany nebylo tak blahé, jaké bylo na začátku fungování vlády. Po té, co vypluly na povrch aféry okolo ABL, začaly Věci veřejné ztrácet jak na popularitě u voličů tak ministerská křesla svých lídrů což muselo vést ze strany bártovců k nespokojenosti s koaličními partnery.

To, že VV již netvoří relevantní součást vlády, nám samozřejmě nemůže nijak vadit. Dobře si pamatujeme škodlivé působení členů téhle strany na ministerstvech školství a vnitra, žádné vysoké pohnutky však k postupnému distancu od veverek nevedly ani ostatní vládní strany. Poté co Nečas a Kalousek pochopili, že VV se stali krajně nepopulárními, začali hledat cestu jak se tohoto kosmetického vředu co nejlépe zbavit. A stejná je i motivace VV ve vztahu k ostatním členům vlády.

Den hlasování o nedůvěře probíhal podobně jako ty předešlé. Opět nejprve dlouhé projevy, pak již jen zívání a telefonáty. Nejvíce nezájmem o dění v jednacím sále proslula zřejmě Peake, která působila tak, že jí dění okolo vůbec nezajímá. Před hlasováním nicméně prohlašovala, že vláda je jí blízká a nakonec také s několika dalšími bývalými členy poslaneckého klubu věcí veřejných pro ni zvedla ruku.

Nemůžeme se opět divit. Ti členové VV, kteří svoji původní stranu opustili, nejsou žádnými odpůrci vládních reforem. Naopak pochopili že pokud mají být škrty a reformy ve prospěch bohatých elit dovedeny do konce, musí vláda vydržet, a rovněž jim je jasné, že jak jejich domovská strana tak i dvě zbývající zřejmě nebudou v příštím volebním období tvořit žádnou vládu, stejně jako že VV již nebudou příště ani ve sněmovně. K tomu se málokdo dobrovolnbě vzdá slušného koryta, neměli tedy důvod si pod sebou podřezávat větev.

Ozývají se hlasy namířené k Peake které jí upozorňují, že „pro tohle zvolena nebyla“, což však samozřejmě s nikým z přeběhlíků ani nehne, jelikož něco jiného jsou před volební sliby a lži, něco jiného je zas povolební jednání z funkcionářských křesel.

Nečas a spol. se tedy mohou opět chvíli cítit silní v kramflecích a připravovat ke schválení nové úpravy zákoníku práce, které podle slov vládních představitelů povedou ke zjednodušení a zefektivnění vztahů na trhu práce. My samozřejmě musíme chápat tato prohlášení jako ozřejmění dalších plánů na zbavení zaměstnanců jejich práv vůči šéfům, což povede k dalšímu zvýhodňování strany kapitálu vůči dolním deseti milionům.

Musíme tedy ještě chvíli jho neoliberální vlády vydržet. To ovšem zároveň představuje výzvu, že když to vláda nepoloží sama, je nutné abychom jí trochu pomohli. Je proto třeba pokračovat v protestním hnutí a především začít organizovat účinnější formy odporu, jakou by měla být v první řadě mezioborová dlouhotrvající všeobecná stávka, která je jedním z mála prostředků jak aroganci mocných porazit.

Ruku v ruce s tím musí pochopitelně jít také vysvětlovaní pravých důvodů jednání současné vlády, která podobně jako jinde ve světě provádí takovou politiku, jakou od nich systém a jeho představitelé vyžadují. Jednání vlády totiž není jen nějakým spiknutím zlých lidí, nýbrž typickým jevem v současném kapitalismu – dát všechny výhody bohatým a ty dole zbavit veškeré jistoty, která by mohla způsobit třeba to, že by pro pány podnikatele mnoho dělníků odmítalo pracovat za podmínek které dnes připomínají robotárny. Tudíž to znamená, že chceme-li se zbavit hrozby dalších škrtů a prohlubování sociálních rozdílů, musíme resetovat celý kapitalistický systém.