Nejlepší demokracie, kterou si lze koupit
Miliony lidí ví, že miliardář Michael Bloomberg se snaží zastavit Bernieho Sanderse a koupit si Bílý dům pro sebe. Bývalý newyorský starosta proslulý politikou policejní kontroly lidí na ulicích již ve snaze o získání prezidentské nominace za Demokratickou stranu utratil přes 400 milionů dolarů. A je schopen utratit další miliardy.
Bloombergův miliardářský druh, výkonný šéf Amazonu Jeff Bezos jej údajně již před rokem vybízel, aby šel do boje o prezidenta. Bezosův majetek ve výši 104 miliard dolarů je ještě větší než Bloombergův. Oba tito finanční magnáti řídí podniky, kde nejsou odbory. Když se o Bezosově telefonu Bloombergovi dozvěděla poslankyně Alexandria Ocasio-Cortezová, poznamenala: „To je mi ale třídní solidarita. Jak ti miliardáři o sebe pečují.“
Bernie Sanders sarkasticky prohlásil, že tito magnáti, jejichž majetek dohromady vydá na 164 miliard dolarů, mohou založit „nejsilnější řadové hnutí“. Ve skutečnosti jsou přepracovaní zaměstnanci skladišť Amazonu mezi největšími dárci na kampaň Bernieho Sanderse.
Nákup voleb
Bloomberg nejen utrácí kvanta peněz na reklamu po Facebooku a televizních stanicích, jako byla komerční sdělení za 10 milionů dolarů během Super Bowlu [finále ligy amerického fotbalu]. Pracháč Mike si rovněž kupuje podporu, včetně podpory od zvolených politických představitelů. Jeho daňově odečitatelné charity jsou používány pro nákup vlivných osob.
Pro Bloomberga není kupování voleb něčím novým. V roce 2009 utratil 102 milionů dolarů, neboli 183 dolarů za hlas, aby byl znovu zvolen starostou New York City. Bloomberg již v předchozích úspěšných kampaních na starostu New Yorku v roce 2001 a 2005 utratil na 159 milionů dolarů.
Jakkoliv je Bloombergovo nakupování hlasů odpudivé, není na něm nic nezákonného. Kapitalistická demokracie je demokracií pro kapitalisty. Bezdomovec má přece stejné „právo“ přispět na politickou kampaň jako Michael Bloomberg s majetkem 60 miliard dolarů. Právě tento typ „demokracie“ se Wall Street snaží přinést i Kubě a Venezuele. Pracující lidé to nechtějí a ani my to nechceme.
Najmutí prezidenti
I s americkým dolarem, za který si lze dnes koupit jen 15 % toho, co před 50 lety, představuje Bloombergův 60 miliardový ranec pořádnou fůru peněz. Je to množství, na které 4 miliony špatně placených dělníků musí makat rok, když pobírají mizernou federální minimální mzdu ve výši 7,25 dolarů na hodinu.
Tyto 4 miliony dělníků by ale muselo pracovat 40 hodin týdně celý rok bez sezonních výpadků. 60 miliard dolarů rovněž představuje roční mzdu více než 1,9 milionů zaměstnanců pobírajících 15dolarovou hodinovou mzdu. Za časů faraonů jsme měli rovnostářštější společnost.
Spojené státy nikdy nebyli „vládou lidu, s lidmi pro lidi.“ 41 z 57 osob podepsaných na Deklaraci nezávislosti bylo otrokáři. To znamená, že 72 procent těchto „otců zakladatelů“ přímo profitovalo z afrického holocaustu. Mezi nimi byl i John Hancock, chlápek s tím největším podpisem.
Peníze vždycky hýbaly americkými volbami. Komunistický předák Vince Copeland napsal o této rudo-bílo-modré korupci ve své knize „Tržní volby“. V roce 2018 bylo při volbách do Kongresu utraceno skoro 6 miliard dolarů.
Je ale poměrně výjimečné, když se největší miliardáři snaží získat Bílý dům přímo pro sebe. Když se ministr financí Andrew Mellon – jehož rodina vlastnila Alcoa, Gulf Oil a dnešní Bank of New York Mellon – zmiňoval o možné kandidatuře na prezidenta v roce 1928, jeho kampaň vyšuměla do ztracena.
Ani Nelsonovi Rockefellerovi se nepodařilo stát se prezidentem, i když se dostal blízko, když se stal viceprezidentem nezvoleného prezidenta Geralda Forda.
Velký kapitál dává přednost si své prezidenty najímat. To byl případ profesionálních politiků jako byli Richard Nixon nebo Bill Clinton; mediálně udělaný „válečný hrdina“ Dwight Eisenhower, nebo vyčpělá filmová hvězda Ronald Reagan.
Bohatí a mocní vědí, že pokud by se člen Mellonovy nebo Rockefellerovy finanční dynastie stal prezidentem, ukradl by všechno, co by mohl. Dalším důvodem je, že někteří kapitalističtí intelektuálové zjistili, že je potřeba vytvořit oponu mezi miliardářskými pány v zákulisí a jejich najatými a placenými prezidentskými loutkami na jevišti.
Bloombergova prezidentská kandidatura tuto hru na schovávanou rozbijí. Jasně dává najevo, že Spojené státy jsou vládou bohatých, s bohatými a pro bohaté.
Mnoho kapitalistů věří, že Bloombergovo bohatství je to jediné, co zastaví Berniho Sanderse od získání nominace za Demokraty. Pokud se Bloombergovi podaří ukrást nominaci Demokratické strany na sjezdu v Milwaukee, milionů lidí se zmocní naštvanost. Může jít o katalyzátor vzniku masového dělnického hnutí, které se jednou provždy rozloučí s nikam nevedoucím režimem kapitalistických stran.
Jak Trump tak Bloomberg jsou rádoby diktátoři. „Mám svojí vlastní armádu v podobě NYPD [newyorský policejní department], která je sedmou největší armádou světa,“ prohlásil Bloomberg v roce 2011.
Prezident Trump strká děti migrantů do klecí. Když byl Bloomberg starostou New Yorku, tisíce mladých lidí – kteří nebyli za nic odsouzeni – skončily ve věznici na Rikers Island jen proto, že si prostě nemohly dovolit zaplatit kauci. Byl mezi nimi i mladý Kalief Browder, který strávil ve vězení tři roky, z toho dva na samovazbě, než bylo obvinění proti němu zrušeno. Browder pak 6. června 2015 spáchal sebevraždu.
Bloomberg, který by vystřídal Trumpa v Bílém domě, by byl jako Bloomberg, který vystřídal Rudolfa Gulianiho na newyorské radnici. Černoši a Latinoameričané si od tohohle rasistického týmu vytrpěli 20 let pekla.
Michael Bloomberg možná mohl 19. února na debatě kandidátů Demokratů propadnout, ale stále je potřeba vyhnat ho pryč z politiky. Jeho 60 miliardový majetek musí být převzat na reparace.
