• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

17
Zář
2013

Několik poznámek k „programu pro budoucnost“ KSČM

Štítky: Česká politika, Levice
Autor: Prokop Haken
komentář : vypnuto

kscm_tresneVážení čtenáři, dovolte mi několik připomínek a zamyšlení nad volebním programem Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) vydaným před volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které proběhnou v říjnu 2013.

Předně chci poznamenat, že nechci nikoho odrazovat od volby KSČM, naopak, mezi aktuálně kandidujícími stranami ji považuji za nejlepší možnou, na druhou stranu však musím upozornit, že chápání KSČM jako protisystémové, antikapitalistické strany je chybné. Její „program pro budoucnost“, stejně jako stanovy strany, to dokazuje více než názorně. Přitom se nedomnívám, že by v současném politickém systému nemohla legálně existovat strana s radikálnějšími požadavky v boji za práva prostých lidí, než klade KSČM, ČSSD nebo jakýkoli jiný kandidující subjekt.

Neodpustím si připomínku, že sám název „program pro budoucnost“ není šťastný. Mě jako voliče zajímá program už pro současnost. Také zmínka o „prohnilosti politických elit, které se chopily moci po roce 1989“, není šťastná, protože současné politické elity se chopily moci právě v r. 1989 (a některé takové elementy byly dosti mocné už před ním, byť v barvách jiné strany, sluší se dodat), nikoli až po něm.

V úvodu KSČM definuje svou představu o socialismu (resp. přesněji: představu svého vedení o socialismu), a to formulací převzatou ze stanov strany, definující jej jako „společnost politicky a hospodářsky pluralitní…“ a ještě pár krásných slov za tím. Shoduje se tak s ČSSD, která ve svém dlouhodobém programu uvádí, že „dnešní sociální demokracie se zasazuje o rovnoprávné partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem a hlásí se k tzv. demokratickému socialismu…“. To je bohužel nejlepším důkazem, že KSČM není stranou ani autenticky komunistickou (revolučně marxistickou resp. marxisticko-leninskou), ale dokonce ani autenticky sociálně demokratickou (stejně jako takovou není ČSSD).

Programově je KSČM dokonce vzdálenější marxismu než prvorepubliková sociální demokracie, která se po celou dobu své existence alespoň slovy stavěla proti soukromému vlastnictví výrobních prostředků, na rozdíl jak od dnešní ČSSD, tak i od dnešní KSČM. Na rozdíl od přístupu nynějších „socialistických stran“, podporujících „hospodářskou pluralitu“, tedy včetně soukromého vlastnictví výrobních prostředků a z něj pramenícího vykořisťování, sociálně demokratický program z r. 1930 žádá „přestavbu stále zhoubnější kapitalistické soustavy výrobní v soustavu socialistickou, v níž by nebylo námezdního poměru a soukromého vlastnictví výrobních prostředků, pokud by jich mohlo býti používáno k vykořisťování člověka člověkem.“ (Viz Zdeněk Kojecký: Čsl. sociální demokracie včera a dnes, Zář, Brno 1946, s. 101)

Dnešním vůdcům nejen sociální demokracie, ale dokonce ani formálně komunistické strany, bohužel není (nechce být) jasné to, co bylo zřejmé už delegátům sociálně demokratického sjezdu v Brně v r. 1887 (před 126 lety!), kteří přijali rezoluci formulovanou Josefem Hybešem, uvádějící: „Veškerý blahobyt, veškerá kultura pochází z plodné práce, a proto chceme, aby pracovní povinnost všeobecnou se stala a veškeré plody práce dle potřeb a rozumného posuzování na všechny členy společnosti rozdělovány byly. Jelikož ale, pokud země a půda, pracovní nástroje a továrny v majetku jednotlivých soukromníků se nacházejí, řízení práce a rozdělování plodů její celou společností nemožné jest, chceme, aby veškeré tyto jmenované pracovní potřeby v bezvýminečný majetek společnosti přešly. V nynější společnosti jsou pracovní prostředky monopolem majetných tříd a z toho poměru vyplývající odvislost lidu pracujícího příčinou vší bídy a poroby. K dosažení stejného blaha je tedy nevyhnutelně třeba zrušení práce za mzdu, zrušení každého využitkování člověka člověkem, zrušení jakékoliv sociální a politické nerovnosti ve státě a společnosti.“ (Zd. Kojecký: Čsl. sociální demokracie včera a dnes, Zář, Brno 1946, s. 19)

Nu ale zpět k volebnímu programu KSČM (která se, stejně jako ČSSD, slovy hlásí k Hybešovu odkazu) z r. 2013. KSČM se v něm už v úvodu představuje jako „strana nezatížená korupčními aférami“. To je poněkud úsměvné, když je ještě v dobré paměti aféra místopředsedů Dolejše a Miloty z r. 2009, kteří za úplatek chtěli ovlivnit hlasování poslanců KSČM ve prospěch přijetí loterijního zákona. A nemůže pro ně být omluvou, že peníze nechtěli pro sebe, nýbrž pro stranu. Korupčníky zůstávají stejně a jejich prostřednictvím padá stín korupčnictví na celou stranu. Jiří Dolejš je i přes tento svůj skandál znovu místopředsedou strany, její mediální hvězdou a figuruje na druhém místě pražské kandidátky…

„Obnovme důvěru v politiku a stát!“ – Volá v závěru svého úvodního slova program KSČM. Naskýtá se otázka, v jaký stát. Obnovovat důvěru v kapitalistický stát nejeví se mi býti vhodným programem pro komunisty, ba ani pro sociální demokraty. Zrovna tak „upevnit demokratický právní stát a obhájit princip svobodné soutěže politických stran v rámci parlamentního systému“. To nemohu chápat jinak, než že KSČM usiluje o upevnění kapitalistického státu (řádu) a že současný volební systém, v němž rozhodují peníze (přinejmenším v předvolební kampani, ovlivňování médií a předvolebních průzkumů), je dobrý a je zapotřebí jej obhájit! (Nikoli prosadit, protože prosazen už, dle KSČM, je!)

Jednotlivými požadavky programu KSČM se nebudu zabývat, přidám jen pár připomínek k některým z nich. Vcelku je tento program přitažlivý a s máločím v něm nelze souhlasit. Na druhou stranu, není ničím originální. Až na vzácné výjimky je tvořen návrhy, jež by si málokterý politik troufl nepodpořit. Nedovedu si představit stranu ani jednotlivce žádajícího např. zhoršování životní úrovně, nárůst nezaměstnanosti nebo horší fungování zdravotnictví, policie a hasičů… Nemohu souhlasit ani s důrazem na „spravedlivé odměňování“. Dokud si zaměstnavatel – kapitalista – přivlastňuje nadhodnotu, nevím, jaké odměňování je spravedlivé. Jak posoudit, zda 16 tisíc měsíčně je nespravedlivých, zatímco 20 tisíc už je „spravedlivých“? Práce pro kapitalistu může být honorována lépe, nikdy však spravedlivě.

Pozitivně hodnotím výzvu k „posílení státního majetku“, nenacházím však v programu řešení, jak toho docílit. Naprosto nemohu souhlasit s požadavkem referenda o dalším osudu zákona o tzv. církevních restitucích. Strana hájící společenský pokrok by tak reakční požadavek, jakým je vydávání státního majetku církvím a náboženským sektám, měla rozhodně odmítnout, žádat jeho zrušení zákonem, nikoli referendem. Pakliže se omezí jen na prosazování referenda, pak zrovna tak může říci: „O socialismus budeme usilovat pouze tehdy, když se pro něj vysloví většina voličů v referendu. V opačném případě budeme podporovat kapitalismus.“

Za dvojsečné považuji odmítnutí „pokusů kriminalizovat pomocí zákonů celé myšlenkové proudy a jejich představitele“. Bezpochyby i fašismus a rasismus jsou celé myšlenkové proudy. Znamená to, že je máme legalizovat a tolerovat jejich výzvy k fyzické likvidaci celých národů, ras a politických směrů? Není mi jasný ani požadavek prohloubení spolupráce „s levicovými i sociálně cítícími věřícími“. Proč právě věřícími? Spolupracovat s levicovými i sociálně cítícími nevěřícími KSČM nechce?

Podivná je formulace o „překonání agresivních bezpečnostních bloků“. Domnívám se, že buďto jde o bezpečnostní bloky nebo o agresivní, útočné bloky. Nevím, k čemu je dobré „prosazování evropské bezpečnosti“ a „celoevropské organizace bezpečnosti“. Proti ostatním světadílům? Zde si program protiřečí. Nejprve se vyslovuje „proti blokům“, poté žádá jeden takový vytvořit či upevnit. Mimo realitu se mi jeví také „pokračování tradic helsinského mírového procesu … bez recidiv studené války“. Jednak mě zaráží už to, že se KSČM hlásí k procesu, který vedl ke kapitulaci sovětského bloku před americkým a západoevropským imperialismem a vytvoření unipolárního světa, jednak „recidivy studené války“ po více než dvaceti letech po zániku sovětského bloku nejsou aktuální.

Zajímavé je „odmítnutí separatistických snah porušujících uspořádání Evropy po 2. světové válce“. To nemohu chápat jinak, než že KSČM je pro obnovu SSSR, ČSR či Jugoslávie a pro opětovné rozdělení Německa, i když to tak sotva bylo myšleno… Dobrý je požadavek na vystoupení ČR z vojenských struktur NATO, nicméně tuto formulaci lze také chápat tak, že v jiných než vojenských strukturách NATO dlužno zůstat. Proti EU se KSČM bohužel nevymezuje vůbec, natož aby žádala vystoupení z tohoto imperialistického paktu, vazalského k USA. Dokonce žádá rozvoj spolupráce ve Visegrádské skupině a CEFTA (Středoevropské zóně volného obchodu). Kromě NATO zkrátka všechny imperialistické struktury KSČM podporuje.

Podtrženo a sečteno, ve volbách máme na výběr z celé řady stran podporujících kapitalismus. Jak by řekla Margareta Thatcherová, „není jiná alternativa“. Ale může být! Zatím však nemají pokrokoví lidé lepší možnost než podpořit KSČM nebo ČSSD jakožto levicové strany, prosazující alespoň kapitalismus s lidskou tváří, tzv. sociální stát, na rozdíl od asociálního pekla na zemi žádaného a prosazovaného oficiální pravicí.

Rozdíl mezi KSČM a ČSSD je nepatrný, jedinou zásadnější odchylku vidím v tom, že KSČM se méně vymezuje proti předlistopadovému režimu. A to nikoli proto, že by „byla stejná jako KSČ za Gottwalda“, jak tvrdí antikomunističtí primitivové, ale jelikož těží a žije z nostalgie po sociálních jistotách „minulého režimu“…

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.