• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

19
BřE
2012

Němá filmová óda na kolektivizaci

Autor: Tomáš Hradilík
komentář : vypnuto

Před krátkým časem jsem měl možnost shlédnout němý sovětský film ukrajinského režiséra Alexandra Dovženka z roku 1930, nazvaný Země (v originále Zemlja). Je to film z období konce vrcholu zlaté éry sovětské, tehdy pochopitelně ještě němé kinematografie. Byl zároveň jedním ze znamení konce avantgardního umění, respektive jeho ideologického i faktického zákazu v SSSR. Film má viditelné umělecké ambice, snaží se působit poeticky a avantgardně. To se mu částečně i daří, má však především viditelný propagandistický účel. Ale popořádku.

Režisér snímku, Olexandr Petrovyč Dovženko(1894-1956), byl ukrajinský avantgardní režisér, scénarista, dramatik a pedagog který před Zemí natočil další významné snímky jako Arsenal (1928) a Zvenigora (1927). Jeho pozdější tvorbu zahrnuje například sci-fi snímek Aerograd (1935).

Ačkoli se sovětským režimem v mnoha ohledech souhlasil, jeho filmy byly ve stalinském SSSR zakazovány. Takový osud postihl i titul Země.

Děj Země začíná značně sentimentální dlouhou scénou se záběry na vlnící se lány slunečnic a obilí nad kterými zvolna proudí mraky. Poté se kamera přesouvá do jabloňového sadu ve kterém se sešla rodina Trubenkových, hlavních protagonistů příběhu. Na dece na trávě v sadu leží stařík (Pjotr Masocha), který stojí krok před smrtí. Rodina zarmoucená přicházející starcovou smrtí ho obklopila a ptá se, jaká mu mají splnit přání. Starce však zajímá především co bude následovat po smrti, proto se dohodne s rodinou, že v případě existence posmrtného života podá zprávu z onoho světa. Posléze umírá.

Nutno říct že zde je kromě sentimentální sondy do duše ruského mužika zakomponován také komický prvek – na dece ležíci děd říká svým blízkým že umírá, oni
mezi nářky pronesou slova: umírej, umírej. Pak následují záběry na truchlící rodinu, vše v interiéru staré prosté ruské dřevěnice, kde se odehrávají i další scény první poloviny filmu jako alegoricky pojaté zapíjení zesnulého a přípitky na lepší budoucnost.

Zároveň přicházejí první pochyby o tom co říkal pop z kostela, zvlášť když od zesnulého nepřicházejí žádné zprávy z onoho světa. V chalupě se rovněž rodina rozhodne iniciovat založení kolchozu. Do toho jsou zde záběry ukrajinské krajiny, pasoucích se hus mezi chalupami a scény snažící se vykreslit duši malého rolníka. Nutno říci že záběry kamerou jsou zde opravdu skvěle provedené, objevuje se i vertikální kamera a mnoho záběrů je nasnímáno ze zajímavých úhlů, velkých vzdáleností a některé dokonce ze vzduchu z letadla.

Snímek však není pouze oslavou idylického venkova a rolnické duše a způsobu života ale také a možná že především propagandou a oslavou kolektivizace. A o tom je především druhá polovina filmu (celková délka činí 75 minut). Poté, co se otec Opanas (Štěpan Škurat) a syn Vasil (Semjon Svašenko) Trubenkové rozhodnou iniciovat založení kolchozu, vyjdou do vsi, kde je jejich nápad většinou vesničanů nadšeně přijat. Jen mladý kulak (Luka Ljašenko) utíká osnovat plány proti družstvu. Promítají se dialogy o lepším životě a konci dřiny, do toho záběr na housátka a smějící se děti.

Kolchoz je tedy založen a přichází nadšená práce. Následně vidíme záběry na ženy žnoucí obilí a na soudruha předsedu v kolchozní kanceláři, kterak společně s Vasilem objednávají přes město traktor. Ten je ve filmu venkovany nazván ocelovým ořem komunismu. Scéna, ve které Vasil otci veze na pole traktor, je až bizarně komicky prožívaná. Tak kolchoz funguje a lidé jsou štastni když v tom se Vasil dozvídá, že traktor někdo rozbil tak, že nejde opravit. Nastává zvrat a děj se mění v drama, kdy hrdina Vasil běží plný zoufalství na pole a za ním skupinka pobudů v čele s mladým kulakem.

Konec záběru a v dalším už leží Vasil mrtvý na cestě. Zpráva o jeho smrti se ihned dostane k jeho otci a jeho milé (Jelena Maximova). Otec i milá jsou velmi zarmouceni a děvče propadá šílenství. Otec se vypraví do vesnice vzburcovat ostatní a podezření padne i na mladého kulaka, který ovšem vinu popírá.

V chalupě Vasilova děvčete mezitím dochází k úplnému pomatení dívčiny mysli ze zoufalství, kvůli kterému se plazí po místnosti zcela nahá. To je další netradiční moment na poměry sovětské kinematografie, které kulturní dozor nějakou nahotu téměř netoleroval. Tato scéna byla také jedním z důvodů, proč byl film 10 dní po premiéře zakázán.

Zatím na vsi vznikne vzpoura proti starým pořádkům a na přání otce se celá vesnice sejde na pohřbu jeho syna. Tam celá komunita zpívá písně o novém životě a o vítězství komunismu na celém světě. Vrah Vasilův utíká ale před celou vesnicí neuteče…

Zatímco ves se sdružuje na pohřbu, vousatý pop se vroucně modlí za pokoj a klid na vsi, ale bůh ho nevyslyší. Záměrem je pochopitelně ukázat že žádný neexistuje. Nakonec se nad sbratřenou vesnicí vznese aeroplán, rozhazující letáky oslavující Vasilovo hrdinství.

Ačkoliv Dovženkovým záměrem bylo natočit avantgardní umělecký film, podařilo se mu to jen zčásti. Jak jsem již psal, hlavním ternem filmu je systém kamery, který byl na svou dobu opravdu průkopnický. Poetické scény s krajinou a poklidným venkovem jsou také celkem zdařilé, avšak samotná zápletka a mnoho textu scénáře je zcela poplatný stalinově kolektivizaci, která je zde líčena jako živelné a spontáně přijaté obrození rolnického lidu.

O tom, že vše bylo ve skutečnosti jinak, se myslím nemusím rozepisovat. Film o tom taktně mlčí. Nic není znát o hladomoru na Ukrajině té doby, děti přece spokojeně ve světnici baští melouny. Co mi také moc nesedlo, byla příliš upjatá gesta a mimika herců. Zkrátka učinkující hráli tak pečlivě, až se z pohybového a mimického projevu stala nepříliš přesvědčivá grimasa. Podle některých informací část herců nepřežila stalinský teror ve druhé polovině třicátých let.

Povedl se tedy před dvaaosmdesáti lety tento film? Z hlediska technického se jistě jedná o zdařilý snímek, z hlediska obsahově-hereckého je to již horší. Když pomineme propagandistickou stránku díla, máme před sebou trošku avantgardní, trošku lyrické dílo, které popisuje drsné časy raně sovětského venkova jinak, než jaké byly.

I přesto byl film záhy zakázán a socrealistická kritika ho smetla jako tradicionalistický a panteistický. Povolen byl znovu až v roce 1958. V cizině, kde byl v době vzniku promítán, ovšem zaznamenal značný úspěch a je považován za jeden ze sta nejlepších filmů všech dob. Já bych ho ovšem tak vysoko nevyzdvihoval. Filmy pánů Pudovkina či Ejznštejna byly ještě lepší.

S rokem 1931 se uzavřela i cesta sovětské avantgardy, vzešlé již z ruského futurismu. V tomto roce totiž byla další tvorba takzvaně formalistických děl odsouzena a zakázána a mnoho umělců bylo perzekuováno. Někteří i popraveni (divadelník Mejerchold). Místo toho přišel socialistický realismus, velmi vágní (v době třicátých let) a schematický směr který oslavoval socialismus ve společnosti, která socialistická rozhodně nebyla.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

20 let od americké války v Iráku – ohlédnutí

22 března, 2023

Na konferenci Budoucnost demokratické Ukrajiny v Kodani zazněl hlas ukrajinské levice

21 března, 2023

Zrada na Julianu Assangeovi

21 března, 2023

Návštěva Si Ťin-pchinga v Rusku a 12bodový čínský plán na mírovou dohodu s Ukrajinou

20 března, 2023

Mexiko, Kolumbie a Kuba vytvoří regionální agenturu pro zdravotnické vybavení

19 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.