Jestliže zavedení pseudorovné daně s nízkými stropy na sociální pojištění vytvořilo v našem daňovém systému daňovou degresi, plánované posílení nepřímých daní by zase přineslo bezprecedentní daňovou regresi (neboli přenesení daňového břemena od bohatých na chudé).

Všichni již dobře víme, že nejen v naší zemi se především za poslední desetiletí zcela plynule přecházelo od daní přímých k daním nepřímým. A bylo jedno, zda vládla ODS nebo ČSSD, přímé daně se postupně populisticky snižovaly (jen daň z přímů právnických osob mezi lety 1995-2008 klesla o 20 %), čímž jsme se postupně stávali úplným daňovým rájem (menší daňové zatížení než my mají už jen méně vyspělé země typu Bulharska). Přitom odliv dividend do zahraničí se stále zvyšoval, daňový systém se rozhodně nezjednodušoval (zapleveloval se různými lobbistickými výjimkami a úlevami, kterých je dnes celkem 120) a státní dluh stále rostl.

Naproti tomu se pozornost přesunula k DPH – nejprve Špidlova vláda jen částečně pod tlakem EU přesunula některé položky ze snížené (tehdy pětiprocentní) sazby do sazby základní (tehdy 22 %). K nejrazantnějšímu zvýšení snížené sazby DPH se pak odhodlala Topolánkova a následně Fischerova vláda – jen za poslední 2 roky stoupla snížená sazba o 5 %.

To vše je samozřejmě příčinou trendu, kdy si nadnárodní kapitál dokázal vydupat co nejpříznivější podmínky k akumulaci jejich zisku. Naši vládnoucí politici (sami bez většího ekonomického vzdělání) začali důraz na nepřímé daně bránit plky, že „nepřímé daně se lépe vybírají“ a že „v konkurenčním prostředí beztak budou ceny klesat i navzdory zvýšení DPH“.

Samozřejmě, že se DPH „dobře vybírá“ – od chudých. Ti se skutečně placení DPH nevyhnou, leda by smýšleli na emigraci. Zvýšení snížené sazby DPH (dle návrhu ODS o 7 %) logicky povede ke zdražení základních komodit, jako jsou potraviny. A potraviny činí 50 % spotřebního koše chudých obyvatel, kdežto u bohatých asi jen 20 %. Ti si navíc sjednocením sazeb ještě pomohou, neboť současně poklesne základní sazba DPH z dnešních 20 % na 17 %. Nemluvě o mnohamiliardových výpadcích veřejných rozpočtů, které by toto snížení stálo, došlo by ke zlevnění především luxusního zboží (většinou ale u DPH funguje „efekt nahoru“ – tedy pokud se sazba zvýší, zboží se automaticky zdraží vždy, bez výjimky).

Bohatým se uleví i tím, že se pochopitelně nebudou muset solidarizovat se společností díky nezvyšování přímých daní (ODS by jim je nejraději ještě snížila), navíc musíme vzít v potaz, že řada jejich činností (telefonování služebními mobily, cestování služebními automobily a letadly, nákup snobského zboží v cizích zemích a záhy dovezeného do EU) vůbec pod platbu DPH nespadá. Jak sociálně ohleduplné…

A co argument, že pohybem se sníženou sazbou žádné tvrdé zdražování nenastene? Vraťme se do roku 2008, kdy Topolánkova vláda v rámci svých reforem zvýšila sníženou sazbu tehdy ještě o „pouhá“ 4 %. Míra inflace tak u nás (rekordních 6,3 %) byla vyšší než v průměru EU (3,7 %), přičemž se především díky reformám vlády držela stále vysoko i v době, kdy docházelo k celoevropskému inflačnímu poklesu. Přitom se ještě musí brát ohled na fakt, že takzvaná oficiální výše inflace je pouze jeden údaj. Druhý a daleko znepokojivější údaj je poměr spotřebního koše řadového občana například k cenám potravinových řetězců. V tomto případě by byla inflace o mnoho vyšší než je oficiální číslo.

V případě realizace návrhu ODS by došlo k prudkému zdražení všelijak regulovaných položek (léků, jízdného, vodného a stočného, zdravotnických pomůcek, vstupenek). Opatření by mělo též výrazný vliv na ceny potravin, nových bytů i domů, kde trh opravdu nevyřeší navýšení nepřímé daně o 7 procentních bodů. Zcela tragicky takové sjednocení sazeb DPH dopadlo na Slovensku. To vyvolalo katastrofální zdražování a společně s dalšími opatřeními Dzurindovy vlády zvýšilo počet lidí žijících v chudobě z roku na rok o celých 5 %. V reakci na to musela Ficova vláda alespoň zavést sníženou sazbu na životně důležité věci, jako  jsou léky.

Extraprotilidový plán ODS v médiích odmítla nepřekvapivě nejen parlamentní levice, ale dokonce i samotný TOP 09 („Znamenalo by to tlak na valorizaci dávek a zvýšení existenčního minima, a tím pádem vyšší nároky na všechny dávky. Vyvolalo by to taky administrativní inflační tlak, který je v době, kdy se budeme vyhrabávat z krize, docela riskantní“, prohlasil faktický předseda strany Kalousek) a kupodivu také někteří jednotlivci z ODS. Je ovšem skutečností, že jednotná sazba DPH nemá jen v plánu ODS.

Nepřekvapí, že se objevuje v materiálech „nestranického“ ministra Janoty (pečlivě se řídícího návody MMF či OECD), třebaže ve veřejné polemice s Paroubkem vykřikoval, že nic takového zavést nehodlá (a že na něj v mediálním prohlášení ODS o jednotné sazbě  DPH odkazoval sám Topolánek je asi náhoda). Není také divu, že o „zbližování“ sazeb se hovoří i v závěrečné zprávě NERVu (ten nám přitom za příklad dává sociálně velkorysé i fiskálně odpovědné Finsko, které ovšem v minulých letech na rozdíl od ČR snižovalo sníženou sazbu DPH a jehož ministryně zemědělství před 2 lety v reakci na rostoucí světové ceny potravin požadovala na evropské úrovni zavést 0 % sazbu DPH na potraviny – čili naprostý opak toho, co navrhuje NERV a ODS).

Je však děsivé, že se vizi ODS nebrání ani jednotlivci z ČSSD. Ústy jejích národohospodářských expertů Mládka a Havla zazněla podpora nápadu prezentovaném ODS, škodícím nejvíce právě voličské základně ČSSD, akorát zatím nebyla zahrnuta do programu kvůli odporu vedení…

Je třeba razantně odmítnout jakékoli pokusy o manipulaci s nepřímými daněmi, které by vedly k masivnímu zdražování základních potřeb. Postavme se jasně za zavedení progresivních daní a  vysokých spotřebních daní z luxusního zboží, za odstranění výjimek a úlev všehoschopných lobbistů, za zrušení stropů pojistného a za zprůhlednění mafiánského systému veřejných zakázek. Dost bylo placení za krizi z peněz chudých!