Před čtyřmi roky vláda schválila koncepci na období let 2013-20, která se zabývá tím, jak by ČR měla předcházet bezdomovectví a jak by měla řešit problémy s ním spojené. Tato koncepce obsahuje čtyři základní skupiny opatření: v oblasti dostupnosti bydlení, přístupu ke zdravotní péči, poskytování specifických sociálních služeb a v koordinaci zúčastněných institucí. Už tehdy MPSV odhadovalo, že v ČR žije zhruba 30 000 bezdomovců a dalším 100 000 lidí ztráta bydlení hrozí. Koncepce měla přispět k tomu, aby se situace nezhoršovala, ale naopak, začala zlepšovat.

Minulý týden se vláda na svém jednání zabývala hodnocením plnění této koncepce za rok 2016. Zprávu, předloženou ministryní Marksovou, schválila. Nemohu se vyjádřit k tomu, co konkrétně vlastně schválila, protože vládní koalice o svých „úspěších“ mlčí, jak tajemný dům v Karpatech. Co však problesklo do veřejnosti, jsou některé údaje, a nutno říci, že nijak lichotivé. Podle oné zprávy počet lidí bez domova vzrostl na téměř 70 000. Dalších 120 000 dětí a dospělých pak žije v nejistém či nevyhovujícím bydlení a hrozí jim, že o ně přijdou. Z celkového odhadu počtu nebydlících je 23,6 % žen, 11,9 % dětí do 18 let a 10,3 % osoby nad 65 let věku. Podle sociálních pracovníků patří mezi nejčastější příčiny ztráty domova dluhy, závislost na alkoholu a nezaměstnanost.

Ne každý, kdo se ocitl na ulici, si však za to může sám. Je mnoho těch, kteří, přes poctivě odváděnou práci, mají tak nízkou mzdu či následný důchod, že jsou doslova na dně, jsou tisíce dalších, jež přišly o práci a nemají z čeho zaplatit jídlo, oblečení, nájem. Jsou jiní, kteří po rozvodu nemají kam jít, stejně jako mladí lidé opouštějící v plnoletosti dětské domovy, dále mladé rodiny s dětmi, samoživitelky, které nedostávají výživné, a jsou ponechány napospas vlastnímu osudu. Dalším důvodem bývá dlouhodobá nemoc, zadlužení se jen proto, aby se někdo z rodiny nedostal do finančních problémů. Důvodů je nepřeberné množství, osudů lidí jakbysmet. Ti, kteří dnes ohrnují nos nad tím, jak lidé bez domova vypadají a jak žijí, mohou ze dne na den následovat jejich životní příběh a zřítit se do kapitalistické propasti, která je hloubena lidským vykořisťováním a nerovností. Dokud tato příčina nebude odstraněna, můžeme vymýšlet sebelepší koncepce, ale podstata zůstane zachována.

Existují pochopitelně opatření, která by mohla do určité míry lidem pomoci v jejich situaci, a naší povinností je udělat maximum pro to, aby spatřila světlo světa. To by se však vláda musela čtyři roky soustavně zabývat vytvářením těchto nástrojů a ne se mezi sebou ustavičně hádat a na poslední chvíli, kdy už je zřejmé, že zákonné normy nebude možné časově stihnout, vykřikovat populistická a demagogická hesla. Za čtyři roky nebyla vládní koalice schopná připravit kvalitní zákon o sociálním bydlení, který je tak potřebný, zvlášť poté, co na mnoha místech byl zprivatizován veškerý bytový fond a nájmy vyrostly do nebetyčných výšin. Namísto věcné diskuze se všemi, jichž se to týká, jsme byly po celé volební období svědky štěkání dvou rezortů (MPSV a MMR) a dam, jež stojí v jejich čele. Občané ať si počkají. Zákon o zálohovaném výživném – další z proklamovaných priorit, kterým lákala hlavně sociální demokracie k volebním urnám s oranžovým lístečkem v ruce. Ani na ten už se, kvůli neshodám a jasné nevůli, nedostane. Přitom návrh zákona z pera komunistických poslanců, který řeší otázku náhradního výživného, už víc jak rok leží ve sněmovně a čeká na projednání. Vůči našim požadavkům na jeho projednání však makající koalice zůstala hluchá. A tak bych mohla pokračovat dál. Sliby ČSSD, ANO a KDU-ČSL se během těch čtyř let rozplynuly jako pára nad hrncem a zůstala pachuť vzájemných sporů, hádek, urážek a vulgarit v přímém přenosu, které převálcovaly potřebné zákony, které by řešily potřeby slušných poctivých občanů. Snad tito lidé neztratí na v říjnových volbách svou paměť.