O nepodmíněném základním příjmu a postojích politických stran k němu pojednávala diskuze Pražské školy alternativ v pondělí 9. prosince 2013 v Galerii Divus v Praze – Bubnech. Zúčastnilo se jí asi 40 lidí, což odpovídalo kapacitě nevelkého sálu. Moderátor Tomáš Tožička představil řečníky (tituly si dovolím v celém článku vynechat, jelikož ani během akce ve většině případů nezazněly): Ľuboše Blahu, poslance Národní rady Slovenské republiky za stranu Smer – sociálna demokracia, Lenku Wagnerovou z České pirátské strany, Taťánu (Táňu) Fischerovou z Klíčového hnutí, Jiřího Hudečka ze Strany demokratického socialismu a Davida Palána ze Strany zelených. Z důvodu jednání Senátu Parlamentu ČR se omluvila senátorka za KSČM Marta Bayerová, nicméně vzkázala, že nepodmíněný základní příjem aktivně podporuje a že KSČM jej má v programu (což není přesné, tato strana se hlásí jen k podpoře diskuze o nepodmíněném základním příjmu). Výběr zástupců jednotlivých organizací byl tedy bezpochyby zajímavý, byť mi citelně chyběli představitelé dvou nejvýznamnějších politických stran hlásících se k levici, sociální orientaci a nepříliš zřetelně koneckonců i k socialismu, tedy ČSSD a KSČM.

Ľuboš Blaha upozornil, že je sice poslancem za Smer – SD, nicméně není jejím členem a má na nepodmíněný základní příjem (NZP) jiný názor než většina Smeru. Sociálně demokratické strany obvykle NZP nepodporují, Blaha se však za něj staví jako za základní právo nežít v chudobě a mít prostředky k uskutečnění základních občanských svobod. Považuje jej rovněž za hráz proti rasismu, narůstajícímu bohužel i v levicových stranách. Dle Blahova tvrzení by NZP také posílil pozitivní vztah lidí k Evropské unii (nač to?!). Současnou výši NZP pro všechny považuje Blaha sice za nespravedlivou, ale vidí ji jako prostředek k odstranění vykořisťování dělníků (které ovšem bez zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků nezanikne, což od žádného z řečníků nezaznělo!).

Jiří Hudeček uvedl, že společnost by se měla humánněji dívat nejen na zdravotně postižené, ale i na sociálně diskriminované. Proto Strana demokratického socialismu a Strana evropské levice, jejíž je členem, jsou pro NZP. Bývalé státy tzv. socialistického bloku zajišťovaly už určité sociální jistoty podobné NZP, ve větší míře než západní Evropa.

Dle Lenky Wagnerové by NZP byl výhodný i pro zaměstnavatele, jelikož zaměstnanci by měli možnost volby, nebyli by vázáni na profesi, kterou nechtějí dělat a pracovali by proto lépe. Zaměstnavatel by se mohl snáze zaměstnance zbavit, zatímco nyní to prý jde špatně! (Děkuji pěkně za takovou „svobodu“!) Zaměstnanost prý nelze uměle udržovat (uměle jistě ne, ale pakliže by fungovalo soběstačné národní hospodářství založené na průmyslu a zemědělství, bylo by pro všechny práce dost!) a NZP by umožnil každému volbu pracovat nebo ne, tedy způsobu života (činorodého nebo zahálčivého – opět pěkná „svoboda“, zahálet a nechat se společností vyživovat!).

David Palán zahájil své vystoupení tím, že prezentuje svůj osobní názor člena Strany zelených, nikoli stanovisko strany. NZP pokládá za příležitost ke zvýšení svobody jednotlivce a jeho sociálního postavení. Strana zelených má v programu, že podpoří zahájení společenské diskuze o NZP (tedy totéž, co KSČM). Nepřipojila se však k podpoře Evropské iniciativy za NZP, ale v sobotu (14. prosince) bude pořádat (v pohledu z dneška – pořádala) seminář na toto téma.

Dle představy Taťány Fischerové má NZP finančním oceněním dnes neplacené činnosti (např. péče) uvolnit tvůrčí potenciál. Fischerová kritizovala, že malá část lidí vlastní velkou část majetku – a naopak, jak však tuto situaci překonat, nezmínila. Pokud snad cestou prosazení NZP, kdy se boháči dobrovolně a solidárně podělí o své zisky a majetky s chudými, je to obrazem, jemně řečeno, obrovské politické naivity. Nebo sebeklamu. Anebo vědomého klamání ostatních?

I Tomáši Tožičkovi se jeví plná zaměstnanost jako utopie. Mně naopak jako životní nutnost. Z říše snů do reality nás opět přiblížila slova Ľ. Blahy, že k zajištění NZP by bylo zapotřebí radikálního přerozdělení příjmů, čehož nelze dosáhnout jen přesvědčováním, nýbrž politickými prostředky. Boháči se dobrovolně svého majetku nezřeknou a zloději nepřestanou dobrovolně krást a korupčníci (se) korumpovat. Blaha nevidí nepodmíněný příjem jako oceňování lenivosti, ale nikdo by dle jeho názoru neměl hladovět, ani když je lenivý. (Hladovět by neměl nikdo, soudím i já, ale pakliže se nenechá ke společensky užitečné činnosti přesvědčit, je v zájmu společnosti jej k ní donutit. „Svoboda“ zahálet je podobně reakčním požadavkem jako „svoboda“ vykořisťovat!) Boj za NZP je dle Blahy předvojem budoucí revoluce. Nejsem téhož názoru. Předvojem budoucí revoluce může být jedině politická organizace, nikoli ovšem typu Smeru – SD…

V diskuzi s diváky padl např. návrh, že by část NZP mohla být namísto finanční hotovosti poskytována formou poukázek, resp. naturálií. To většina řečníků odmítla. Dle mínění Jiřího Hudečka by naopak naturální forma byla vhodná v podobě levné nebo bezplatné veřejné dopravy nebo bydlení, jako tomu bylo již za reálného socialismu. (Používám Hudečkův termín a nepovažuji za nutné na tomto místě rozvíjet diskuzi, do jaké míry šlo o reálný, marxistický socialismus. Nemohu ale přejít mlčením, že každopádně byl reálnější než představy většiny řečníků z tohoto setkání.) Za příhodnou požaduji Hudečkovu připomínku, že naturální zajištění bydlení je mnohem zásadnější než požadavek Pirátské strany na bezplatný internet. Bohužel sociálních výdobytků si velká část společnosti snadno přestane po krátké době vážit, jako tomu bylo v minulosti, kdy po méně než 40 letech od poválečné socializace je mnozí považovali za samozřejmé a nepovažovali za nutné je nijak hájit, takže se o ně i snadno nechali připravit.

Jako už velmi často se vyskytl i dotaz, zda by zavedení nepodmíněného příjmu vedlo ke zrušení dosavadního sociálního sytému. Dle slov předního českého propagátora NZP Marka Hrubce nikoli. Nešlo by o zrušení ostatních dávek, jen o náhradu některých podmíněných nepodmíněnými. Při NZP není důvod např. pro podporu v nezaměstnanosti.

David Palán nepředpokládá v ČR a SR vznik natolik sofistikovaného prostředí, že by prosadilo NZP, ten mohou dle jeho soudu prosadit jen evropské struktury. (Pak je otázkou, proč by čeští a slovenští kapitalisté připouštěli NZP, když o něj nebudou mít zájem ani chudí, kterým má primárně pomoci, tedy proč by dobrovolně dávali více, než co musí? Dějiny takový příklad neznají!) NZP by měl dle Palána být podílem jednotlivce na společných přírodních zdrojích a měl by být hrazen ze zdanění firem znečišťujících životní prostředí.

V besedě zaznělo mnoho zajímavých argumentů ohledně nepodmíněného příjmu. Bohužel nikdo z řečníků otevřeně nepoukázal na nezbytnost změny společensko-ekonomické formace, zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků a z něj pramenícího vykořisťování. Bez tohoto kroku, bez existenčního zajištění ve společnosti založené na práci, kolektivismu a solidaritě není skutečná svoboda a lidská důstojnost každého jednotlivce možná. Obávám se však, že toto stanovisko by nepřinesla ani účast zástupce KSČM, natožpak ČSSD… Marxistický pohled se snažil obhajovat J. Hudeček, v některých ohledech se mu přiblížil Ľ. Blaha. Ostatní řečníci zůstali na poli vědecké fantazie. Nebo nevědecké fantazie.