Na konci minulého roku jsme si připomněli 65. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv. Ta byla schválena Valným shromážděním OSN 10. prosince 1948. S podivem jsem zaznamenala, že kromě KSČM, která při této příležitosti uspořádala celostátní konferenci, všichni ti polistopadoví „demokraté“, kteří se stále dokolečka ohánějí lidskými právy, o tomto významném výročí cudně mlčeli. Ono se asi těžko přiznává, že Česká republika na tom po 24 letech budování kapitalismu není v oblasti naplňováním lidských práv zrovna nejlépe. 1,6 milionů lidí pod hranicí chudoby, 400 tisíc žijících v extrémní chudobě, celá jedna pětina dětí v ČR ohrožena chudobou.

Situace došla tak daleko, že se musí vyhlašovat národní potravinová sbírka pro chudé, vybírá se i na školní obědy pro děti, jejichž matky, často samoživitelky, na ně nemají peníze. V ulicích měst potkáváme žebráky, další a další občané se dostávají na samé dno. Na 30 tisíc lidí nemá střechu nad hlavou, dalším 100 tisícům reálně hrozí stejný osud. Rekordní nezaměstnanost přes 750 tisíc lidí, přičemž na jedno místo připadá v průměru 17 uchazečů o práci. Jiní práci mají, ale nezřídka nedostávají měsíce výplatu, další ji sice od zaměstnavatele dostanou, ale tak nízkou, že sociologové již otevřeně mluví o novodobém otroctví. Proč nadace Člověk v tísni, tak bdělá při slídění po dodržování lidských práv např. na Kubě, v Číně a v dalších zemích, ke každodennímu porušování lidských práv v ČR mlčí? Proč nevolá po naplňování práva na práci, na mzdu, na zdraví, na bydlení? Proč neprotestuje proti porušování uvedené deklarace, článku 2, odst. 1, jenž zaručuje „všechna práva a svobody bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení“.

Proč tato nadace nekřičí, aby to všechno bylo u nás dodržováno a v souvislosti s tím byl např. okamžitě zrušen lustrační zákon? Proč nevyvíjí kampaň za dodržování článku 23, odst. 1 deklarace, který zní: „Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti.“ K tomu všemu nadace s tak emotivním názvem Člověk v tísni mlčí. Její úloha, na kterou dostává nemalé finanční částky, zřejmě spočívá v něčem úplně jiném. Mlčí i další organizace, politici a jejich strany. Ti všichni, kteří k morální, ekonomické, kulturní, sociální a politické bídě dnešních dní naši zem za těch téměř 25 let dovedli. Teď jde o to, jak dlouho budou mlčet občané.