• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

11
PRO
2013

O rudolfománii a jiných věcech

Štítky: Filosofie, Historie, Politika, Společnost
Autor: Miloslav Ransdorf
komentář : vypnuto

rudolfJak se to stalo, že osoba Rudolfa II. na nás útočí ze všech stran? Pomáhá prodávat krušovické pivo, je lákadlem na nejrůznější spotřební zboží, dočkali jsme se i reprezentační módní přehlídky inspirované dobou Rudolfa II. , informace o ne tak zcela dávné velké výstavě ve Valdštejnské jízdárně a na Pražském hradě dlouho plnily stránky novin. Ve hře ale nebyl jadrný vtip a víra v práva obyčejného člověka, jak tomu bylo ve skvělém Werichovu Pekařovu císaři. Dokonce ani císařský titul navozující širší středoevropský rámec nehrál roli. Šlo a možná ještě stále jde o podvědomou spřízněnost epoch. Epocha postmoderny (která asi už začala odumírat ve velkých konfliktech minulých let) si hledala své příbuzné v dějinách.

Je to už značně dávno, co Jean-François Lyotard adresoval veřejnosti svá provokativní slova o „konci velkých vyprávění“. Je prý konec doby, kdy si široce koncipované teorie nárokovaly ambice měnit svět, je pryč doba pathosu pravdy. Pravda je v zásadě konvence na základě diskursu. Gilles Deleuze uvedl do debaty v pařížských filosofických kroužcích Nietzscheho myšlenky. Ale tentokrát nešlo o věci, které vedly Šaldu, Machara, Nejedlého k obdivu k „velkému zírateli“ (jak Šalda nazýval Nietzscheho), nešlo o kritiku buržoasní kultury, vší pokleslosti a slabosti. Šlo o něco jiného: Nietzsche odmítl nároky nových emancipačních hnutí, které se tvrdě přihlásily o slovo v Pařížské komuně. A tvrdil: protože je pluralita pravd, není žádná pravda. Pravda je jen konvence. A jsme tam, kde se ocitl Lyotard, který před jistým časem v „Postmoderních moralitách“ (1993) došel ještě dál: vůči dnešnímu triumfujícímu liberalismu prý nejsou alternativy. Z toho plyne, že je třeba akceptovat to, co je. Pro postmodernisty se mění společnost v izolované okruhy, kde platí zvláštní pravidla, pravidla jazykových her. Společnost jako celek se stává problémem.

Zdálo by se, že tento vývoj je něčím zásadně novým. Není. Na různých stupních vývoje společnosti se při větší zralosti a složitosti společenského vývoje stává společenské zprostředkování problémem a jednotlivé okruhy společnosti se vyvíjejí autonomně, izolovaně. Stačí připomenout „podzim středověku“, jak o něm sugestivně píše nizozemský historik Johan Huizinga . Po době velkých scholastických systémů se najednou univerzalistický záběr ztratil: svět pozdní gotiky, „podzimu středověku“ připomíná kaleidoskop. I církev už připustila autonomii světské racionality, teorii „dvojí pravdy“. V boji jednotlivých směrů scholastika připravila svůj vlastní rozklad. Přišel boj o přerozdělení feudální renty jako výraz faktu, že byla překročena hranice, kam až mohl jít rozvoj všech tříd společně. Konflikt, který se blížil, získával ideologizovaný charakter, a předcházel mu útok na symboly. Společnost ztrácela svou svatozář. Vrcholem tohoto boje proti povrchovému universalismu byla husitská revoluce.

Většinou signalizuje rozestup stylů střídu epochy, počátek času vypjatých ideologizovaných konfliktů. Proti názoru Francise Fukuyamy o konci dějin se toto s pořádnou dávkou obav začalo rýsovat v úvahách Samuela Huntingtona. Ten už před tím zaujal přemýšlením o krizi demokracie, pochybnostmi, zda změny konci osmdesátých let a začátku devadesátých let minulého století znamenají perspektivu pro demokracie takovou, jak ji chápou například Američané. Je paradoxem, že jeho chmurná vize možného konfliktu civilizace vlastně stojí na něčem, co v západním okruhu nebývalo tak běžné: že i jiné civilizace mají být brány vážně se vší naléhavostí jejich výpovědi, s pochopením pro jejich rozdílnost. To bývá při odsudcích této knihy zapomínáno.

Myslím si, že idylická epocha postmoderních iluzí začala odumírat ve válkách a jiných krizích posledních let. Příkladem byl konflikt v Jugoslávii nebo iracionální eskalace konfliktu na Blízkém Východě. Pokud jsou si způsoby výpovědi o světě rovny, kdo dává právo k „humanitární intervenci“? Nebo je to tak, že Západ je pro přátele Václava Havla synonymem pro „světové společenství“?

Postmoderní doba umožnila rozkvět různých ideologií návratů, byla zrcadlem krize moderní racionality. Na ni reagoval Havel tezí, že jeden z hlavních „hříchů“ evropského lidstva je racionalismus. Tento svět ovšem nepotřebuje méně racionalismu, ale naopak více. Potřebuje nový koncept společenské racionality, nový velkorysý projekt, který umožní integrovat zkušenost celého lidstva. To je výzva pro komunisty a jiné kritiky dnešní vládnoucí reality, to je šance pro marxismus, který vzešel z evropské půdy, nezapírá své kořeny a svůj universalistický nárok, ale je schopný zakořenění v podmínkách jiných civilizací. Takový velkorysý civilizační projekt by vzal půdu pod nohama těm, kteří dávají snadné odpovědi na složité otázky: fundamentalistům všeho druhu.

Chce to ovšem jediné: aby takové hnutí bylo na výši doby a stalo se znovu poselstvím budoucích dní. A jestliže Havel tak rád mluví o vítězící pravdě, řekněme, kde vidíme pravdu. Pravda je tam, kde mizí bída (nejen materiální) a strach. Pravda je tam, kde se otevírá prostor pro rovnost šancí. Pravda je na straně dítěte. Je v těch, kteří nepřijímají diktát daného stavu. Těch, kteří s Rudolfovým pekařem Matějem Kotrbou chtějí, aby si lidé spravovali své věci sami.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Veřejný sektor v Německu vstoupil do výstražné stávky

16 března, 2023

Británie si stále myslí, že je impériem, ale císař je nahý

16 března, 2023

Otřes amerického finančního světa po pádu dvou velkých bank

15 března, 2023

Protestní pochod dělníků a studentů v Ekvádoru

15 března, 2023

140 let od úmrtí Karla Marxe

14 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.