Podle západních think-tanků a údajně nezávislých nevládních organizací (financovaných západním vojensko-průmyslovým komplexem a státními institucemi) se dnes v Číně nachází „v táborech“ na 3 miliony Ujgurů a probíhá genocida tohoto národa.

Děsivé na této fikci je, že ji západní posluchači a politici nezřídka berou vážně. Přitom se třemi miliony lidí v táborech a „genocidou“ by na čínských hranicích jistě musela probíhat bezprecedentní uprchlická krize, kterou nicméně nikdo nikdy neukázal.

Žiji v Číně jako cizinec a není pro mě vůbec neobvyklé zažívat zkušenosti, které se neshodují se západním obrazem dění v této zemi. „Příběh o genocidě 3 milionů lidí v Sin-tiangu“ spojující šílený údaj se smrtí a vězněním představuje stále se vracející téma západní propagandy hrůzy. Miliony ve spojení se smrtí šokují, zatímco „zamaskování zločinů“ může být jako vysvětlení použito na místo poskytnutí skutečných důkazů. S touto podivnou logikou bychom ale mohli například argumentovat, že tím, že se údajná existence iráckých zbraní hromadného ničení ukázala být falešnou zprávou a žádné takové zbraně se v Iráku nenašly, máme ve skutečnosti co dělat s jejich pokračujícím „utajením“ a tyto zbraně by stále mohly existovat.

S propuknutím epidemie covid-19 v Číně se západní tisk nafoukl báchorkami o čínské vládě, která měla údajně skrývat mrtvé. Jedním ze střípků mozaiky „důkazů“ podporujících tato tvrzení byl příběh o „21 milionech čínských uživatelů mobilních telefonů zmizelých během tří měsíců pandemie“, což mělo představovat „skutečný“ počet obětí nemoci. To by znamenalo smrt každého šedesátého obyvatele Číny. V takovém případě by se ale těla zemřelých musela nacházet všude, jenže já jsem nikde žádné neviděl. Je zřejmé, že údaj o 21 milionech, je-li vůbec pravdivý, pouze představuje zrušené SIM karty, které se během uzávěry s domovními WiFi a pevnými linkami staly zbytečnými. [Do obdobné sorty fejkových zpráv patřilo i zpravodajství řady českých médií o „lidech padajících na ulicích jako mouchy“ – např. ZDE, ZDE a ZDE; pozn. LP]

S dovedně konstruovaným západním zpravodajstvím o Číně mi nezbyla jiná možnost, než se více spoléhat na svoji vlastní zkušenost z života v této zemi nebo se snažit proniknout hlouběji do toho, jak se zmíněná „fakta“ objevují v západních médiích. Zvláště mě tyto věci zajímaly, pokud se tvrzení týkala extrémních represí.

Sin-tiang a Ujgurové představují, když už nic jiného, velmi komplexní téma. V západních médiích ale není jejich mnohačetná podoba vůbec reflektována. Ačkoliv žiji v Číně již od roku 2004, také jsem, pokud jde o život Ujgurů, dlouhou dobu přijímal jednostranný západní výklad. Někteří ujgurští pouliční prodavači si stěžovali, že jejich rodná města jsou ve srovnání s východním pobřežím zaostalejší, což podle nich opravdu ukazovalo na případy diskriminace. Pravdou je, že tehdy měli ve věci nerovného rozvoje pravdu. Tento problém se ale netýkal pouze oblastí obývaných Ujgury, ale celé západní Číny. Někteří Ujgurové, které jsem potkal, byli ze své čínské identity nadšeni, ale jejich pohled tak tvrdě kontrastoval s mediální realitou, která se ke mně dostávala, že bylo těžké jejich postoje pochopit.

Od roku 2014 jsem nicméně zaznamenal velký nárůst ujgurských studentů, kteří navštěvovali univerzity ve východní Číně. V místě mého zaměstnání byla otevřena druhá halal jídelna. Osobním seznámením s těmito Ujgury došlo ke změně mých předchozích názorů. Diskutoval jsem totiž s nimi tvrzení o masové represi Ujgurů a oni se mně vysmáli. Ptal jsem se víc, ale tvářili se na mně nedůvěřivě a pak mi řekli, „tak si to sám omrkni“. A já to v roce 2016 udělal.

Ačkoliv tito Ujgurové mluvili standardní čínštinou skvěle, o jejich etnické ujgurské příslušnosti nebylo možné pochybovat. A byli na ni navíc patřičně hrdí. Mimo třídu, ale často i ve třídě se mezi sebou navzájem bavili ujgurštinou. Přitom ale byli mnozí z nich také hrdými příslušníky hlásícími se k širší čínské identitě. Některé z nich jsem viděl na čínských národních oslavách svátků a jeden z mých bývalých studentů vstoupil do armády.

Bylo by každopádně chybou jejich identitu zjednodušovat na „chanifikaci“ původní ujgurské identity. Při dlouhé cestě autobusem se se mnou jedna Ujgurka, která pracovala jako učitelka angličtiny, bavila o své osobní situaci. Když jsme se začali bavit, řekla mi s úsměvem: „nide zhongwen kending bibushang wode (tvoje čínština nemůže být tak dobrá jako moje)“. Pro tuto ženu zajišťovala širší čínská identita ochranu proti určitým tradicím.

V tomto setkání bylo obsaženo celé dilema příběhu o ujgurské „svobodě“ nebo „útlaku“. Na jedné straně a z jejího pohledu prohloubila Čína a čínština její svobodu nejenom v možnosti cestovat po celé zemi, ale i jako ženy. Na druhé straně lze ale také argumentovat, že širší čínská identita a dvojjazyčnost naředila její původní etnickou příslušnost.

Západní média anglosféry jednoznačně upřednostňují druhý z výše uvedených narativů. Ironicky přitom většina anglofonního světa projevuje tendenci k jednojazyčnosti, očekává od jiných znalost angličtiny a spojuje její používání se svobodou. Ve skutečnosti ale zmíněná žena v autobuse, která uměla perfektně anglicky, přijala mnoho z kulturních norem západního světa. Z mého pohledu si tak i nejlepší ujgurští čínsky mluvící občané Číny udržují silnou ujgurskou identitu a udržovat si ji budou ještě dlouho. Čína zůstává zemí kulturní rozmanitosti a dvojjazyčně mluvících lidí. I mezi Chany někdy lidé mluví vzájemně nesrozumitelnými jazyky.

Když se pro srovnání vrátím k angličtině, je nutné připomenout, že během stovek let od jejího příchodu do Ameriky a Oceánie se jí podařilo vymazat všechny ostatní jazyky a homogenizovat kultury. A protože skutky mluví více než slova, Západ má máloco poučovat Čínu, pokud jde o udržení kulturní rozmanitosti. Dívejme se za oponu zprostředkovaných výkladů, které nás přesvědčují o opaku.

Poznámka editora: Keit Lamb vystudoval magisterský program současných čínských studií na Oxfordské univerzitě. Primárním předmětem jeho vědeckého zájmu jsou mezinárodní vztahy Číny a socialismus s čínskými rysy. Článek vyjadřuje názor autora.

Převzato z: https://news.cgtn.com/news