Nedávné potopení vlajkové lodi ruské černomořské flotily ukrajinskými raketami Neptun donutilo svět uznat schopnost Ukrajiny vyvíjet, vyrábět a efektivně využívat nejnovější high-tech zbraně. Přední politické strany a osobnosti spojené zejména s předchozím a současným prezidentem Ukrajiny se předem snažily dokázat, že sehrály klíčovou roli v podpoře projektu Neptun, který však začal za prezidentování uprchlého Viktora Janukovyče v roce 2012.

Domácí raketový průmysl ve skutečnosti nepřestal fungovat ani za Kravčuka, ani za Kučmy a inženýrská škola, která vytvořila Neptun, byla po desetiletí od 70. let součástí konstrukční kanceláře Luč. Zdá se, že většina dnešních politiků nechápe, že jejich rozhodnutí alokovat peníze na konkrétní projekty se ukázala efektivní jen proto, že země měla a stále má silný vědecký, technický a vzdělanostní potenciál, jehož budoucnost je zpochybňována krátkozrakými rozhodnutími (často stejných lidí) o institucionálním financování vzdělávání a vědy.

V institucích jako je ministerstvo financí bohužel stále udávají tón postavy, které snad kvůli svému povrchnímu vzdělání, omezeným neoklasickým pohledům na ekonomiku nebo byrokratickému konformismu věří, že když má stát málo peněz, první věcí, na které se ušetří, má být vzdělávání a věda. Ještě nedávno nás tito pánové velmi vážně učili, že Ukrajina nepotřebuje tolik peněz na vědu. Podle jejich receptur jsme měli vybudovat agrární velmoc a všechny technologické produkty (včetně zbraní) objednat v zahraničí, protože je to „ekonomicky efektivní“, jak učí neoklasická ekonomická teorie. Nyní je každému jasné, že s takovým přístupem, pokud by byl doveden k logickému závěru, by Ukrajina jako samostatný stát již neexistovala, protože, jak se ukázalo, nás nikdo nespěchá zásobovat těžkými a sofistikovanými zbraněmi. Je tedy třeba dobře chápat, že nebýt vlastních high-tech zbraní a vlastního vysoce vzdělaného vojenského a inženýrského personálu, který odolal úderu prvních dnů války, dodávky adekvátních těžkých zbraní na Ukrajinu by neuspěly ba dokonce ani nezačaly. Ukrajinu nikdo bránit nebude, pokud ji nejprve nebudou bránit sami Ukrajinci.

Efektivita ukrajinské obrany mnohé ve světě překvapila. Mnoho bylo napsáno o nedostatečném zhodnocení společensko-politické situace na Ukrajině a schopností ozbrojených sil ze strany ruské armády a o tom, že Rusové při pokusu o útok na Ukrajinu ze všech stran nedokázali koncentrovat dostatek síly v žádném směru své „Speciální vojenské operace“. Existují však věci, které nelze vysvětlit ani těmito zjevně chybnými výpočty při plánování invaze.

Jednou z nich je přežití a účinnost ukrajinského systému protivzdušné obrany (ADS). Někteří západní experti jsou skutečně překvapeni, když konstatují, že staré sovětské systémy protivzdušné obrany se zdají být velmi účinné, alespoň pokud je používají Ukrajinci. Ukrajinské ozbrojené síly podle některých odhadů zaznamenaly rekordy v efektivitě použití těchto sovětských systémů, ale i zbraňových systémů pocházejících od západních partnerů. Část odpovědi může spočívat v tom, že Ukrajinci všechny tyto nástroje využívají „kreativněji“ v kombinaci s efektivnějšími a modernějšími západními komunikačními systémy. Ale bez ohledu na to, jak je to cool, se ukazuje, že Ukrajinci prokazují schopnost velmi efektivně a „kreativně“ používat složité technologie. A existuje pro to jediné vysvětlení: Ukrajina si na tak chudou zemi stále zachovává nečekaně vysoký vědecký, technický a vzdělanostní potenciál. Navzdory tomu, že téměř všechny vlády nezávislé Ukrajiny „šetřily na vědě“, což vedlo k její výrazné redukci (počet výzkumných pracovníků se snížil o více než šest tisíc), ne všichni bývalí výzkumníci Ukrajinu opustili a řada jejich dětí získala kvalitní vzdělání a zůstala na Ukrajině.  

I mladí ukrajinští vojáci a důstojníci mají relativně lepší matematický a technický výcvik než bojovníci a polní velitelé kdekoli v Sýrii nebo Afghánistánu. A byli schopni získat takové vzdělání, protože Ukrajina má stále silnou školu základních přírodních a technických věd a systém hromadného vysokoškolského a středního vzdělávání stále funguje. Stále existují desítky ústavů Ukrajinské akademie věd a univerzit, které se před několika desítkami let zabývaly vývojem nových materiálů, řídicích systémů a dalších aspektů mezikontinentálních raket, letadel, letadlových lodí, radarů a další vojenské techniky. Nelze zapomínat, že na počátku 90. let byla Ukrajina jedinou postsovětskou zemí kromě Ruska, která disponovala univerzálním vědeckotechnickým potenciálem, tedy vědeckými, inženýrskými a průmyslovými zařízeními ve všech klíčových technologických oblastech. Hodně z toho bylo ztraceno. Ale dnešní válka ukázala, že vše ztraceno není. Ukrajina prokázala schopnost nejen efektivně a integrovaně využívat různé sofistikované zbraňové systémy, ale také vyrábět své vlastní systémy, včetně protitankových řízených střel Stugna a dalších.

Vědecký a technologický potenciál dnes zachraňuje Ukrajinu – ten samý potenciál, který se neoliberálové snažili tak dlouho zničit a říkali nám, že „Ukrajina nepotřebuje tak rozbujelou vědu“ a „nepotřebuje sovětský těžký průmysl“. Právě náš vědeckotechnický potenciál se spolu s pomocí ze Západu stal základem, na kterém byly ozbrojené síly schopny odolat první vlně ruské invaze.

Naše národní hrdost, raketa Neptun, byla vytvořena konstrukční kanceláří Luč, založenou v roce 1965 pod vedením Oleha Petroviče Korostelova, člena korespondenta Národní akademie věd Ukrajiny, a nikoli pseudoodborníky z nově založených obchodních škol. Podle některých poslanců byl úspěšný zásah „Moskvy“  našimi raketami možný právě proto, že staří specialisté (poslední z „mohykánů sovětského obranného průmyslu“) byli schopni trvat na řádném testování raket, které umožnilo odhalit správné nastavení a přesně trefit cíl.

Možná by Tymofiy Milovanov, absolvent Kyjevského polytechnického institutu, mohl být užitečnější, kdyby šel pracovat na výrobě Neptunu, místo toho aby šel do Ameriky hledat lepší život a nepropagoval (možná docela upřímně) neoklasické dogma v Kyjevě ve School of Economics, která nyní v ekonomice plodí užitečné nepřátelské idioty.

Budoucnost Ukrajiny jako samostatného státu bude záviset na tom, zda dokážeme tento vědecký, technický a průmyslový potenciál znovu vybudovat, zachovat a rozvíjet. Ukrajinská vláda musí přestat snižovat výdaje na vzdělání a vědu, a jakmile skončí aktivní fáze nepřátelských akcí – musí vypracovat strategický plán, jak je dramaticky zvýšit a přilákat další zdroje na rozvoj špičkových technologií. Udělejte z toho národní rozvojovou prioritu!

Je možné, že taktická přímá intervence NATO by mohla zlepšit situaci a zabránit alespoň nějakému bombardování, ale je dobře známo, že pokud cizí síly přijdou někomu „pomáhat“ ovládnout území, pak je velmi těžké se jich zbavit. Navíc se ví, že NATO nechce přímo zasahovat do války na Ukrajině. Nebe nad Ukrajinou by měly pokrývat systémy protivzdušné obrany řízené ukrajinskými specialisty a z dlouhodobého hlediska by se mělo jednat o systémy ukrajinské výroby. Ukrajinští vojenští specialisté a inženýři vojensko-průmyslového komplexu mají dostatečné vzdělání a kvalifikaci k rychlému zvládnutí nejnovějších typů zbraní.

Ukrajina potřebuje moderní systémy protivzdušné obrany – poskytněte je!