Od samého počátku převratu v Bolívii, kterému 10. listopadu padlo za oběť celé ústavní vedení země v čele s opětovně zvoleným prezidentem Evo Moralesem, se z celého světa ozývají hlasy levicových a demokratických osobností, organizací, hnutí a politických stran, které tento násilný puč bolívijské policie a armády řízený konzervativní oligarchií a Spojenými státy odsuzují. Tento výčet (1. část – ZDE) by nebyl rozhodně úplný, kdybychom nezmínili skvělou solidární roli odborů a dalších organizací dělníků, chudých zemědělců a pracujících, které dávají jednoznačně najevo, že stojí na straně bolívijského lidu proti jeho třídním a rasistickým utlačovatelům.

Jak ovšem člověk vítá zprávy z Latinské Ameriky, Afriky, USA, Indie, Evropy, je mu zároveň smutně, když vidí, že z české parlamentní levice a českých odborů se k dění v Bolívii, kde jsou potlačována práva pracujících, a kde policie a armáda zabíjí stoupence prezidenta Moralese na ulicích po desítkách, nevyjádřil vlastně nikdo. Mezinárodní solidarita je pro ně asi jen prázdné slovo. Přitom události v Bolívii stále nápadněji připomínají krvavý chilský scénář z roku 1973 a vrací zemi, která v posledních letech učinila za levicové vlády Evo Moralese tak obdivuhodný sociální pokrok, zpátky do temných let krvavých pučů a vojenských převratů.

Světové odbory IndustriALL zastupující 50 milionů dělníků zejména v oblasti hornictví, energetiky a strojírenství ve 140 zemích světa připomněly, že opozice proti prezidentovi Moralesovi spáchala celou řadu násilných činů: rabování a zapalování domů, ponižování zákonně zvolených vládních úředníků, únosy a ohrožování členů jejich rodin, zapálení domu prezidnetovy sestry – a to vše proto, aby donutila prezidenta Evo Moralese a jeho viceprezidenta Lineru odejít z úřadu. „Tyto útoky byly plné rasismu a náboženského fundamentalismu, což je mimořádně znepokojivé, neboť jdou proti začleňujícímu duchu mnohonárodnostního bolívijského státu.“

Prezident amerických odborů AFL-CIO s 12,5 miliony členů, Richard Trumka uvedl, že se jeho centrála připojuje k hlasům, které „odsuzují vojenské vměšování do bolívijských voleb. Morales snížil všudypřítomnou chudobu a bojoval za začlenění domorodé většiny. Bolivijci musí mít možnost klidně a svobodně zvolit svou hlavu státu v dalších volbách.“ Největší americké odbory zdravotních sester National Nurses United (150 tisíc členek) ústy své prezidentky Deborah Burgerové uvedly, že „jsou šokovány scénami vojenského vměšování do vlády v Bolívii, zatýkáním a násilnostmi proti stoupencům prezidenta Moralese a rasistickými útoky proti bolívijským domorodým obyvatelům, jak je na sociálních médiích mohou vidět miliony lidí.“ Prezidentka brazilských odborů zdravotních sester Shirley Diaz Moralesová připomněla, že Evo Morales byl ochoten vypsat nové volby, ale armáda jej stejně svrhla. „My v Latinské Americe nemůžeme tolerovat, že jakmile se jakýkoliv zvolený vůdce postaví proti sociální nespravedlnosti, okamžitě musí čelit pokusům o puč.“

Světová odborová federace (WFTU; 92 milionů členů ve 130 státech) „odsuzuje v očích mezinárodní dělnické třídy špinavou roli Spojených států, Organizace amerických států a reakčních sil Bolívie, které zorganizovaly fašistický převrat… Říkáme nahlas, že vraždy, únosy a žhářské útoky proti těm, kteří brání právo lidí na svobodnou a demokratickou volbu o své budoucnosti musí okamžitě skončit.“

Generální tajemník Odborové organizace Amerik TUCA (55 milionů členů) Rafael Freire vydal prohlášení, v němž pravil, že „neofašistická, rasistická a násilná bolívijská pravice se nikdy nevzdala své nedemokratické a pučistické podstaty, a přestože prezident Morales byl ochoten opakovat volby z 20. října, pravice tuto nabídku odmítla a požadovala jeho rezignaci, k níž následně podle převratového scénáře vyzvali prezidenta také vedoucí představitelé policie a armády.“

Síť La Vía Campestina spojující rolnické organizace s 200 miliony členy v 81 zemích vyjádřila svoji nejhlubší solidaritu s lidem Bolívie a odsoudila „rasistický, kapitalistický a misogynní převrat zrežírovaný Spojenými státy a místními konzervativními oligarchy“. Brazilské Hnutí lidí postižených stavbou přehrad (40 tisíc členů) zmínilo, že „jsme znovu svědky, jak místní oligarchie s podporou amerického imperialismu ničí demokracii a vyvoláním strachu si vynutila rezignaci nedávno zvoleného legitimního prezidenta Bolívie, Evo Moralese.“

Latinskoamerická koordinace organizací venkova (CLOC – 75 milionů členů v 18 zemích) usuzuje, že „temné síly imperialistické, rasistické a neofašistické pravice narušily klidný život lidí s vládou, která přinesla zemi rozvoj a osvobodila ji od chudoby.“ „Tento převrat používá stejný formát nenávisti, zločinu a násilí s cílem vydat přírodní bohatství Bolívie, které lid po tolik let opatroval, do rukou nadnárodních korporací.“

Mezinárodní feministická a antikapitalistická organizace Marche mondiale des Femmes vydala prohlášení: „Ne převratům proti ženám, ne pučům“, kde prohlásilo solidaritu s lidem Bolívie proti pučistům. „Odsuzujeme obsazování sídel sociálních hnutí a vládních institucí a odstraňování domorodých symbolů jako jsou Wiphalas, které jsou nahrazovány symboly náboženského fundamentalismu a bolívijské koloniální minulosti.“ Proti puči se vyslovila také aliance 55 lidových organizací v USA bojujících s chudobou, rasismem, militarizací a ničením životního prostředí, Grassroots Global Justice Alliance. Americká protiválečná ženská organizace bojující za sociálně spravedlivou, ekologickou společnost CODEPINK se podivila, proč se o situaci v Bolívii pořádně nezajímá OSN.

Katalánská pobočka největších španělských odborů CCOO odsoudila události v Bolívii jako převrat, při němž se politické moci chopily silové skupiny, armáda a policie. Šlo o narušení zákonného procesu výměny moci, jak o něm mluví bolivijské zákony. Odbory dále „vyjadřují solidaritu s bolívijskými společenskými organizacemi a zejména s bolívijskými dělníky a jejich odbory a vyzývají mezinárodní komunitu k obraně demokracie v zemi a ukončení násilí“ a v neposlední řadě varovaly před diskriminací původních indiánských obyvatel.

Vzdělávací internacionála sdružující ve svých odborových členských organizacích 32 milionů členů odsoudila ústy své Výkonné rady na zasedání v Bruselu (18. – 21. listopadu) neústavní převrat v Bolívii jako útok na vůli lidu, a to tím spíš, že se jej dopustila hnutí vyjadřující se xenofobně a rasisticky, což nejen ohrožuje demokratický pořádek, ale také odporuje ústavním procesům země.“ Latinskoamerické ústředí téže organizace ve svém prohlášení „odsoudilo činy násilí, stejně jako rasistická, fundamentalistická a misogynní vyjádření, ke kterým v posledních dnech v Bolívii došlo“ a postavilo se za respekt k životu prezidenta Evo Moralese, jeho příznivců, domorodého obyvatelstva a předáků sociálních hnutí. Obdobně se vyjádřily učitelské odbory v Argentině.

Druhé největší britské odbory Unite s více než 1,2 miliony členů ústy člena ústřední kanceláře Adriana Weira prohlásily, že Evo Morales je legitimním prezidentem Bolívie a musí se vrátit do svého úřadu. Weir připomněl významné výdobytky, kterých Bolívie během čtrnáctiletého působení Moralese v prezidentském úřadě dosáhla v oblasti vzdělávání, zdravotnictví, boje s chudobou a lidských práv a odsoudil roli amerického prezidenta Trumpa, který puč proti Moralesovi podpořil.

K odsouzení puče se přidaly Mezinárodní asociace demokratických právníků, Kanadský kongres práce, Kanadský svaz zaměstnanců pošt, United Electrical, Radio and Machine Workers of America (35 tisíc členů, mimo AFL-CIO), mexické odborové hnutí, Jihoafrická odborová federace a řada dalších odborových organizací.

Roli britské vlády při přípravě a legitimizaci bolívijského převratu odsoudila známá britská protiválečná aktivistka, spoluzakladatelka Stop the War Coalition, Lindsay Germanová. Proti puči se vyjádřila Mezinárodní humanistická strana.

Komunistická strana Jižní Afriky ve svém prohlášení uvedla, že se Morales stal obětí imperialismem řízeného převratu proti mnohonárodnostnímu státu Bolívie. Za jeho „zločiny“ označila pozvednutí 3 milionů lidí z chudoby, nejrychleji rostoucí ekonomiku v regionu, znárodnění dolů a závodů, vykázání amerických vojenských základen a návrat důstojnosti lidu Bolívie. Za největší zločin pak to, že Morales má indiánský původ a skončil s de facto apartheidem proti domorodému obyvatelstvu. Podle jihoafrických komunistů je puč útokem na právo bolívijského lidu na národní sebeurčení a národní suverenitu. Puč odsoudily mimo dalších také komunistické strany Hondurasu, Peru, Salvadoru, Mexika, Austrálie, Portugalska a Kanady. Prezident Kubánského institutu přátelství mezi národy, Fernando Gonzales, prohlásil: „Oligarchická pravice se snaží prosadit se pučem, což vedlo k rozpoutání násilí, k mrtvým, stovkám zraněných a odsouzeníhodným projevům rasismu proti domorodému obyvatelstvu.“

K solidaritě s bolívijským lidem, okamžitému návratu prezidenta Moralese do úřadu a k odsouzení role amerického imperialismu v bolívijském puči vyzvalo vedení Komunistické strany Pákistánu. Komunistická strana Řecka jmenovitě odsoudila probíhající útoky na venezuelské velvyslanectví v Bolívii a na kubánské lékaře, kteří pomáhají domácímu zdravotnictví. Podobně tyto útoky připomněla a odsoudila také Komunistická strana Ruské federace. Irská republikánská socialistická strana odsoudila hanebnou roli Organizace amerických států, USA, bolívijské armády a policie v přípravě puče. Strana za svobodu a socialismus (PSL) v USA zmínila, že k převratu v Bolívii došlo v kontextu levicových volebních vítězství a masové mobilizaci proti neoliberalismu zdola v celé Latinské Americe.

Mezinárodní vedení organizace Přátelé Země (2 miliony členů, v Česku je členskou organizací Hnutí DUHA) kategoricky odmítlo a odsoudilo puč proti vládě prezidenta Moralese. „Vlna násilí rozpoutaná fundamentalistickou, misogynní a rasistickou pravicí s podporou bolívijských armádních a policejních jednotek vedla k současné krize demokratického uspořádání země a donutila k rezignaci prezidenta Moralese, může být označována pouze jako puč a nic jiného.“

Pokud jde o státy, převrat v Bolívii jednoznačně odsoudilo Mexiko, Kuba, Nikaragua, Uruguay, nově zvolený prezident Argentiny, Venezuela, Írán, Španělsko, Sýrie a Rusko. Naopak podporu puči vyjádřily Spojené státy, Kanada, vedení Evropské unie a Brazílie.