V uplynulých dnech uznalo Rusko po osmi letech od jejich vzniku nezávislost lidových republik na Donbasu a v krátkém sledu následně zahájilo s odkazem na ochranu obyvatel těchto republik „speciální vojenskou operaci“ proti Ukrajině. V jejím rámci zaútočila ruská armáda z několika směrů na ukrajinské území a začala s jeho obsazováním.  

Vojenský útok Ruska na Ukrajinu je třeba považovat za imperiální vojenskou agresi. Cílem operace není hájení národnostních, demokratických a sociálních práv obyvatel Donbasu. Její podstatou je střet Ruska se Západem reprezentovaným USA a NATO v boji o ovládnutí regionu, který patřil k tradičním místům dominance kořistnické postsovětské ruské a na Rusko napojené buržoazie, do nějž však v posledních 30 letech systematicky a za použití neméně barbarských metod pronikal ekonomický, politický a vojenský vliv silnějšího západního imperialismu.

Skutečným cílem války proti Ukrajině je získání azovských a černomořských přístavů, území pro umístění raketových vojenských základen a letišť v hlubokém předpolí Ruska, stejně jako ovládnutí zbrojních továren, loděnic, dolů a ložisek železné rudy a dalších surovin, ukrajinského obchodu a bankovnictví. Těchto cílů chce Rusko dosáhnout nahrazením současného proamerického loutkového režimu v Kyjevě proruským loutkovým režimem, který by legalizoval trvalou přítomnost ruských vojsk na Ukrajině proti vůli jejího lidu a umožnil plundrování bohatství země ruským kapitálem. Právě s oligarchy ostatně prezident Ruské federace V. Putin svoje agresivní plány úzce konzultoval.

Putin obhajoval vojenskou intervenci na Ukrajině potřebou ochránit obyvatele Donbasu „před genocidou“, provedením „denacifikace a demilitarizace Ukrajiny“ a obnovením jednoty ruského a ukrajinského národa. Jde o licoměrnou argumentaci.

Rusko dlouhodobě hrálo s lidem Donbasu falešnou hru. V letech 2014-2015 přinutilo vítězící lidové síly domobrany Donbasu k uzavření Minských dohod s ukrajinskou juntou a západními imperialisty. To vedlo k sedm let trvajícímu „zamrzlému“ konfliktu, během nějž Kreml v zájmu svých podnikatelských a obchodních aktivit s EU ignoroval pokračující zabíjení a utrpení místních obyvatel. Zároveň ze strachu z revolučního hnutí, které bylo inspirací pro pracující nejen na Ukrajině, ale i v Rusku, zabránil původně vyhlášeným a nadšeně očekávaným prodělnickým a socialistickým opatřením, odstavil levici a revolucionáře antimajdanu od moci (včetně pravděpodobné role v zavraždění nepohodlného velitele Mozgového) a zakonzervoval vládu na Donbase v rukou siloviků a byrokratů s vazbami na ruské i ukrajinské oligarchy.

Skutečnost, že kyjevský režim utlačuje ruskojazyčné a další národnostní menšiny a brutálně persekvuje levicové a antifašistické síly, nemůže ospravedlnit ruskou vojenskou agresi. Falešná a selektivní lidskoprávní ideologie ignorující vlastní zločiny posloužila jako zástěrka vojenským intervencím Spojených států a NATO v Jugoslávii (1999), Iráku (2003), Libyi (2011) nebo Sýrii (2011), a stejně tak i pučům a trestným sankcím namířeným proti nepohodlným režimům. Putin se zaštiťuje právy národů a možností volby, ale sám cynicky zpochybňuje státnost Ukrajiny, svébytnost ukrajinského národa a jeho právo na sebeurčení. Zásadně se přitom opírá o reakční ideologii ruského nacionalismu a pravoslaví, o antikomunismus, antisovětismus a idealizování carské říše, která byla obludným žalářem národů.

Agrese Ruska na Ukrajině v roce 2022 je stejně jako agrese kyjevského režimu a NATO na Donbase v roce 2014 v naprostém rozporu se zájmy pracujících Ukrajiny, Donbasu a Ruska. Slouží pouze k nacionálnímu rozeštvávání pracujících, k jejich dalšímu ekonomickému zdeptání a okrádání o další a další práva a sociální výdobytky, jak to můžeme identicky vidět jak na Ukrajině, tak v Rusku. Žádáme proto okamžité skončení vojenských akcí Ruské federace na Ukrajině, ale i závazek Ukrajiny respektovat vůli obyvatel Donbasu.

Je třeba vyjádřit plnou podporu ruskému protiválečnému hnutí, které přes brutální represi utěšeně roste a získává ohlasy mezi pracujícími a běžnými táty a mámami od rodin, a stejně tak jasně odmítnout intervenci a expanzi NATO a nadále v ČR bojovat za vystoupení z tohoto paktu. I v této nelehké situaci je třeba hledat všechny způsoby, jak nalézt cestu k internacionálnímu spojení a sjednocení pracujících Ruska, Ukrajiny a celého světa v boji za lepší světový řád bez válek a útlaku, za úplné a definitivní zničení oligarchie a jí sloužících válečných zločinců.