Andrea Cerqueirová Při demonstraci proti zdražování, která se v sobotu 26. ledna uskutečnila na pražském Václaváku, bylo opět vidět, jak si někteří lidé nechtějí naslouchat, nechtějí si rozumět. Předně, každý má právo protestovat proti jakékoli demonstraci. Mrzí mě však nepochopení, které v tom bylo. 

Demonstraci uspořádala KSČM spolu s různými levicovými organizacemi, zapojila se i Levá perspektiva, za niž přednesla projev Milada Sigmundová. V projevech, které přednesli průvodkyně protestem Marta Semelová, Jiří Dolejš, Milan Neubert, Milan Krajča a další, zaznívala především kritika zdražování nákladů na bydlení (tedy nájmů a energií) a dalších komodit, v projevech se mluvilo o tom, jak těžké je pro mladé lidi pořídit si bydlení a jak těžké je kupříkladu pro seniory bydlení si udržet. 

Téma, které se dotýká mnohých. Mluvila jsem s některými lidmi, kteří proti akci protestovali, v zásadě nic neměli proti obsahu, vadil jim organizátor. Připomínali represe minulého režimu. Ale ty demonstrace ani náznakem nehájila, ta byla – opakuji – proti zdražování a podporou nenásilné části žlutých vest ve Francii.  Snažila jsem se jim to vysvětlit, nechtěli to ale slyšet, přišli tam s jasným názorem a s ním také odcházeli. Jak exoty v rezervaci si natáčeli lidi, kteří se protestu proti zdražování zúčastnili. 

Někteří vyčítali, že KSČM podporuje vládu a pak proti ní demonstruje. Ale ta demonstrace nebyla proti vládě, byla opravdu výhradně proti zdražování a za to, aby vláda prohlubovala sociální opatření.  Navzdory tomu, že jsem z rozhovorů na místě a následných diskusích na sociálních sítích nabyla dojmu, že někteří cítí vůči každému, kdo se demonstrace účastnil, nepřekonatelný odpor a má na něj předem utvořený názor, za nejdůležitější považuju mluvit spolu a nikdy se nepokusit dialog vzdát. Pak se zjistí, že nás – přes různá ostrá slova a gesta – mnohdy víc spojuje, než rozděluje! 

Foto: Andrea Cerqueirová