Osvětim, továrna na smrt. I sedmdesát let po skončení druhé světové války vzbuzuje toto jméno hrůzu a platí za symbol nezměrné lidské tragédie a zločinů nacistického režimu. V Praze nyní běží v Domě fotografie v Revoluční ulici do 20. září výstava Osvětimské album, která tuto hrůzu unikátním způsobem přibližuje. Jde o soubor bezmála dvou set fotografií zachycujících příjezd, selekci a následný osud osvětimských vězňů a jejich majetku. Zajímavé na něm je, že zachycuje vyhlazení židovské komunity z bývalé Podkarpatské Rusi, tehdejšího československého území okupovaného za války Maďarskem.

V koncentračních, vyhlazovacích a pracovních táborech v Osvětimi zavraždili nacisté během několika let podle dnešních odhadů na jeden milion dvě stě tisíc osob. O tomto strašném zločinu se zachovala řada svědectví přeživších i pachatelů, zachovaly se některé zprávy, plány a jiný listinný materiál a po osvobození tábora v lednu 1945 byla pořízena obsáhlá dokumentace. Avšak fotografický materiál z doby provozu tábora neexistoval, neboť nacisté se snažili konečnou fázi procesu průmyslové genocidy utajit. V tomto směru je existence Osvětimského alba vytvořeného samotnými příslušníky SS naprosto jedinečná. Nebýt tohoto dokumentu (a jiných třech fotografií pořízených tajně za obrovského rizika příslušníky tzv. Sonderkommanda), neměli bychom dnes o masovém vraždění lidí v Osvětimi jediný obrazový důkaz.

Osvětimské album vzniklo v květnu 1944 a zachycuje příjezd skupin Židů z Maďarska, tj. poslední velké skupiny, která se stala obětí nacistického holocaustu. Značná část materiálu přitom zobrazuje Židy a také Romy z dnešní Zakarpatské oblasti Ukrajiny, která byla od let 1938 (jižní část) a 1939 (zbytek území) okupována Maďarskem, spojencem nacistického Německa. Již v roce 1941 Maďarsko deportovalo a vyhnalo na 20 tisíc zakarpatských Židů do Haliče, kde byla většina z nich postřílena nacistickými jednotkami zvláštního určení. Po obsazení Maďarska wehrmachtem a změnách v maďarské vládě byli Židé a také Romové soustředěni do ghett a v květnu 1944 začaly jejich deportace do Osvětimi. Z území tehdejší okupované Podkarpatské Rusi odjížděli deportační vlaky zejména z Mukačeva, Užhorodu, Berehova, Sighetu Marmatiei a Chustu. Ze stotisícové židovské populace zahynulo během 2. světové války mezi 75 a 90 tisíci lidí.

Mezi deportovanými byla i osmnáctiletá Lili Jacobsová z městečka Bilky v Berehovském kraji, která přežila selekci v Osvětimi a jako práce schopná se dostala do jiných koncentračních táborů v Říši. Osvobozena byla v lágru Mittlebau-Dora (Nordhausen), kde nemocná prodělávala rekonvalescenci v opuštěné ubikaci příslušníků SS. Právě zde našla mezi pyžamy ukryté album obsahující přes dvě stě fotografií z Osvětimi. Jaké bylo její překvapení, když na fotografiích poznala známého rabína, svoje příbuzné a nakonec i sama sebe! Jacobsová si album schovala a následně se s ním vrátila do Bilky. Po připojení Zakarpatské Ukrajiny k Sovětskému svazu se rozhodla optovat pro život v Československu. Unikátní fotografie z alba poskytla v roce 1947 k ofotografování Židovskému muzeu v Praze. Zde nějakou dobu ležely nepovšimnuté v archivu, než se k nim v polovině 50. let dostali Erich Kulka a Ota Kraus, oba bývalí osvětimští vězni z Československa, kteří pochopili jejich mimořádnou hodnotu. Část fotek z Osvětimského alba pak byla otištěna v jejich knize Továrna na smrt (od 4. vydání výše).

Jacobsová, nyní již provdaná za Maxe Zelmanoviče, i s originálem alba emigrovala po roce 1948 do Spojených států. Začátkem 60. let byl materiál z alba využit proti personálu osvětimských táborů při soudním procesu ve Frankfurtu nad Mohanem. Celé album bylo na prosbu lovce nacistů Serge Klarsfelda věnováno v roce 1980 památníku holocaustu Jad Vašem v Jeruzalémě. Od té doby byly fotografie použity v mnoha knihách věnovaných nacistické genocidě a vyhlazovacímu táboru Osvětim. Bližší okolnosti vzniku alba, jeho autorství a způsob, jakým se dostalo do tábora Dora, nicméně zůstávají doposud zahaleny tajemstvím.

Fotografie alba (již částečně nekompletního) zachycují příjezd vlakových souprav s deportovanými po nově vybudované vlečce přímo do vyhlazovacího tábora Osvětim II – Březinka. Početné skupiny mužů, žen a dětí procházely selekcí, při níž je příslušníci SS rozřazovali podle své úvahy na práce schopné a práce neschopné. Druhá skupina, skládající se zejména z malých dětí a jejich matek, starých lidí, nemocných a fyzicky slabých vězňů obyčejně vzápětí pochodovala do plynových komor u jednoho z krematorií tábora. Fotografie ukazují příslušníky této skupiny odpočívající při zdánlivé idyle v lesíku, který se nacházel stranou lágru před krematorii IV a V. Skupina práceschopných byla rozdělena na muže a ženy. Po odvšivení dostali muži pruhované vězeňské oděvy a ženy šedé šaty s krátkým rukávem a byli odvedeni na ubikace v dřevěných barácích. U rampy zatím probíhalo v rámci tzv. komanda Kanada třídění obrovského množství zavazadel, která sebou vězni přivezli. Na fotografiích tak vidíme hory kufrů, matrací, demižonů, hrnců, svrchníků a dalších předmětů, kterými se prodírají za přihlížení esesáků vězni. Většina takto ukořistěných předmětů pak putovala vlaky do Říše k využití německým obyvatelstvem.

Vedle fotografií Osvětimského alba výstava rovněž zachycuje nadiktované vzpomínky a vyprávění přeživších z těchto transportů Židů ze Zakarpatí, kteří hovoří o svém příjezdu do tábora a často se vracejí k strašlivým okamžikům, kdy naposledy viděli živé své děti, rodiče, blízké a přátele. Detailněji též popisuje osudy nalezených fotografií.

Výstava Osvětimské album zobrazuje poprvé v České republice ve své úplnosti jedinečný dokumentační materiál, který je jak svým obsahem, tak okolnostmi nálezu spjat s obyvateli tehdejšího Československa a představuje proto významný studijní a výpovědní materiál k historii naší země i k zločinům nacistického Německa. Jako taková proto určitě stojí za zhlédnutí.

OSVĚTIMSKÉ ALBUM
Galerie hlavního města Prahy
Dům fotografie, Revoluční 1006/5, Praha 1
Otevřeno út-ne 10:00-18:00, čt 10:00-20:00
Výstava trvá do 20.9.