• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

29
KVě
2022

Otázka světonázoru a třídní boj ve filozofii: Lukácsův marxistický světonázor a Zničení rozumu (4. část)

Štítky: Filosofie, Historie, Levice
Autor: Daniel Tutt
komentář : vypnuto

Zentrlabild/Sturm.3.7.1952.Ausserordentliche Tagung des Weltfriedensrates vom 1.- 5.7.52 im Haus der VAB in Berlin.UBz:: Der ungarische Schriftsteller Prof. Georg Lukacz im Gespräch mit Stalinfriedenspreisträgerin Anna Seghers.

Daniel Tutt využívá filozofii Georga Lukácse a jeho kritiky buržoazního iracionalismu, aby vysvětlil roli intelektuálů a světonázorů v třídním boji.

Lukács a původ marxistické kritiky Nietzscheho

Nietzschemu je ve Zničení rozumu věnována celá kapitola.  Nietzsche představuje formu iracionalismu ve filozofii, která je postavena na iracionalistických tendencích Schopenhauera. Nietzscheho iracionalismus byl ale mnohem explicitnější než Schopenhauerův, protože sociální podmínky, ve kterých pracoval, byly dekadentnější a náchylnější ke krizím z důvodu toho, že kapitalistický řád vstoupil do imperialistické fáze. (14) Není například náhoda, že Heidegger se stal populárním po krizi v roce 1929, kdy byla vzhledem k širší náladě buržoazního života vyžadována filozofie zoufalství. Nietzscheho čte Lukács jako myslitele podmíněného imperialistickým stádiem kapitalismu, obdobím, které označuje za sociálně a kulturně dekadentní. Lukács rozšiřuje Leninův pohled na fázi imperialismu v kapitalistické výrobě tím, že ukazuje, jak buržoazní společenský řád v tomto období přijal iracionalistické koncepty a ideje způsoby, které byly explicitněji politické a konkrétně se snažily podpořit nový mýtus o evropském jednotlivci. V tomto kontextu je třeba číst Nietzscheho a paradoxně se ukazuje jako filozof, který bojuje za buržoazní řád, ale ne tím, že se s ním přímo spojuje. Nietzsche spíše bojuje za existující společenský řád tak, že poskytuje intelektuálům v tomto řádu aristokratickou epistemologii, která má především zachovat status quo. Nietzsche ostatně o svém konceptu věčného návratu řekl, že jde o doktrínu určenou pro vládnoucí třídu.

Jak je tato doktrína věčného návratu spojena s politickým projektem aristokratické epistemologie? Jádrem Nietzscheho představy věčného návratu je návrh, že svět se záměrně vyhýbá cíli a cyklický proces se stává nevyhnutelností, jemuž „musí podlehnout všichni, kdo by chtěli světu nařídit sílu věčné inovace, tzn. investovat tak konečnou, specifickou, stálou a neměnnou sílu, jako je „svět“, se zázračnou schopností nekonečného utváření nových jeho forem a podmínek.“15 Pro Lukácse je afirmativní duch Nietzscheho, kterého jsme poznali jako základním kamenem Nietzscheho od obdivovatelů, jako je Gilles Deleuze, třeba chápat jako imanentní obranu kapitalistického společenského řádu jako takového. Nietzscheovská imanence není spinozistického druhu a je důležité, že jsou to křesťané i socialisté, kteří jsou morálně odsouzení, protože představují „transcendenci“, a jsou proto v očích Nietzscheho skutečnými reakcionáři.

Nietzsche četl v politické ekonomii a existují určité důkazy, že zprostředkovaně četl i Marxe. (16) Byl hlubokým politickým myslitelem, skutečně myslitelem, který cítil politiku tam, kde nikdy předtím nebyla. Nietzscheho nelze číst jako apolitického nebo dokonce jako nabízejícího neutrální soubor myšlenek pro „velkou politiku“, kterou lze nějak transhistoricky aplikovat. Nietzsche není v otázce třídního boje neutrálním aktérem a klíčovým bodem Lukácsova hodnocení Nietzscheho je, že aktivně vytvořil filozofii, jejímž cílem je narušit vznik proletářského vědomí. To je argument, který Geoff Waite potvrzuje ve svém magnum opusu Nietzsche’s Corps/e (1996) a Domenico Losurdo rozvede ve svém díle Nietzsche, aristokratický rebel (2020). Lukács ukazuje, jak se Nietzscheho radikální projekt ujal v jedinečně dekadentních dobách, a vysvětluje sociální svět, v němž Nietzsche psal, následovně:

Naprostá většina buržoazní inteligence lpěla na iluzi života v „nejlepším ze všech světů“ a bránila to, co považovala za „zdravý stav“ a progresivní povahu své ideologie. Nyní se však vhled do jejich vlastní dekadence stával stále více středem sebepoznání těchto intelektuálů. Tato změna se projevovala především samolibým, narcistickým a hravým relativismem, pesimismem, nihilismem atd. Ty však u poctivých intelektuálů často přecházely v upřímné zoufalství a následnou náladu revolty (mesianismus atd.). (17)

Nietzsche rozšířil tuto krizi kultury a nihilismu v pro filozofa zcela nový mýtus a vzorec. Důležité je, že nietzscheovské koncepty byly určeny pro specifickou třídu intelektuálů a pravděpodobně takto fungují dodnes. Jedním z Nietzscheho vůdčích hesel je „nic není pravda, vše je dovoleno“, což přímo předjímá druhy hesel, která se objevila v květnu 1968 ve Francii. Není žádným překvapením, že Nietzsche se objevil jako filozofický název revoluce května 1968, oslavované určitou třídou buržoazních intelektuálů. Lukács ukazuje, jak ve své době a ve dvou generacích, které po něm vedly k nacistům, poskytovala nietzscheovská filozofie morálku sociálně militantní buržoazii a středostavovské inteligenci. (18) Čtení Nietzscheho v tomto kontextu nám umožňuje lépe porozumět jeho pojetí perspektivismu.

Odmítnutím jakéhokoli jiného kritéria pravdy než užitečnosti pro biologické přežití jednotlivce (a druhu) se Nietzsche stal důležitým předchůdcem imperialistického pragmatismu. Perspektivismus, stejně jako věčný návrat a Nietzscheho ontologie a metafyzika, jsou všechny spojeny se základním politickým projektem, který je sám o sobě hluboce obeznámen s třídním bojem. Nietzsche opět nepotřebuje znát Marxe, aby zaujal stanovisko k třídnímu boji – měli bychom mít na paměti, že Louis Blanqui, vůdce Pařížské komuny (událost, která Nietzscheho nesmírně radikalizovala) je filozof, který jako první vážně rozvinul myšlenku „věčného návratu“ a Nietzsche si tuto socialistickou představu mohl upravit do své vlastní filozofie. Existuje mnoho výzkumů, které ukazují, že Nietzsche objevil myšlenku věčného návratu v Blanquiho kosmologických spekulacích a Blanqui ve skutečnosti vyvinul teorii, kterou nazval věčný návrat. (19)

Lukács čte Nietzscheho angažmá v přírodních vědách jako součást jeho explicitní politické agendy. Tato agenda je založena na následující hypotéze: pokud třídní boj (boj o přežití) nepřinese automaticky vyšší typ lidské bytosti, o kterou Nietzsche usiloval, nemůže to být zákon evoluce v přírodě a společnosti. (20) Projekt nietzscheovské genealogie a jeho kritiky nihilismu je filozofií, která si klade za cíl zachytit společenské podmínky nahého vykořisťování a brutální krutosti jako ty, které se nejvíce přizpůsobují přírodě; toho, co je nejpřirozenější, a tedy toho, jak mají vzniknout nadlidé (ubermensch). Je lepší, aby byli dělníci uvrženi do násilných rozmarů trhu, protože ti, kteří jsou nejslabší, musí být více tlačeni; je třeba je rozbít, aby mohli zesílit. Pouze silní se mohou stát tím, kým jsou, ti, kteří se projeví jako slabí, buď budou sloužit, nebo zahynou ve zkouškách a souženích. Tento pohled na lidské utrpení a širší kategorii utrpení je umístěn v samém středu Nietzscheho filozofie a je tomu tak proto, aby se zvrátilo a nakonec zabránilo tomu, aby se utrpení nižších vrstev objevilo jako legitimní vyjádření utrpení.

Nietzsche vytvořil etiku, v níž existuje apartheid třídy – a celá estetika utrpení, konkrétně buržoazního utrpení –, která má zabránit jakémukoli druhu estetiky, filozofie nebo vyššího umění, které by zahrnovaly proletářské pojetí světa. Nyní vidíme, proč se Nietzsche stává největším protivníkem jakéhokoli světonázoru proletariátu, který se vůbec objevil, protože jeho koncepty byly navrženy jako zbraně, které mají zabránit tomu, aby k takovému vzniku vůbec došlo. Nietzsche a nietzscheanismus tak mají tendenci, která je pevně zabudována do jeho samotné konceptuální architektury, naturalizovat historicky podmíněný ekonomický řád a potvrzovat jeho nevyhnutelnost jako věčnou. (21)

(Konec 4. části)

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.