• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

17
Zář
2020

Pád cen ropy může zničit celý Blízký východ

Štítky: Blízký východ, Ekonomika
Autor: Jean Shaoul
komentář : vypnuto

Kolaps cen ropy na začátku tohoto roku společně s přiškrcením ropné produkce a celosvětovou recesí po pandemii Covid-19 má devastující dopad na hospodářské a sociální podmínky v zemích produkujících ropu na Blízkém východě a severní Africe. Tyto dopady se přitom šíří daleko za hranice samotných zmíněných zemí.

Ceny ropy, které tento rok začínaly na 60 USD za barel, což už je samo o sobě poloviční číslo jak před deseti lety, spadly v březnu na 40 USD a pak se zhroutily do negativní hodnoty, aby se v posledních týdnech znovu vyšplhaly kamsi na 40 USD. Tento rok se odhady příjmů z ropy odhadují na cca 300 miliard USD, zatímco v roce 2019 činily 575 miliard USD a v roce 2012 dokonce více než bilion USD.

Ačkoliv samotná těžba ropy může být při 40 USD za barel ještě i výdělečná, žádný z arabských států s výjimkou Kataru není schopný mít při takové ceně vyrovnaný státní rozpočet. Nejpostiženější jsou Alžírsko a Omán, které by potřebovaly cenu 157 resp. 87 dolarů za barel. Dokonce i největší těžařský stát Saudská Arábie, jejíž státní rozpočet spočívá ze 70 procent na těžbě ropy, potřebuje cenu 80 USD za barel, aby nebyla v mínusu.

Mezinárodní měnový fond v červnu odhadl, že ekonomiky Rady pro spolupráci zemí Zálivu – Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů (UAE), Kuvajtu, Bahrajnu, Ománu a Kataru – poklesnou tento rok o 7,6 % HDP, ekonomika Iráku o 7,5 % a Íránu o 6 %, kde ale půjde o další pokles již po letech 2018 (5,4 %) a 2019 (7,6 %) kvůli jednostranným sankcím a odstoupení od jaderné dohody ze strany Washingtonu.

Od března začaly arabské petrostáty osekávat veřejné výdaje, včetně platů ve veřejném sektoru, jehož zaměstnanci tvoří až 90 % pravidelné pracovní síly na plný úvazek. Došlo i k růstu DPH a cen benzínu, což všechno dopadlo nejvíce na chudé vrstvy.

Subvence pro korporace, jejichž hodnota vysoce převyšuje výdaje na sociální opatření, byly půjčeny na mezinárodních měnových trzích a nyní vyžírají státní devizové rezervy. Dokonce i Saúdská Arábie, jejíž deficit státního rozpočtu pro rok 2020 dosahuje 16 % HDP, má při současné míře výdajů devizové rezervy na pouhé dva roky. Na pořad dne se dostalo zvyšování daní a privatizace. Země bude prodávat obří odsolovací stanici, která je největší na světě.

Saudi Basic Industrie Corporaation, známá jako Sabic (dceřiná společnost saúdského ARAMCO), jeden z největších petrochemických výrobců na světě, přišel ve druhém čtvrtletí tohoto roku o 592 milionů dolarů, zatímco ve stejném období loni vykázal zisk 570 milionů dolarů, a bude vydávat dluhopisy ve výši 1 miliardy dolarů.

Pandemie Covid-19 zdecimovala všechny sektory, které měly zajistit zemi diverzifikaci od ropného průmyslu: letectví – zejména aerolinky Etihad a Emirates – turistiku, pohostinství, nemovitosti a logistiku. Zatímco každoroční Haj a Umrah do Mekky přilákala vloni 2,3 milionů poutníků, letos se zrušení poutí podle všeho projeví ekonomickou ztrátou ve výši 15 miliard dolarů. Podobně jsou postižena i irácká náboženská místa.

Nezaměstnanost podle odhadů dosáhne v Saudské Arábii 13 procent. V zemi již žije okolo 20 procent obyvatel její 34 milionové populace v chudobě a stát musel osekat sociální záchrannou síť. Jako první a nejbolestněji pocítí dění v Zálivu 30 milionů pracujících z řad migrantů z jižní Asie, Filipín a zemí Blízkého východu a severní Afriky, kteří ve čtyřech ze šesti zemí Zálivu svým počtem převyšují rodilé občany. S tím, jak se vyhlašují omezení pohybu a karantény, stává se přesun za prací nemožným a řada z nich se ocitla v pasti.

Nemohou se kvůli omezením pohybu vrátit domů a v některých případech jako je Indie mají přímo zákaz se vrátit kvůli obavám, že by šířili koronavirus, a tak jsou ponecháni bez příjmu, často jim bývalí zaměstnavatelé dluží výplaty za několik měsíců. Ačkoliv společnosti dostaly příkaz zajistit jim potraviny a ubytování, nikdo už nekontroluje, zda toto nařízení plní, a tak tito pracující musí často přežívat díky péči charit. Bez práce většina z nich ztratí i zdravotní pojištění, takže jim nebude poskytována ani zdravotní péče ani léky.

S jistou obnovou mezinárodní letecké dopravy začaly některé státy své zahraniční dělníky deportovat do zemí jejich původu. Mnoho ale odejít odmítá, pokud jim nebudou doplaceny dlužné mzdy a výslužné, které je součástí jejich pracovních smluv a dosahuje obvykle výše jednoho měsíčního platu za každý rok práce.

Pracující z řad migrantů nejen zažívají během karantény neobyčejně krušné časy, ale ani nemohli posílat domů část svých mezd v podobě remitancí pro své rodiny. Remitance představují v některých zemích až 10 % jejich HDP, řada z těchto zemí se přitom nachází na Blízkém východě včetně Západního břehu a Gazy (17 procent), Libanonu (14 procent), Jemenu (13,7 procent) a Jordánska (10 procent). Ztráty remitancí znamená pro mnohé ztrátu obživy.

Společně s deportacemi dělníků z řad migrantů odmítá většina států Zálivu vydávat nová pracovní víza, čímž naplňují dlouhodobý koncept „lokalizace pracovní síly“. Ubylo i pracovních míst ve veřejném sektoru, který byl tradičním místem zaměstnání pracujících v Zálivu.

Toto všechno bude mít na blízké arabské státy zásadní dopad. V bohatých ropných státech pracuje více než 2,5 milionu Egypťanů (skoro 3 % celkové populace), 5 % Libanonců a Jordánců a 9 % Palestinců ze Západního Břehu a Gazy. Pokud budou v bohatých ropných státech i nadále pracovat, bude to jistě za nižší mzdy než dosud. Pokud ne, octnout se zpět v zemích, které mají jednu z největších měr nezaměstnanosti a nejnižší mzdy na světě, což platí zejména pro mladé, čerstvě vystudované pracovníky. Kdybychom měli uvést jeden příklad za všechny, doktor v Egyptě pobírá měsíčně v přepočtu 185 dolarů, zlomek toho, co vydělává v Zálivu.

Pokles ekonomik Zálivu bude dále znamenat nižší dovoz zboží od jejich sousedů a méně pracovních míst. Do Zálivu směřuje 21 % egyptského, 32 % jordánského a 38 % libanonského vývozu. Pandemie a omezení se dotkla také regionální turistiky, která zajišťuje v Egyptě a Jordánsku 10 a v Libanonu 18 procent HDP (2018). Ačkoliv většina turistů přijíždí z Evropy, turisté ze zemí Zálivu zůstávali déle a utráceli více, neboť chtěli uniknout strašlivým horkům u nich doma.

Příjmy z ropy umožnily monarchiím Zálivu usmířit si velkou část domácí dělnické třídy a uplatit si, poté co potlačily vlastní pracující, služebné vládnoucí elity v jiných zemích pomocí grantů a půjček, zejména po Arabském jaru 2011, které v regionu poznamenaly protesty proti sociální nespravedlnosti a nenáviděným vládám.

Saúdská Arábie po léta fungovala jako bankéř poslední záchrany pro Jordánsko i Libanon, než se jejich zahraniční politika začala odchylovat od přání Rijádu. Společně s UAE poskytla v roce 2013 30 miliard dolarů brutální diktatuře Abdela Fattaha el-Sisiho v Egyptě (ačkoliv tato štědrost se ztratila poté, co se Egypt odmítl připojit s vysláním svých vojáků do Jemenu) a 3 miliardy dolarů novému, armádou vedenému režimu v Súdánu, zatímco Katar poskytoval finanční pomoc Hamasu v pásmu Gazy. S touto pohostinností je ale konec.

Za ekonomickou krizi prohloubenou pandemií zaplatí obyčejní lidé. Vlády a regionální kleptokraté svou politikou způsobí masovou nezaměstnanost, zkrouhnutí sociálních systémů v dnešní podobě a vystupňují útoky na výši mezd a pracovní podmínky zaměstnanců.

Ekonomický vývoj nejbohatších zemí Blízkého východu svědčí o provázanosti světové ekonomiky a předznamenává hrozící sociální katastrofu, která vybudí novou revoluční vlnu pracujících v celé oblasti.

V minulém roce proběhla regionem vlna ostrých bojů pracujících včetně stávek a masových protestů v Íránu, Iráku, Libanonu, stávek veřejných zaměstnanců v Izraeli a masových stávek učitelů v Jordánsku. Tyto boje je třeba pozdvihnout na úroveň uvědomělého boje za socialismus, který spojuje všechny pracující v každé zemi, napříč oblastí a celým světem proti kapitalismu a za socialistického přeuspořádání společnosti.

https://www.wsws.org/ 

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Převod zaměstnanců k jinému zaměstnavateli

03 ledna, 2021

Odstranění černé stavby - promlčení

06 prosince, 2020

Nárok na dovolenou - zkrácený úvazek

26 listopadu, 2020

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika Česká pošta čína Doprava Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Nepodmíněný základní příjem Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Regiony Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Role Pentagonu v Trumpově převratu

16 ledna, 2021

8. sjezd Korejské strany práce nebyl tryznou poražených

16 ledna, 2021

Írán a Irák požadují Trumpovo vydání

15 ledna, 2021

Bolsonaro prodal brazilské národní parky soukromým společnostem

15 ledna, 2021

Ukrajina pokračuje v oslavování pronacistických válečných zločinců

29 prosince, 2020

Archivy

  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Doprava Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Nepodmíněný základní příjem Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Regiony Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika Česká pošta čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.