• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

02
LED
2019

Pamela Andrersonová ostře proti (neo)liberálnímu kapitalismu

Štítky: Amerika, Antikapitalismus, Politika, Společnost
Autor: Pamela Andersonová
komentář : vypnuto

Kanadskou herečku a modelku Pamelu Andersonovou si mnozí z nás nejspíš pamatují jako sexy plavčici z amerického seriálu Pobřežní hlídka z 90. let. Někteří možná ví, že se již léta věnuje také aktivismu zejména v oblasti slušného zacházení se zvířaty, nepoužívání kožešin a ekologie. Asi málokdo by ale čekal, že Andersonová zastává v mnohém velmi radikální kritické názory na kapitalismus a (neo)liberály a že usiluje o vytvoření alternativního, sociálně-spravedlivějšího společenského uspořádání. Zde jsou její názory na události ve Spojených státech a ve světě:

Ve své slavné básni Řešení vtipkoval Bertold Brecht, že „lid ztratil důvěru vlády“ a že by bylo snadnější „pro vládu rozpustit svůj lid a zvolit si jiný“. To mě dalo podnět k zamyšlení. Jsem teď na pár dní ve Spojených státech a dívám se, co se tu vlastně děje.

Nezměnilo se toho mnoho. Spojené státy stále mají nejlepší univerzity na světě a zároveň otřesné školy. Mnoho dětí ukončí školu fakticky negramotných. Je tu obrovský vzestup závislosti na lécích. Více případů hyperaktivity. Žádná svobodná média (média plná propagandy nepovažuju za svobodná). Velké rozdíly na základě rasy a etnické příslušnosti. Prostě ve stručnosti, země v krizi.

Už dva roky trvání současné vlády jsou Demokraté a jejich mainstreamová média stále posedlí údajnou rolí Ruska v posledních prezidentských volbách. Nedávné zprávy senátního výboru pro tajné služby tvrdí, že Rusko údajně zacílilo na afroamerické voliče a „vytěžilo z rasového napětí a pocitů odcizení“. Tito lidé stále naivně věří, že američtí voliči byli při volbě prezidenta zmanipulováni cizí mocností.

A současnou situaci vysvětlují tak, jako by byly politické tábory rozděleny na dobro a zlo. Na jedné straně je tábor „slušnosti“ a hodnot. A na druhé straně tábor frustrace a nenávisti.

To je ale tak povrchní!

Myslím si, že tento pohled je naprosto patetický a absurdní. Stále nic nepochopili: tato země je tam, kde je, kvůli systému, který Demokraté a média pomáhali vytvářet. Místo toho, aby rozpustili systém, snaží se raději rozpustit lid.

Zvlášť je to viděn na Jihu; „v srdci bestie“.

Ráda bych se toulala Jihem. Jsem zvědavá na tuto část Spojených států, která údajně miluje pušky a Trumpa. Liberálové na tyto lidi nahlížejí jako na koš ubožáků [výrok Hillary Clintonové z předvolební kampaně – pozn. LP]. Obviňují je ze všech druhů problémů: ze zaostalosti, z toho, že zachovávají přístup „držet pusu, nevyčnívat z řady, nedělat problémy a být v deset doma.“

Dívám se kolem sebe a v mnoha zemích vidím jednoho společného jmenovatele toho, co se děje. Revoltu periferie. Od zvolení Trumpa prezidentem, přes Brexit, dění v Katalánsku, Žluté vesty… a jen přemýšlím, jestli to nebude tím, že kapitalismus je na periferii vždy drastičtější a krutější než v centru.

Lidé v mnoha částech světa se necítí být zastupováni svými politiky. Ví, že ve skutečnosti vlastně nezáleží na tom, koho volí, protože v jejich životech se skoro nic nezmění. Skutečná moc totiž neleží ve volebních urnách. Leží jinde. Moc je v rukou světových rukou velkého byznysu a finančního kapitálu.

A do tohoto post-demokratického světa vstupují tzv. „populisté“. Nebo – jak je někteří nazývají – „muži silné ruky“.

Proč jsou tak úspěšní?

Proto, že se jim podařilo zvýšit povědomí o neprivilegovaných? Že vytáhli na světlo příběhy z podkroví, kde žijí oběti predátorského kapitalismu? Příběhy lidí s hroznou prací na výrobních linkách v továrnách a supermarketech. Lidí, kteří věří, že tato tvrdá práce přece jen nakonec zlepší jejich život a životy jejich dětí.

Politikové silné ruky jim nenabízejí žádnou alternativu. Pouze odpovídají na jejich pocity vyloučení. Vrací lidem jejich hrdost, nebo tak se to aspoň vykresluje, ale ve skutečnosti jediné, co dělají, je že lidem vrací iluzi hrdosti. Nabízí jim emoce.

Mně dává smysl, že periferie volila tak, jak volila. Status quo jim neumožnil snít o jiné budoucnosti, o lepší budoucnosti, a tak jsou nuceni idealizovat si minulost.

Rovněž mi dává smysl, proč neodpověděli na výzvy k solidaritě. Solidaritu nejde nařídit. Zchudlá střední a dělnická třída, která si toho nemůže moc pořídit, se cítí dotlačena k obraně toho mála, co jí zbývá, a tak se ze strachu radikalizuje; ze strachu, že přijde o to, co ještě má. A pak bohatí a privilegovaní a stát (a také banky) jsou tak mocní a bohatí, že vedou jejich zlobu proti slabším skupinám společnosti, proti uprchlíkům a menšinám.

To všechno dává smysl, ale také to vzbuzuje obavy.

Obavy kvůli tomu, že dnes nemají lidé ve Spojených státech (a jinde) mnoho možností volby. Musí si volit mezi neoliberály, tedy těmi cvoky, kteří nabízejí opakování stejné, už desítky let trvající politiky ekonomického zmatku, a mezi muži silné ruky. Ale problémem nejsou populisté, nebo politici silné ruky (což v některých případech splývá). Problémem je ekonomika a ekonomická nerovnost. Problém je neoliberalismus.

Ráda bych pomohla z lidí vytvořit revolucionáře.

Četla jsem nedávno rozhovor s Adamem Curtisem v The Economist (protijed k civilizačnímu kolapsu). Curtis je britský tvůrce dokumentů, který hovoří o pocitu zkázy a jak se vůbec nic nemění. Naprosto s ním souhlasím.

Musíme přestat věřit, že dnešní systém je vytesán z kamene a není možné ho změnit. Musíme přestat věřit, že žijeme v nejlepším možném světě. Musíme přestat tvrdit, že druhá strana je zlo, že je popletená, nebo že má vypláchnuté mozky falešnými zprávami. Musíme dělat víc než jen mávat prapory slušnosti a tolerance. Musíme začít pracovat na vytvoření silnějšího politického příběhu.

Musíme se postavit neoliberalismu a jeho světovým a regionálním institucím. Musíme nabídnout alternativní demokratickou a sociálně spravedlivou společnost, která nebude založena na sociálně demokratických kompromisech (zejména ne s velkým byznysem).

Založila jsem novou nadaci na podporu aktivistů a jiných revolucionářů. Jmenuje se Tenure. Plánujeme radikální velké věci. Ale je třeba dělat víc. V akademické sféře jsou lidé, kteří představují ekonomické alternativy. Vyšel nový manifest francouzských ekonomů. Velmi zajímavé čtení.

Budoucnost bude buď revoluční nebo reakční.

Chtěla bych ráda dát dohromady další umělce a kreativní lidi pro smělé a velké myšlenky. Vytvořme náš manifest revoluční budoucnosti a přemýšlejme o tom, jak ho uvést do praxe. Chtěla bych dát dohromady lidi, kteří jsou schopni přesně popsat naši společnost. A pak ji můžeme změnit. Mám tolik nápadů.

Vše záleží jen na nás. Je tu spousta zdrojů pro vytvoření lepší budoucnosti.

Chtěla bych vytvořit revoluční budoucnost. A nechat rozpustit Systém, nikoliv lid.

Jdete se mnou?

S láskou, Pamela

Pamela Andersonová, převzato z: https://www.pamelaandersonfoundation.org

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

20 let od americké války v Iráku – ohlédnutí

22 března, 2023

Na konferenci Budoucnost demokratické Ukrajiny v Kodani zazněl hlas ukrajinské levice

21 března, 2023

Zrada na Julianu Assangeovi

21 března, 2023

Návštěva Si Ťin-pchinga v Rusku a 12bodový čínský plán na mírovou dohodu s Ukrajinou

20 března, 2023

Mexiko, Kolumbie a Kuba vytvoří regionální agenturu pro zdravotnické vybavení

19 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.