Koronavirová pandemie je natolik obrovská, že je těžké ji vysvětlit. Už nyní máme stovky tisíc potvrzených případů a desetitisíce mrtvých. S pokračujícím šířením nemoci se státy uzavírají do karantén. Planeta je v krizi.

Jak k tomu došlo?

Jaké politické, ekonomické a environmentální podmínky vydláždily cestu této globální pandemii? Odkud se vůbec pandemie berou? Je náš kapitalistický způsob života biologicky udržitelný?

Abychom si tyto otázky trochu osvětlili, obrátili jsme se na amerického spisovatele, historika a politického aktivistu Mike Davise, autora více než 20 knih včetně Křemíkového města, Planety slumů, Ekologie strachu a Monstra v našich dveřích: světová hrozba ptačí chřipky. Davis je uznávaným emeritním profesorem Kalifornské univerzity v Riverside a držitel McArthur Fellowship a Lannanovy ceny za literaturu v literatuře faktu. Davis odpověděl na sérii otázek položených Mada Masrem, které se týkají koronovirové pandemie.

Mada Masr: Jak spojení kapitalistického zemědělství a urbanizace vedlo ke vzniku pandemií? A proč tyto typy respiračních onemocnění obecně vznikají v jihovýchodní Asii?

Mike Davis: Některé patogeny mají svá přirozená rodiště, což je třeba případ cholery. Prakticky všechny cholerové epidemie začaly v teplých, na odpady bohatých vodách Bengálského zálivu. Jiné mají své stálé domovy v určitých zvířecích populacích: mor u hlodavců, chřipka u divokých ptáků, žlutá horečka u opic a koronavirus u netopýrů. Chřipky obvykle propukají na jihu Číny. Jde o bezděčný dopad jednoho z nejúspěšnějších příběhů civilizace. Několik tisíc let byl zemědělský systém jižní Číny, který se postupně rozšířil jihovýchodní Asií, nejproduktivnějším systémem na Zemi, kdy se zdomestikované kachny a slepice chovaly společně s prasaty na rýžových polích, která dávala dvě úrody do roka. Tedy mnoho bílkovin s dvojnásobnou porcí karbohydrátů. Ale zatopené lučiny přitahují stěhovavé ptáky, kzeří často přenášejí nové kmeny chřipky na kachny a slepice, které pak nakazí prasata, jejichž imunitní systém je už tomu našemu hodně blízký. Přeskok z prasata na člověka je už lehký a občas katastrofický. Protože prasata se mohou nakazit chřipkou od ptáků i od člověka, může při dvojité infekci dojít k „přeuspořádání“ genových segmentů chřipkového viru a vzniku hybridních virů zabíjejících divoké ptáky a zároveň s klíčem ke vstupu do lidských buněk respiračního traktu. Výsledkem je pak třeba pandemie, podobně jako v letech 1918-19.

MM: Můžete vysvětlit, proč RNA viry – jako je koronavirus – často způsobují smrtící epidemie?

MD: Viry jsou samozřejmě v zásadě parazitické geny, které unesou genetickou mašinérii buněk, které obsadí, aby v nich vytvářely vlastní kopie. Viry založené na DNA mají zabudované opravné mechanismy, aby si zajistily přesnou replikaci genomu, ale RNA viry tento mechanismus nemají. Výsledkem je hejno mutantů s poněkud změněnou aminokyselinovou architekturou virových proteinů (představme si kopírku, která skoro v každé vytištěné kopii má nějakou chybu). A tak i virus chřipky A, který má pouze čtyři geny (koronavirus jich má osm), je ve své reprodukci natolik chybující, že se nad ním pravděpodobně vznáší hrozba vyhynutí. Jinak řečeno, virus posunul rychlost tvorby mutací na samé limity, kdy je tvoří milionkrát rychleji než DNA viry nebo buňky. Chrlení tolika různých a nepřesných verzí jediného genomu dává ale viru velkou výhodu v obraně před lidským imunitním systémem, protože z toho množství nevyhnutelně vylezou viry s alespoň částečnou rezistencí k protilátkám vytvořeným při minulých infekcích nebo na základě očkování. Proto se virus chřipky A mění každý rok a pokračuje ve vyvolávání lidského onemocnění, ačkoliv už lidi infikoval už tolikrát předtím. Tomu se říká antigenní drift (posun). Antigenní shift (zlom) je proces, který jsem už popisoval, kdy se v jedné buňce „spáří“ dva různé typy chřipkového viru a vytvoří typ nový. Ačkoliv v koronaviru je tento proces poněkud odlišný, neboť tyto viry mají stejně mimořádný talent pro rekombinace i shift.

MM: Proč nemáme univerzální vakcínu proti chřipce? Je to vůbec možné?

MD: Mutace se obvykle odehrávají v „hlavách“ dvou až tří proteinů na povrchu viru, které virům umožňují „zakotvit“ na lidských buňkách a potom do nich vstupovat. To jsou místa, která cílí každoroční vakcíny. Ale „stonky“ těchto proteinů jsou relativně stabilní a nemutují. Prakticky všichni výzkumníci souhlasí, že existují nástroje na vytvoření širokospektré vakcíny, která by cílila neměnné stonky a vytvořila tak obecnou imunitu proti všem kmenům chřipkového viru, která by mohla fungovat několik let. Výzkum jde tímto směrem, ale velký farmabyznys nechce vyvíjet ani vytvořit takovou vakcínu, protože by nebyla zisková. Pokud by bylo možné vytvořit automobil, který by vydržel navěky, pustil by se General Motors do jeho výroby?

Po vypuknutí epidemie ptačí chřipky H5N1 v roce 2005 se Bushova vláda pokoušela dělat první krůčky k zajištění výroby takové vakcíny, ale po opadnutí epidemie ztratila zájem. Od té doby zástupy vědců opakovaně požadují nějakou aktivitu v tomto směru, ale během prezidentování Obamy byli ignorováni. Nicméně design vakcíny byl revolučně uchopen a se vzedmutím výzkumu k překonání Covid-19 by mohla následovat i univerzální vakcína proti chřipce. Jedinou jistotou ale je, že s ní nepřijde velký farmabyznys.

MM: Zdá se, že korobavirus je méně nebezpečný pro mladší věkové skupiny. Jsou proto země Globálního Jihu, které mají obecně mladší populaci, v menším ohrožení současnou pandemií?

MD: Ne, to se nedá s jistotou říct. Berme v potaz, že až dosud virus koluje v populaci, kde lidé mladší padesáti let jsou obvykle dobře živení a s dosti dobrým přístupem k lékařům i nemocnicím. To znamená, že vážné a kritické případy mezi mladými lidmi probíhají především – byť určitě ne výlučně – mezi těmi, kteří už měli předchozí zdravotní potíže. Co se ale bude dít, když se virus Covid-19 bude šířit populací s minimálním přístupem k lékům a s výrazně vyšší mírou lidí se špatnou výživou, neřešenými zdravotními problémy a poškozeným imunitním systémem? Věková výhoda bude tedy pro chudou mládež ze slumů v Africe a jihovýchodní Asii nesrovnatelně menší.

Je také dost možné, že masové promoření slumů a chudých měst může přetočit spínačem způsobů, kterými se virus šíří, a přetvořit tak povahu nemoci. Před vypuknutím epidemie SARS v roce 2003 se vysoce patogenní korobavirové epidemie omezovaly na domestikovaná zvířata, především pak na prasata. Výzkumníci brzy identifikovali dvě různé cesty infekce: fekálně-orální, kdy virus napadá žaludeční a střevní tkáň, a respirační, která napadá plíce. V prvním případě byla mortalita obvykle velmi vysoká, zatímco infekce druhým způsobem obvykle končily spíše mírnými případy. Malé procento  současných pozitivních případů nákazy Covid-19, zejména lidé na výletních lodích, udávalo průjmy a zvracení a podle jedné zprávy „možnost přenosu SARS-CoV-2 kanalizací, odpadní a kontaminovanou vodou, klimatizačními systémy a aerosoly nelze podceňovat.“

Pandemie se nyní dostala na práh slumů v Africe a jižní Asii, kde kontaminace fekáliemi je všudypřítomná: ve vodě, v podomácku rostlé zelenině i v prachu unášeném větrem (ano, „shit storms“ skutečně existují. Bude za těchto podmínek upřednostňována střevní nákaza? Nepovede to jako v případě zvířat k infekcím s větší letalitou a možná napříč všemi věkovými skupinami?

MM: Přišla koronavirová pandemie jako nějaké překvapení? Nepředvídali jsme ji? A pokud ano, proč se svět zdá být tak nepřipravený?

MD: Nic není méně překvapivé než tato pandemie. Bezprostřednost hrozby pandemie si od propuknutí SARS v roce 2003 epidemiologové velmi dobře uvědomovali. Po vypuknutí ptačí chřipky v roce 2005 publikovala vláda Spojených států ambiciózní „Národní strategii proti pandemické chřipce“ postavenou na zjištění, že všechny stupně amerického veřejného zdravotnictví jsou na epidemie probíhající ve velkém měřítku zcela nepřipravené. Po vypuknutí prasečí chřipky v roce 2009 byla strategie aktualizována a v roce 2017 týden před Trumpovou inaugurací spustila odcházející Obamova vláda a nastupující Trumpova administrativa společně rozsáhlou simulaci, která testovala odpověď federálních úřadů a nemocnic na pandemii vycházející ze tří různých scénářů: prasečí chřipky, Eboly a viru Zika. Systém samozřejmě v úsilí zabránit epidemii nebo alespoň oploštit křivku šíření nákazy selhal. Část problému spočívala ve špatné detekci a koordinaci boje s nákazou, jiným problémem se ukázaly být nedostatečné zásoby zdravotnického materiálu a již dávno zřejmá úzká hrdla v zajištění jejich přísunu, například závislost dodávek nejdůležitějších ochranných pomůcek na několika málo továrnách v zámoří. Mimoto všechno jsme ale navíc zjistili, že se nepodařilo pořádně vytěžit z revolučního pokroku v biologickém výzkumu posledního desetiletí, abychom si doplnili náš léčebný arzenál o nová antivirotika a vakcíny.

MM: Je kapitalistická globalizace biologicky udržitelná?

MD: Pouze pokud přijmeme neustálé třídění lidstva a odsouzení jeho části k případnému vymření.

Ekonomická globalizace – tedy zrychlený svobodný pohyb financí a investic po jediném světovém trhu, kde pracovní síla je relativně nepohyblivá a zbavená tradiční vyjednávací síly – je odlišná od vzájemné hospodářské provázanosti regulované všeobecnou ochranou práv pracujících a malých výrobců. Místo tohoto máme světový systém akumulace, která všude rozbíjí tradiční hranice mezi zvířecími nemocemi a lidmi, zvyšuje moc monopolních výrobců léků, násobí karcinogenní odpad, finančně dotuje oligarchii a podkopává pokrokové vlády usilující o rozvoj veřejného zdravotnictví, ničí tradiční komunity (průmyslové i předindustriální) a mění oceány na stoky. Tržní řešení udržují v chodu Dickensovské společenské podmínky a hanebná omezení přístupu k čisté vodě a kanalizaci kvůli nedostatku financí.

Současná krize tlačí velký i malý kapitál, aby si nějak postavil možnému zhroucení globálních kapitálových výrobních řetězců a schopnosti neustále dodávat levnou zahraniční pracovní sílu.  Zároveň se před ním objevují důležité nové nebo rostoucí trhy pro očkovací látky, sterilizační systémy, sledovací technologie, zasílání zboží do domácností. Kombinace nebezpečí a příležitostí povede k částečné opravě rozbitého systému: nové výrobky a technologie snižující zdravotní rizika stálé pohotovosti před infekčními nemocemi a zároveň podnět k dalšímu rozvoji sledovacího kapitalismu. Tyto ochrany ale budou mít určitě omezenou účinnost – zůstanou-li omezeny jen na trhy a autoritářské nacionalistické režimy – pouze pro bohaté země a bohaté třídy. Posílí bariéry, místo aby je bořily, a prohloubí příkopy mezi dvěma lidskými světy – světem, který bude mít zdroje na omezení škodlivých dopadů klimatické změny a nových pandemií, a světem, který ty zdroje mít nebude.

MM: Do jaké míry tato pandemie otevírá prostor pro překonání ekonomického systému a politiky neoliberalismu? Pro uplatnění nějaké šokové doktríny naruby? 

MD: V některých případech, třeba během válek, se vlády a vládnoucí elity uchylují ke kolektivistickým opatřením a k příjímání politiky, kterou předtím považovaly za radikální a protisystémovou. Aby přetrvala podpora pro dvě největší válečná jatka minulého století, byly dělnické většině v zemích Spojenců učiněny velké ústupky zahrnující uznání odborů, kolektivního vyjednávání a rozšíření voličského práva. Válečný státní kapitalismus také vedl k přímému státnímu nebo armádnímu řízení železnic a veřejných služeb. I při potlačení protiválečné opozice získali pracující výměnou za zapojení do organizace válečné výroby novou vyjednávací sílu. Když války skončily, tak se korporace a trusty samozřejmě snažily tyto ústupky vzít zpět a opět zprivatizovat válečnou výrobu, zatímco odbory a levice bojovaly za zachování toho, co si dočasně vydobyly. Proto proběhla v roce 1919 největší vlna stávek v dějinách.

Když jsme postaveni před pandemie ohrožující zdraví všech tříd, má dnešní situace s těmi válečnými mnoho společného. Vedle zbytečné represivní politiky se panikařící vlády také uchylují k pokrokovým opatřením včetně znárodňování nemocnic v Irsku nebo dočasným garancím stávajících příjmů ve Spojených státech, což otevírá nové pole pro boj s kapitálem. Jsme tedy svědky politického závodu ve zbrojení, kde velký kapitál a pravicové strany bojují za nastolení kapitalistické agendy v rámci krize, zatímco levice se pustila do zkoumání možností dosáhnout permanentních reforem jako Medicare (zdravotní péče) pro všechny. Nejdůležitějším projevem dnešní krize je ale znovuvytvoření bloku tvořeného dělnickou třídou, který sebou nese odznak „subjektu tvořícího dějiny“. Mluvím i o široké koalici organizovaných pracovníků ve zdravotnictví (v USA vedené odbory zdravotních sester), která se během epidemie radikalizovala a lze počítat, že bude dále získávat vedoucí postavení v příštích bojích za základní sociální a hospodářská práva. Právě dnes jsou tito lidé sociálním svědomím probíhající krize a pokrokoví lidé jsou povinni prokázat okamžitou solidaritu s těmito lidmi bojujícím a pečujícími v první linii.

MM: Jaký je vzájemný vztah mezi vznikem nemocí a kapitalistickou světovou ekonomikou, ať už mluvíme o Ebole nebo o smrtících kmenech chřipkového viru?

MD: Vyjmenuji několik příkladů:

• Tovární rybářské flotily a průmyslové farmy soutěží za nerovných podmínek s místními rybáři a malými zemědělci. Několik milionů lidí od Chihuahua v Mexiku po Luzon na Filipínách muselo v posledních dvaceti letech nedobrovolně odejít z půdy nebo z práce na moři. Urbanizace – Čína je ukázkovým případem – rovněž ujídá z obdělávané půdy. Klíčové je ale, že zemědělství v malém rozsahu, které je základem místní potravinové bezpečnosti, bylo podřízeno nebo nahrazeno kapitalistickým zemědělstvím na vývoz, které je v zajetí fluktuací na trzích s komoditními deriváty a závislé na dovozu pesticidů a hnojiv. Pesticidy a hnojiva se vyrábí ze surové ropy a kvůli jejich nadměrnému využívání končí jako nebezpečný odpad způsobující rakovinu (pesticidy) a zabíjející život v lovištích ryb (dusíkatá eutrofizace řek, jezer a pobřežních vod).

FAO odhaduje, že světová výroba potravin (zejména obilnin) musí v příští generaci stoupnout minimálně o 50 procent, aby bylo možné uživit narůstající populaci. Kapitalistické zemědělství podle mého názoru nemůže tento cíl splnit, i kdybychom připustili revoluční pokrok v bioinženýrství pěstovaných plodin a kapkovém zavlažování, protože světové trhy špatně distribuují využití sklizně (preferují krmivo pro dobytek nad produkcí zrnin pro lidi) a neumožňují zajistit základní příjem pro malé výrobce a zemědělce. Zároveň dochází k pomalému hroucení základů tzv. zelené revoluce 60. let, která stála na milionech vrtů využívaných k zavlažování, protože zásoby podzemní vody jsou v celém světě vyčerpávány nebo kontaminovány odpady. Podívejte se jen na Paňdžáb nebo údolí řeky Indus, nebo na probíhající vodní krize světových velkoměst od Mexiko City po současné Kapské město.  

• Zruinovaní malí výrobci se pochopitelně přesouvají do měst, z nichž mnohá ještě vycházejí z dědictví koloniální epochy, kdy se kanalizace, čistá voda a zdravotnické služby zajišťovaly pouze pro čtvrtě obývané Evropany. Navzdory některým významným zlepšením zdravotnických systémů v době pokrokových nacionalistických vlád v dobách Naasira, Nehúa a Sukarna se hygienické podmínky ve slumech a zejména slumech na periferiích měst také ve chvíli prudkého populačního nárůstu zásadně zhoršily.

• Velká většina těchto obyvatel slumů pracuje v neformální ekonomice umožňující jen přežívání. Z velké části se stali z hlediska požadavků kapitalistické reprodukce ve světovém měřítku zbytečnými. Tito „nadbyteční lidé“ nemají nárok na žádnou lékařskou péči, která je často spojena s formálním zaměstnáním, a nemají dostačený příjem na to, aby si zdravotní péči koupili za tržních podmínek. Korporátní kapitalismus v celosvětovém měřítku už nevytváří nová pracovní místa, to se zastavilo.

• V 80. a 90. letech došlo k programům strukturálního přizpůsobení, což byly podmínky vnucené bohatými zeměmi a jejich bankami, aby se chudé země vzdaly svých snah o hospodářskou autonomii. Všude došlo k škrtům a často k privatizaci veřejných služeb. Veřejné rozpočty určené na zdravotnictví se už z těchto škrtů nikdy nevzpamatovaly, stejně jako mzdy zdravotnického personálu už nedosahují předchozí výše. Ve výsledku pak Západ připravil země Karibiku, Afriky a jihovýchodní Asie o kvalifikované doktory a zdravotní sestry.

• Zdravotní péče ve většině zemí mimo G20 je financovaná z místních nebo regionálních rozpočtů. Vysoce regresivní daňový systém umožňuje velkým firmám a místní stření třídě minimalizovat své fiskální povinnosti nebo jim úplně uniknout. To vytváří zásadní strukturální omezení pro zajištění plnohodnotného zdravotnictví nemluvě o kanalizační a vodovodní infrastruktuře. Nedostatek čisté vody a záchodů, jak každý ví, je největším problémem zdravotnictví na celém světě a největší jednotlivě vzatou příčinou úmrtnosti, kterou by bylo jinak možné odvrátit, zejména pak úmrtností dětí.

• Co může být více pobuřující než případ Indie, kde dokonce ve slavných městech technologií jako je Čenaj a Bangalore musí ženy ve slumech kálet na veřejnosti? Nebo si vezměme epidemii otrav olovem z rozpadajícího se vodovodního potrubí ve Flintu a dalších amerických městech tzv. rezavého pásu? Nebo kampaň Nestle a jiných nadnárodních korporací tlačících na neoliberální vlády, aby zprivatizovaly své vodovodní systémy? Veřejné toalety na peníze umisťované ve slumech jsou jiným rychle rostoucím zdrojem zisků.

• Velký farmabyznys a monopolní monopoly ztělesňují rozpory mezi kapitalismem a světovým zdravím. Vyhnané ceny a vlastnické patenty na léky často nejprve vyvinuté univerzitami a jinými veřejnými výzkumnými institucemi jsou jenom částí celého problému. Velký farmaceutický byznys také rezignoval na vývoj život zachraňujících antibiotik a antivirotik, které lidstvo tak palčivě potřebuje. Pro tyto firmy je výnosnější vyrábět paliativní přípravky na mužskou impotenci než přijít s novou generací antibiotik potřebných v boji s rezistentními kmeny bakterií, které zabíjí statisíce pacientů v nemocnicích po celém světě. Velký farmabyznys požaduje ochranu před antimonopolními zákony s tím, že je údajně hlavním motorem vývoje nových léků, zatímco ve skutečnosti dává víc peněz na reklamu než na výzkum a vývoj. Převratné farmaceutické přípravky a vakcíny, které tyto firmy inzerují, jsou obvykle nejdříve vyvinuty v malých, dynamických biotechnologických společnostech, které zase kapitalizují výzkum prováděný na veřejných univerzitách. Velký farmabyznys představuje v základě rentiérský kapitalismus, který omezuje rozvíjející se revoluci v navrhování nových léků a výrobě vakcín.

• A konečně a úplně jasně nás kapitalismus zabíjí přímo vývozem továrních karcinogenů a jedů do prostředí obývaného lidmi a do veřejného prostoru.

MM: Je toho tedy víc než dost. Můžete váš postoj nějak shrnout?

MD: Civilizační krize naší doby se podle mě dá shrnout do neschopnosti kapitalismu zajistit většině lidí příjem, pracovní místa a smysluplnou společenskou roli, ukončit spalování fosilních paliv a přenést revoluční pokrok v biologických vědách do veřejného zdravotnictví. Jde o spojující se krize, které nejde oddělit jednu od druhé a musíme je vidět v jejich komplexu a nezabývat si nimi jako jednotlivými problémy. Ale v jazyce klasiků, dnešní superkapitalismus se stal naprostým poutem dalšího rozvoje výrobnách sil, které jsou nutné pro přežití našeho druhu.

Rozhovor vedl Sharif Abdel Kouddous