Kulturní výbor Poslanecké sněmovny PČR se v souvislosti s nadcházejícím 700. výročím narození Karla IV. (14. 5. 1316-29. 11. 1378) jednal o tom, že by 14. květen, tedy den narození tohoto významného panovníka, mohl být v novele Zákona o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a dnech pracovního klidu ustanoven významným dnem. Poslanec Úsvitu Augustin Karel Andrle Sylor v souvislosti s tím předložil návrh, hodný génia. Pan poslanec totiž navrhl, aby novým významným dnem byl 31. srpen, tedy den sňatku Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského, který se konal 31. 8. -1. 9. 1310 ve špýrském dómu. A v rozporu se zdravým rozumem se k tomuto návrhu připojili i někteří poslanci ČSSD, ANO, KDU-ČSL a TOP 09-STAN.

Nehledě na skutečnost, že kdyby sněmovna takový nesmysl schválila, nakonec bychom museli mít takových významných dnů víc než je únosné. Neboť i Eliška a Jan měli rodiče a ti opět měli rodiče, takže bychom vlastně mohli po přemyslovské linii dojít až ke kněžně Libuši a Přemyslu Oráčovi. Navíc manželství Elišky a Jana bylo vyloženě mocenským svazkem mezi 14letým mladíčkem a 18letou nevěstou.

Úkolem mladé královny bylo dát zemi dědice, mladistvý král se ze všeho nejvíce věnoval rytířským kláním a bojům. Postupně zastavil většinu královských hradů a dokonce i královskou korunu. Eliška byla ctižádostivá, vznětlivá a neústupná.  Vadili jí královi rádci, nejvíce Jindřich z Lipé, milenec její nevlastní matky Elišky Rejčky. Snažila se ho za každou cenu odstranit. Nakonec však byl úspěšnější právě Jindřich a Eliška se se zlou potázala.

V lednu 1319 odešla Eliška na Loket, v únoru téhož roku dorazil k Lokti král Jan a vyzval manželku, aby mu umožnila vstup. Nakonec se strhl boj, Eliška kapitulovala a král ji spolu s dětmi, vyjma tříletého Václava, vykázal na Mělník. Princ Václav (Karel IV.) byl až do října vězněn na Lokti a poté na Křivoklátě.

Sedmiletého Václava poslal otec ke francouzskému dvoru do Paříže, kde vládl Karel IV., jehož žena Marie byla Václavovou tetou. U francouzského dvora se českému princi dostalo vřelého přijetí a výborného vzdělání, tam také Václav přijal jméno Karel a oženil se se sestrou pozdějšího francouzského krále Filipa VI., Blankou z Valois (1317-1348). Je zřejmé, že ani otec ani matka na výchově malého prince téměř žádný podíl neměli.

Není tedy důvod oslavovat datum jejich sňatku, stejně tak není důvod, aby byl 14. květen dle návrhu kulturního výboru a shodného stanoviska vlády Dnem Elišky Přemyslovny a Karla IV.  Lze jen souhlasit s dalším návrhem, aby byl den narození nejvýznamnějšího českého panovníka Dnem Karla IV., krále, který se hrdě hlásil ke svému českému původu, jak dokládají  slova, která napsal ve svém latinsky psaném životopisu (Vita Caroli): „…Také řeč českou jsme úplně zapomněli, ale později jsme se jí opět naučili, takže jsme mluvili a rozuměli jako každý jiný Čech.“ Mimochodem, tento životopis by si měl přečíst každý za zákonodárců a hluboce se zamyslet třeba nad slovy: „Co je platna urozenost aneb hojnost věcí, není-li přidáno čisté svědomí.“