Před pár dny prošla prakticky všemi významnými médii v republice katastrofická zpráva týkající se starobních důchodů budoucích generací. Uvádí se v ní, že pokud se lidé, dnešní třicátníci spoléhají při zajištění na stáří pouze na finanční prostředky generované státním průběžným systémem důchodového zabezpečení, nebudou fakticky schopni z nich vyžít. Průměrná penze zajištěná průběžným systémem prý má drasticky poklesnout z dnešních 11 tisíc korun na pouhých šest a půl tisíce. Honem, tedy honem, zachraň se kdo můžeš – rychle přeběhněte do druhého pilíře a kupte si co nejvíc komerčních spořících produktů!

Podkladem pro tento katastrofický scénář údajného zhroucení státního průběžného systému důchodového pojištění je analýza vypracovaná think-tankem IDEA při akademickém pracovišti CERGE-EI. Vedoucím think-tanku je Jan Švejnar, současný kandidát na prezidenta ČR. Zadavatelem studie přitom byl ČSOB penzijní fond Stabilita, jeden z devíti soukromých penzijních fondů působících v České republice. Tato skutečnost, spolu s faktem, že zpráva o výsledcích studie dostala neobvykle velkorysou reklamu a šla okamžitě do všech sdělovacích prostředků od Týdne po Blesk, by nás již měla varovat, že jde o první vlaštovku účelového masírování občanů hororovými scénáři „státního selhání“. Ta si bude pochopitelně klást za cíl zapřáhnout dosud „tvrdohlavou“ a „kopající“ veřejnost do chomoutu soukromého penzijního pojištění, z něhož již nebude možné se vyvléct.

Studie IDEA vychází z předpokladu, že poměr průměrného nástupního důchodu k průměrné hrubé mzdě klesne do roku 2050 z dnešních 46% na pouhých 26%. Je skutečností, že právě o něco takového se snaží pravicové strany ODS a TOP09, a pokud budou ve vládě dále úmyslně sabotovat a ničit solidární pilíř, např. zmrazováním pravidelných valorizací důchodů, zaváděním stropů pro výši platby sociálního pojistného pro nejbohatší, podporou či tolerováním švarcsystému a zmrazením státních odvodů za nezaměstnané či studenty, může to tak celé skončit. Jinak však není jediný důvod, proč bychom měli klíčový předpoklad finančníky objednané studie přijmout.

Studií předpokládané 56% snížení poměru nástupního důchodu k průměrné mzdě totiž rozhodně nenachází oporu například v argumentačně často používaném a zneužívaném mávání údajně špatným demografickým vývojem v příštích desetiletí.  Analýza provedená think-tankem CESTA, zobrazující tři možné scénáře budoucího vývoje, přesvědčivě ukázala (navzdory svému implicitnímu předpokladu o udržení kapitalismu, který je nepravděpodobný snad i v jinak zaprděném Česku), že poměr počtu zaměstnaných osob připadajících na jednoho důchodce se mezi lety 2010-2050 sníží pouze o 10-27% a v pozdějších letech bude naopak znovu stoupat. K ještě optimističtějšímu scénáři došla studie uznávaných odborníků v oblasti demografie, Borise Burcina a Tomáše Kučery z Přírodovědecké fakulty UK, která do prognóz zahrnula mimo jiné i očekávané trendy v migraci obyvatelstva.

Rovněž je třeba důrazně připomenout, že nikdo neví, jak přesně se bude vyvíjet produktivita práce během dalších čtyřiceti let. Nicméně není důvod předpokládat, že by se měla snižovat, a naopak lze na základě trendů posledních mnoha desetiletí očekávat, že zaměstnanec bude například za 20 let díky pokroku v technice a organizaci výroby schopen živit svojí prací více osob v důchodu než je tomu dnes. Průběžný systém přitom právě garantuje sociální zabezpečení nastupujících důchodců vyšší produktivitou práce mladších generací v pracovním procesu!

Místo strašení občanů selháním solidárního průběžného systému v režii „neschopného státu“ (systému vybojovanému samotnými pracujícími, který se až do nástupu neoliberální kontrarevoluce bez potíží rozvíjel a fungoval po celá desetiletí) by si tak soukromé penzijní fondy a budoucí penzijní společnosti měly v prvé řadě zamést před svým prahem. Jejich současné hospodaření totiž věru neposkytuje mnoho důvodů k přechodu od prvního do druhého pilíře důchodového pojištění. V minulém roce se například hned pěti z devíti v ČR stále fungujících penzijních fondů nepodařilo svým klientům zhodnotit úspory nad úroveň inflace (1,9%) tj. peníze uložené na důchody reálně (před poskytnutím státních příspěvků – zase ten „bankrotářský“ stát!) znehodnotily.

Ve velice zajímavé analýze propočtu výhodnosti vstupu do druhého, soukromého pilíře ukázal matematik a statistik Pavel Rusý, že v modelové situaci 42-letého spoření do soukromého penzijního fondu a následné dvacetileté výplatě penzí by při vývoji reálných mezd (podle nichž se zhodnocují důchody v průběžném systému) a vývoji reálných čistých výnosů penzijních fondů tak, jak vypadal v uplynulých deseti letech (růst reálných mezd o 4%, zhodnocování vkladů ve fondech o 1%), nebyl vstup do druhého pilíře výhodný dokonce ani pro člověka pobírajícího mzdu 90 tisíc korun! (Více ZDE).

Bez zajímavosti není ani připomenutí, že ze 47 soukromých penzijních fondů, které se v ČR zakládaly od poloviny 90. let, jich do roku 2004 zůstalo jen 12 a do roku 2012 pouze devět. Vklady střadatelů v penzijních fondech přitom nejsou ze zákona pojištěny (na rozdíl od vkladů u bank, spořitelen a kampeliček), takže např. klienti zkrachovalého penzijního fondu Multi dostali zpět v průměru 60% svých prostředků, klienti zkrachovalého penzijního fondu Vyšehrad se museli spokojit s 10% vkladů a klienti soukromého penzijního fondu s příznačným názvem Garance se kvůli jednomu tuneláři již se svými penězi neshledali vůbec! V druhém pilíři k tomu přibude skutečnost, že fondy již nebudou ručit ani za to, aby prodělek fondu vzniklý v důsledku špatných rozhodnutí nějakých miliony přeplácených manažerů nesnížil (nominální) úspory klienta, což fondy v systému stávajícího penzijního připojištění přece jenom garantovat musí…