Pět dní, které otřásly Rumunskem
komentář : vypnuto
Události, ke kterým v těchto dnech dochází v Rumunsku, popisují pozorovatelé ze značně různých pozic. Někteří v nich vidí vzpouru rumunské střední třídy, která vyšla do ulic a jejíž masové protesty donutily vládu opustit myšlenku omilostnit zkorumpované úředníky. Jiní, když vidí, jaký mají protesty dopad, spekulují, že rumunští oligarchové učinili ústupky kvůli silnému tlaku Evropské unie a Spojených států a výsledkem pak bude větší závislost a kontrola nad vládou v Bukurešti.Všechno začalo skandální iniciativou nově ustavené rumunské koaliční vlády vedené Sociálně demokratickou stranou, která se rozhodla zrušit trestní odpovědnost pro úředníky obviněné z korupce. Vláda pokrytecky prohlásila, že se tak rozhodla, aby ulevila přeplněnosti rumunských věznic. Společnost nicméně v rozhodnutí viděla pokus zachránit odsouzené zkorumpované úředníky před trestem a dokonce jim umožnit, aby v budoucnosti zastávali nejvyšší veřejné úřady. V posledních letech přijalo Rumunsko řadu protikorupčních zákonů, které opravdu vedly k odsouzení řady úředníků za korupci. Jakýkoliv úředník shledaný vinným z uplácení nebo zpronevěry peněz ze státního rozpočtu již nemá právo zastávat určité veřejné funkce. Z tohoto důvodu nemohl předseda Sociálně demokratické strany Liviu Dragnea stanout v čele koaliční vlády, v níž hraje jeho strana prim.
Podle rozhodnutí vlády přijatém na mimořádném zasedání 31. ledna pozdě večer by škoda způsobená korupčním jednáním nedosahující výše 200 tisíc RON (cca 42 tisíc euro) nebyla posuzována jako trestný čin. To zachránilo desítky odsouzených politiků od trestního stíhání, mezi nimi i Dragnea, který byl v roce 2015 odsouzen na dva roky podmíněně za zneužití pravomoci veřejného činitele. Vyšetřování zjistilo, že dva členové Úřadu na ochranu dětí „Teleorman“ s jeho vědomím pracovali pro místní organizaci Sociálně demokratické strany a pobírali za to ilegálně plat. Škoda dosáhla výše 108 tisíc RON. Na základě vládního rozhodnutí ale předák rumunských sociálních demokratů získal právo opět usilovat o pozici předsedy vlády.
Největší masové protesty za čtvrt století
Rozhodnutí vlády způsobilo v Rumunsku explozi. Již prvního dne pozdě v noci po oznámení vládního rozhodnutí v médiích vyšly do ulic desetitisíce lidí. Druhý den na 1. února se podle různých odhadů sešlo na Vítězném náměstí v centru Bukurešti kolem 200 tisíc lidí, ale dalších sto tisíc demonstrantů vyšlo do ulic dalších rumunských měst. Protesty se odehrály bez jakýchkoliv stranických symbolů, ačkoliv je aktivně podporovala Národní liberální strana a její člen, rumunský prezident Klaus Iohannis. Protestující nazývali Sociálně demokratickou stranou „rudým morem“. Mezi aktivními účastníky protestů byli fanoušci rumunských fotbalových klubů. Ti se střetli i s policií, která proti demonstrantům použila slzný plyn a další nesmrtící zbraně. Další den se ukázalo, že policie se zapojila do provokací a že jedni fanoušci byli posláni proti druhým z fotbalového klubu, který vlastní jeden z rumunských oligarchů podporujících vládu. Navzdory střetům se počet účastníků protestů stále zvyšoval a demonstrace byly brzy označeny za největší za poslední čtvrt století.
Liberální opozice a prezident Klaus Iohannis podnikli pokusy protesty ovládnout, ale ne každému se to líbilo. Přesto však podporou požadavků protestujících a obrácením se k Ústavnímu soudu s požadavkem na prověření legálnosti vládního rozhodnutí získal Iohannis velkou podporu. Na druhou stranu se snaha změnit protesty na shromáždění na podporu Národní liberální strany nesetkala s úspěchem. Každému bylo jasné, že takový bezostyšný pokus o kooptování občanského protestu pod vlajkou jejich strany by se setkal s nepřátelstvím protestujících.
Pátý den stále rostoucích protestů oznámila vláda zrušení svého skandálního rozhodnutí. Protesty ale pokračují i nadále a hlavním heslem se stal požadavek demise vlády.
Rumunsko: země řízená zvenčí
Zvenčí se protesty setkaly s aktivní podporou od byrokracie EU. Rozhodnutí rumunské vlády bylo kritizováno Evropským parlamentem a Evropskou komisí a americký velvyslanec v Rumunsku si zavolal úřadujícího premiéra Sorina Grindeanu na kobereček. Tyto skutečnosti vedly některé analytiky k domněnce, že hlavním důvodem zrušení vládního rozhodnutí nebyly protesty rumunských občanů, ale silný nátlak zvenčí.
Je třeba říct, že takové domněnky nepostrádají svou logiku. V nedávné době se Rumunsko stalo zemí, která praktiky ztratila suverenitu nad svojí zahraniční politikou. Ze všech východoevropských zemí v EU plnilo Rumunsko jakákoliv rozhodnutí evropské byrokracie a Spojených států nejloajálněji. Prokázalo se to množstvím důkazů včetně skandálu s tajnými mučírnami CIA stejně jako s umístěním americké protiraketové obrany a amerických vojenských základen v zemi. Rumunské politické a finanční elity jsou ochotné k jakýmkoliv ústupkům, dokud je jim umožňováno beztrestně využívat vnitřní zdroje země ke svému obohacení. Jinými slovy: Oligarchie vládnoucí celé ty roky zemi se vytvořila a zesílela s přímým požehnáním Evropské unie a Spojených států. V posledních letech však nadnárodní kapitál zesílil svůj boj proti místním oligarchům za přerozdělení vlivu v ekonomice země a tedy i přerozdělení vlivu v politice. Soudě podle výsledků protestů, nadnárodní kapitál zvítězil.
Jsme všichni Rumuni?
Současné události v Rumunsku ale zároveň ukázaly sílu masových lidových protestů, a to i když ke spojencům protestujících patří nadnárodní kapitál, evropští úředníci a sekce místní buržoasie. Jak se ukázalo, Rumunsko si vytvořilo poměrně silnou a soudržnou občanskou společnost. Nestranická povaha masových protestů, upevnění střední třídy s dnešní spíše okrajovou levicovou inteligencí nám ukazuje, že v Rumunsku je něco připomínajícího nám Island a Řecko.
Budou Rumuni schopni pokračovat v masivních lidových protestech proti korupci a rozšířit je i proti nadnárodním finančním institucím, které v posledních 25 letech prováděly se zemí své experimenty? To zatím nevíme. Na rozdíl od sousední Moldávie a Ukrajiny, kde se místním oligarchům (kteří jsou shodou okolností spřáteleni s těmi rumunskými) fakticky podařilo rozdělit lid, v Rumunsku se v bojovém protestním hnutí projevila solidarita. Dnes bychom se proto každý měl stát tak trochu Rumunem. Vždyť pro nás v Moldávii nebo na Ukrajině existuje spousta důvodů přidat se k lidovým protestům proti oligarchii. Ale zatímco Moldavané a Ukrajinci bojují jeden proti druhému, Rumuni bojují proti oligarchům. A docela se jim to daří.
Autor je bývalým politickým vězněm moldavského oligarchického režimu a aktivistou strany Rudý blok
